Veronika Hájková ve své knížce představuje rok života moderní, soběstačné ženy, jejíž věk se blíží padesátce, pracuje jako redaktorka na volné noze doma, má syna Diviše, jenž navštěvuje první třídu a moc neposlouchá, a anglického buldočka Fionku, který poslouchá naprosto stejně jako Diviš. Manžel Ivan je součástí rodiny, ale v glosách se objevuje spíš jako objekt k pobavení, než jako předobraz životní opory.

Váňa je můj muž. Vlastně se jmenuje Ivan Váňa, při oslovování si člověk moc nevybere. Jeho kamarádi a já mu říkáme Váňa. Stejně mu říká i jeho syn Diviš. Jeho maminka mu k našemu obveselení občas říká Iváček.

Ve vtipných glosách samozřejmě nechybí kamarádky, s kterými se báječně probírá realita. Kamarádky jsou fajn, jen ty děti už mají odrostlé a pubertálním psem si život nezpestřily. Ale krásně se s nimi propírá život a setkání s nimi jsou skvělou psychoterapií.  Poznáme i rodiče hlavní hrdinky, tetu Dášu a její temnou boxerku Ruby, kterou má občas hrdinka na starosti. Ostatně, se dvěma pejsky je přece větší legrace.

Drobné nešvary Fiončiny povahy se zatím projevovaly vždy venku. Doma to bylo zlatíčko, bez problémů. Tedy dokud do naší domácnosti nevkročila Ruby. Vzhledem k vřelým vztahům, které chová ke mně a k Divišovi, učí Fionku, že nikdo nesmí beztrestně přejít kolem našeho balkonu, kolem našeho bytu a vlastně ani po našem patře. K nám domů vkročí jen lidé, kteří pojdou jejím turniketem. Tedy žádní muži, vlastně ani žádné ženy.

Nejvíc se skutečně dozvídáme o Fioniných zlomyslnostech, neposlušnosti, snaze paničky psíka vychovat i s pomocí odborníků v psích školách. Vše krachuje. Stejně tak krachují pokusy o napravení svérázných úsudků a následných konání syna Diviše, tvrdohlavého odmítání sluchátka neslyšící maminkou a dalších rodinných peripetií.

Úsměvné glosy ze života se střídají a mapují vlastně celý jeden rok. Mají však jeden nedostatek. Občas zadrhává posloupnost. O některých událostech se dozvídáte jako o dané věci, přestože se zatím v knize neudály. Také mi je trošku smutno z přílišné emancipovanosti všech žen a jejich pohledů na muže. Jsou vykresleni pouze jako ozdoba domovů – spíš jídelen, než ložnic. To v lepším případě. V horším jde o násilníky a zlotřilce. Jako normální se zdají být jen vztahy starších párů, kde škorpení a občasné brblání jen dokazují hluboký cit. Nějak nám v rychlé době uniká, že na dlouhodobém soužití v pohodě se musí dlouhodobě pracovat, že vše se vyvíjí, že všichni se měníme. O mužských prohřešcích se čte dobře, ale nějak mi chybí (nejen v této knížce) taková ta pohoda, která do vztahu patří.  Vidíme jen rozdílnosti, na kterých si pěkně zatancujeme kozáčka, pohoda a klid se pak vytrácejí.

Pes ve městě je úsměvná knížka – příjemné letní čtení. Občas se zasmějete, občas budete vrtět hlavou, sem tam se vám vybaví některé okamžiky z vlastního života. Autorka píše svěžím stylem, takže nikde není slovo navíc, nikde se nenudíte dlouhými popisy. Jen ta chronologie pokulhává.

Veronika Hájková (nar. 1961) vystudovala Fakultu žurnalistiky UK. Řadu let pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu, jejím hlavním tématem byla příroda a zvířata. Paralelně úspěšně seznamovala osamělé posluchače v pořadu Šance pro lásku. K odchodu do České televize ji přemluvil cimrmanolog Jiří Šebánek, jenž za sebe hledal náhradu při psaní scénářů pro Martu Kubišovou v pořadu Chcete mě?. V současnosti VH pracuje jako televizní dramaturgyně a scenáristka, v péči má mj. i pořad o zvířatech.

Pes ve městě
Autor: Veronika Hájková
Žánr: beletrie - glosy
Vydáno: 2012
Stran: 232
Vydalo nakladatelství: Knižní klub
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: bux.cz (fotografie) a kosmas.cz (obálka)

< Předchozí		Další >