Šrámkova Sobotka očima Reného Nekudy, lektora dílny tvůrčího psaní (ve zkratce)

Sobota, 28 Červenec 2012 04:00 PhDr. Jana Semelková

Jananas sramkova sobotka První týden v červenci patřila, patří a věřme, že i patřit bude Sobotka Festivalu českého jazyka řeči a literatury. Na několika ročnících jsem byla (ještě jako zaměstnanec nakladatelství Albatros a posléze Amulet), ale to už je hodně dávno. Jaký je asi festival v současné době, zajímalo mne. Proto jsem požádala o několik postřehů René Nekudu. Zažil atmosféru festivalu jako student, letos přijel na Šrámkovu Sobotku jako lektor. Tak jaké to bylo zkraje července v Sobotce, pane Nekudo?

56. ročník, má pátá účast, tentokrát z druhé strany jako lektora dílny tvůrčího psaní.

Šrámkův dům stojí, na Šrámkově zahradě čepují stále stejnou značku piva, spořitelna a sokolovna se ještě nerozpadly, ze školní jídelny se linou zajímavé vůně a davy mladých lidí pochodují okolo hřbitova na nebo z koupaliště, kde jsou povětšinou ubytovaní. Tomu všemu vévodí typická špička obsypána stromy – Humprecht.

rene nekuda sramkova sobotka

Zdá se tedy být všechno v pořádku a nakonec se ukazuje, že i víceméně je.

Nicméně Šrámkova Sobotka prochází pomalým přerodem. Festival českého jazyka, řeči a literatury pozvolna otevírá své brány široké veřejnosti a obléká se do nového hávu. Možná proto se v jeho průběhu na všech místech ozýval šepot postarších účastníků, kteří cítili jistou „změnu“ (a ne vždy s ní plně souhlasili).

Jsme dobou Twitterování, Facebookování, Skypování a blogování, což by mělo znamenat jistou flexibilitu. Konzervativní hodnoty hájí svoji tradici, ale položme si otázku, proč byly tyto minulé hodnoty uznávány a zajímalo se o ně tolik lidí? Protože byly nové, inovativní a v době jejich vzniku nebyly ani v nejmenším konzervativní.

I já cítím jistou změnu ve své skromné dílničce psaní – padla v ní totiž bariéra učitelů versus vysokoškolských studentů, neboť tam chodí obě skupiny, kooperují spolu a užívají si to (v minulých letech by toto střetnutí bylo takřka nemyslitelné).

Mám radost. Mám radost i z toho, že Sobotečtí občané pochopili ekonomický přínost účastníků festivalu a již na nikoho nehází kyselé obličeje a dokáží prodloužit otevírací dobu většiny podniků. Mám radost, protože nevrlá obsluha z předminulého roku byla nahrazena sympatickým číšníkem, který mě dokonce naučil házet pizzovým těstem.

sramkova sobotka voskovec werich

Jsem nadšen i z programu (byť můj osobně největší zážitek – divadlo Korespondence V + W – umístili organizátoři hned na první den festivalu, a pak ho již nic nepřekonalo). Házím těstem, chodím na divadlo, poslouchám hudbu (od dětského sboru přes duchovní hudbu, až po moderní a tak trochu ulítlý Jananas), sleduji filmy (letos poprvé bylo zprovozněno letní kino), bavím se se zajímavými lidmi a zároveň učím umělecké psaní zájemce ve věku od osmnácti do, řekněme, sedmdesáti let.

sramkova sobotka jananas

Závěrečné recitační „kolečko“, tj. přehlídka nazkoušených básní, je zase trochu jiné a podobně barevné jako v minulých letech. Večer dílen se vydařil a potlesk byl obrovský, pomalé změny se zaryly do myslí všech účastníků (nových, i těch naprosto provařených) a myslím, že všichni odjížděli spokojení, odpočatí a nabytí novou energií, zážitky a znalostmi.

sramkova sobotka vecer dilen