Reklama

Renata Petříčková a Michal Vaněček objasňují pravdu o pohádkách

Email Tisk

altRenata Petříčková s Michalem Vaněčkem opustili báje a pověsti a vnořili se do pohádky. K dětem se vydala jejich další společná knížka S Blbounem do říše pohádek. O ilustrace se, stejně jako v případě permoníků a skřítků z okolí Kutné Hory, postaral Ondřej Zahradníček.

 


Jaká byla cesta od pověstí a bájí k pohádkám? Kdy vás napadlo upravit klasické pohádky do zcela jiné podoby?

Renata: Napadlo mě to hned poté, co jsme napsali první kutnohorské skřítky. Bylo zajímavé se v pověstech pohybovat víceméně svobodně a jen s vlastní fantazií a řekla jsem si, že by bylo zajímavé nakouknout tímto stylem do notoricky známé říše – prostě do klasických pohádek.
Michal: Bylo to tak. Renata přišla s nápadem udělat klasické pohádky jinak. Něco jsme začali psát a pak tam najednou přišel Blboun a dostalo to ten konečný směr.

Přiznám se, že na mne občas jakoby vykoukla Macourkova Arabela, respektive pohádková říše krále Hyacinta, byl tento seriál tím impulzem napravit znalosti dětí o skutečném stavu pohádek a jejich hrdinů?

Renata: Nejsi první, kdo tohle říká, já se ale úplně beze studu přiznám, že si tuhle Arabelinu zemi moc nepamatuji, protože mě jako dítě nezaujala a jako dospělá jsem neměla potřebu se k ní vracet. Já vlastně ani moc netuším, co se tam dělo.
Michal: Já si Arabelu pamatuji velice dobře, alespoň tu první část, která byla ještě skvělá. Ale přiznám se, že mne vůbec nenapadlo, že by to bylo něco podobného. V Arabele Rumburak cíleně škodil, tady je to téma jiné. Že zkrátka některé pohádky jsou „ve skutečnosti“ jinak.

alt

Kterou pohádku jste jako děti měli nejraději? Kterou jste naopak nemuseli vůbec slyšet?

Renata:  Perníkovou chaloupku a moc ráda jsem četla Krásu Nesmírnou…A jakou jsem vůbec nemusela? Třeba právě tu Arabelu.
Michal: Já měl asi nejradši Werichovu Tři sestry a jeden prsten, pokud se to tedy dá řadit mezi pohádky pro děti.

Vymýšleli jste si už jako děti jiné závěry pohádek?

Renata: Jasně! A nejen závěry, ale klidně i celou pohádku, jen co jsem se naučila psát, plnila jsem notýsky infantilními příběhy kohokoliv o čemkoliv, koně, psi, svět pravěku – a to mi zůstalo dodnes :)
Michal: Já ne :)

alt

Sympatizovali jste v dětství s nějakým antihrdinou víc, než s tím, kdo jej přemohl? (Mně osobně bylo vždycky líto vlka víc, než sežrané babičky, proto se mi líbí vaše současné pojetí této pohádky.)

Renata: Já v tomhle byla asi vždycky nestranná. Možná mi nejvíc bylo líto té bábovky, kterou, pokud si dobře vzpomínám, vůbec nikdo nesnědl. Ale ano, vlastně… bývalo mi líto hrdinů uvězněných v nějakém prokletí, to jsem vnímala jako dítě špatně. A to včetně zvířat.
Michal: Určitě ano. Napadá mne třeba Žlutý Robert od Vojtěcha Steklače. To sice není klasická pohádka. Ale jako příklad je to přesné.

Máte radši vyprávění, čtení nebo sledování (myslím na film a televizi) pohádkových příběhů?

Renata: Čtení. Televizi má dítě rádo asi do chvíle, než se mu všechno „okouká“, tím jsem taky prošla. Ale vždycky jsem měla ráda i rozhlasová zpracování pohádek, her…
Michal: Čtení nebo poslech je podle mne ideální. Rozvíjí to fantazii. Televize nebo obecně obrazová informace vás ochuzuje o vaši představivost.

Jak se objevil Blboun v českém pohádkovém světě?

Renata: Netuším… prostě tam najednou byl.
Michal: Ano. Prostě najednou byl. Jak to tak v životě bývá. Jdete, jdete, dlouho nic a najednou nějaký blboun…

alt

Blboun vypadá jako ňouma, ale není to jen jeho dobře vykalkulovaný postoj? Jak jste tvořili jeho povahové vlastnosti? Byl vám snad někdo inspirací?

Renata: Jeho povahu si vzal pod svá křídla spíš kolega. I když jsem někdy byla sama zvědavá, co ten zajímavý pták udělá v mé části příběhu. Nezklamal, byl to prostě vždycky ON. Zajímavá otázka je, jestli ten pohádkový Blboun nemá vykalkulovanou hloupost. Já nevím. Možná, přece jen je to jediný přeživší… tak hloupý být nemohl?
Michal: Vidíte, tak to je přesně to, co se asi mělo povést. Je to podobné jako u Švejka. Byl tak blbý nebo tak chytrý? Já myslím, že Blboun hloupý není…

Příběhy končíte u perníkové chaloupky, jaký je váš vztah k perníku? Chtěli byste někdy vlastnit perníkovou chaloupku?

Renata: No jasně!!!
Michal: Já bych raději chaloupku vepřovou, kdybych si mohl vybrat, já sladkému moc nedám.

alt

Jeníček s Mařenkou zvládli návštěvu jen několika pohádkových postav – máte v úmyslu je za pohádkovými hrdiny vyslat ještě jednou?

Renata:  Máme, máme… ba dokonce příběh už existuje.
Michal: Už se dokonce vrátili a plánují, co dál :)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru vám – a samozřejmě Mařence, Jeníčkovi i Blbounovi

Zdroj foto: archiv Renata Petříčková


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Z archivu...

Čtěte také...

Krtečka, klasické české dovednosti nebo nějakou rošťárnu?

Krtek perexNemohla jsem se rozhodnout a tak máme všechny. Dcera se konečně začíná dostávat do věku, kdy u knížky vydrží víc než jen pár vteřin a já si to strašně užívám. Krteček je u nás favoritem. Proto, když narazím na něco s jeho motivem...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Těšení na Mrkev pro vězně

Mrkev perexNa Mrkev pro vězně jsem se fakt těšila. Ostatně – já se pořád na něco těším. Já se těším i na pátek třináctého. Ale zpátky k próze.. Protože čtu knihy od předu, začetla jsem se hned do přední záložky. A tady moje myšlenky uvízl...

Divadlo

Kouzelná, pohádková, strhující My fair lady

my-fair-lady 200Městské divadlo Zlín na konci předešlé sezóny představilo hudební komedii podle hry George Bernarda Swawa a filmu Gabriela Pascala Pygmalion - My fair lady. Nebyl to jednoduchý počin, protože většina zná zápletku nebo filmové zpracová...

Film

Žádný film není jako film o Mupetech
ImageOriginálu se opravdu jen těžko něco přiblíží. Nejenom, že Mupeti jsou nenahraditelné loutkové příšerky, ale také nikdo další neměl v Disney produkci tak šílený nápad. O nadabované české verzi se zmíním dále v textu....