Dusnými předsudky ovládajícími měšťanskou třídu, hamižným lpěním na majetku a bezcitností, pokrytectvím, které prosáklo veškerým chováním i jednáním - tím se zabývali jak vědci všeho možného zaměření, tak umělci. Spisovatelé zanechali početná svědectví, nalezneme i množství působivých filmů. Z těch českých připomenu aspoň Vlčí jámu s vynikajícími Šejbalovou a Brejchovou. Nyní se čtenářům dostává do ruky kniha polské socioložky Marie Ossowské Měšťanská morálka.

 

Maria Ossowska (1896-1974), ačkoli tato publikace je od ní první, která v češtině vychází, patří v Polsku mezi uznávané osobnosti. Dosáhla špičkového vzdělání již v meziválečném období a záhy se ve svém oboru, především v sociologii morálky, prosadila. Přitom se jím nezabývala jen teoreticky, celý život se hlásanými etickými zásadami řídila, vždy připravena čelit nepravostem, ať již je podněcovalo jakékoli společenské uspořádání. Odmítala přizpůsobovat se právě vládnoucím poměrům, v doslovu se o ní dočteme, že snad nenapsala ani jedinou větu, za kterou by se musela později stydět.

Ačkoli za nejtužšího stalinismu nesměla přednášet na univerzitě, bádání se mohla věnovat dál - Měšťanskou morálku poprvé představila v roce 1952. Vyšla, jakmile to dovolily politické poměry, v bouřlivém roce 1956. A byť v ní čteme početné odkazy na Marxe, Engelse (i Lenina), nejsou to povinné úlitby, s jejich názory pracuje stejně kriticky jako se stanovisky dalších, vesměs západních myslitelů, mezi nimiž ji přitahují zejména názory Maxe Webera. Měšťanskou třídu totiž obhlíží v širokém časovém vějíři, od renesance (a s výpravou dokonce do starověkých Atén) téměř po svou současnost, všímá si instituce manželství a postavení ženy v něm, dotýká se role náboženství, rozebírá vztah k bohatství a bohatnutí, neboť - jak je známo od pradávna - peníze nesmrdí.

Shrnuje sice výhrady, jaké vůči měšťanstvu vznesli zejména levicoví či přímo komunističtí myslitelé, ale souběžně ozřejmuje často přehlíživé postoje šlechty. Napříč Evropou a s přihlédnutím k národním zvláštnostem zkoumá příznačné jevy (šetrnost jako příkladnou ctnost, puritánské mravy, původ závistivosti, sňatková politika mezi zbohatlým měšťanstvem a chudnoucí aristokracií v 19. století), vypomáhajíc si jak odkazy na historické osobnosti (Benjamin Franklin, Daniel Defoe), tak příklady z literatury.

Podrobně probírá početné (často poučné) spisy anglické, německé, italské i francouzské, ať již měšťanstvo líčily jako něco žádoucího nebo naopak sporného, mnohdy hledá propojení do polského prostředí. A dovolává se rovněž románového ztvárnění či dramat, kde se akcentují dilemata spojená s měšťanským stavem. Vedle autorů méně známých nalezneme i ty, jejichž díla jsou čtena podnes - třeba Galsworthyho a jeho Ságu rodu Forsythů nebo Mannovy Buddenbrookovy.

Zvolené téma Ossowska probírá z nejrůznějších úhlů, zkoumá společenské i duchovní podmínky na utváření měšťanské třídy a vyslovuje stále (a zvláště dnes) platný postřeh: "Za jednu z oblíbených ideologií těch, kteří jsou u moci a chtějí se u ní také udržet, je - jak známo - považována teorie pořádku. Ti, kdož jsou u kormidla, ztotožňují pořádek s tím, co se děje pod jejich vládou, a za buřiče mají všechny, kdo se staví proti ní."

Knihu přeložila Svata Navrátilová se smyslem pro přesnost i přehlednost, pečlivě ověřila veškeré citáty - pokud pocházejí z knížek vytištěných i česky, odkazuje právě na ně. Zasvěcený doslov přibližující autorčiny osudy sepsal Miloslav Petrusek.

Měšťanská morálka
Autor: Maria Ossowska
Vydala Academia, Praha 2012, 434 stran
Hodnocení: 80%

Zdroj foto: Academia, www.moda.cz, www.svet-bydleni.cz

< Předchozí		Další >