Reklama
Banner

Renata Petříčková a Michal Vaněček objasňují pravdu o pohádkách

Email Tisk

altRenata Petříčková s Michalem Vaněčkem opustili báje a pověsti a vnořili se do pohádky. K dětem se vydala jejich další společná knížka S Blbounem do říše pohádek. O ilustrace se, stejně jako v případě permoníků a skřítků z okolí Kutné Hory, postaral Ondřej Zahradníček.

 


Jaká byla cesta od pověstí a bájí k pohádkám? Kdy vás napadlo upravit klasické pohádky do zcela jiné podoby?

Renata: Napadlo mě to hned poté, co jsme napsali první kutnohorské skřítky. Bylo zajímavé se v pověstech pohybovat víceméně svobodně a jen s vlastní fantazií a řekla jsem si, že by bylo zajímavé nakouknout tímto stylem do notoricky známé říše – prostě do klasických pohádek.
Michal: Bylo to tak. Renata přišla s nápadem udělat klasické pohádky jinak. Něco jsme začali psát a pak tam najednou přišel Blboun a dostalo to ten konečný směr.

Přiznám se, že na mne občas jakoby vykoukla Macourkova Arabela, respektive pohádková říše krále Hyacinta, byl tento seriál tím impulzem napravit znalosti dětí o skutečném stavu pohádek a jejich hrdinů?

Renata: Nejsi první, kdo tohle říká, já se ale úplně beze studu přiznám, že si tuhle Arabelinu zemi moc nepamatuji, protože mě jako dítě nezaujala a jako dospělá jsem neměla potřebu se k ní vracet. Já vlastně ani moc netuším, co se tam dělo.
Michal: Já si Arabelu pamatuji velice dobře, alespoň tu první část, která byla ještě skvělá. Ale přiznám se, že mne vůbec nenapadlo, že by to bylo něco podobného. V Arabele Rumburak cíleně škodil, tady je to téma jiné. Že zkrátka některé pohádky jsou „ve skutečnosti“ jinak.

alt

Kterou pohádku jste jako děti měli nejraději? Kterou jste naopak nemuseli vůbec slyšet?

Renata:  Perníkovou chaloupku a moc ráda jsem četla Krásu Nesmírnou…A jakou jsem vůbec nemusela? Třeba právě tu Arabelu.
Michal: Já měl asi nejradši Werichovu Tři sestry a jeden prsten, pokud se to tedy dá řadit mezi pohádky pro děti.

Vymýšleli jste si už jako děti jiné závěry pohádek?

Renata: Jasně! A nejen závěry, ale klidně i celou pohádku, jen co jsem se naučila psát, plnila jsem notýsky infantilními příběhy kohokoliv o čemkoliv, koně, psi, svět pravěku – a to mi zůstalo dodnes :)
Michal: Já ne :)

alt

Sympatizovali jste v dětství s nějakým antihrdinou víc, než s tím, kdo jej přemohl? (Mně osobně bylo vždycky líto vlka víc, než sežrané babičky, proto se mi líbí vaše současné pojetí této pohádky.)

Renata: Já v tomhle byla asi vždycky nestranná. Možná mi nejvíc bylo líto té bábovky, kterou, pokud si dobře vzpomínám, vůbec nikdo nesnědl. Ale ano, vlastně… bývalo mi líto hrdinů uvězněných v nějakém prokletí, to jsem vnímala jako dítě špatně. A to včetně zvířat.
Michal: Určitě ano. Napadá mne třeba Žlutý Robert od Vojtěcha Steklače. To sice není klasická pohádka. Ale jako příklad je to přesné.

Máte radši vyprávění, čtení nebo sledování (myslím na film a televizi) pohádkových příběhů?

Renata: Čtení. Televizi má dítě rádo asi do chvíle, než se mu všechno „okouká“, tím jsem taky prošla. Ale vždycky jsem měla ráda i rozhlasová zpracování pohádek, her…
Michal: Čtení nebo poslech je podle mne ideální. Rozvíjí to fantazii. Televize nebo obecně obrazová informace vás ochuzuje o vaši představivost.

Jak se objevil Blboun v českém pohádkovém světě?

Renata: Netuším… prostě tam najednou byl.
Michal: Ano. Prostě najednou byl. Jak to tak v životě bývá. Jdete, jdete, dlouho nic a najednou nějaký blboun…

alt

Blboun vypadá jako ňouma, ale není to jen jeho dobře vykalkulovaný postoj? Jak jste tvořili jeho povahové vlastnosti? Byl vám snad někdo inspirací?

Renata: Jeho povahu si vzal pod svá křídla spíš kolega. I když jsem někdy byla sama zvědavá, co ten zajímavý pták udělá v mé části příběhu. Nezklamal, byl to prostě vždycky ON. Zajímavá otázka je, jestli ten pohádkový Blboun nemá vykalkulovanou hloupost. Já nevím. Možná, přece jen je to jediný přeživší… tak hloupý být nemohl?
Michal: Vidíte, tak to je přesně to, co se asi mělo povést. Je to podobné jako u Švejka. Byl tak blbý nebo tak chytrý? Já myslím, že Blboun hloupý není…

Příběhy končíte u perníkové chaloupky, jaký je váš vztah k perníku? Chtěli byste někdy vlastnit perníkovou chaloupku?

Renata: No jasně!!!
Michal: Já bych raději chaloupku vepřovou, kdybych si mohl vybrat, já sladkému moc nedám.

alt

Jeníček s Mařenkou zvládli návštěvu jen několika pohádkových postav – máte v úmyslu je za pohádkovými hrdiny vyslat ještě jednou?

Renata:  Máme, máme… ba dokonce příběh už existuje.
Michal: Už se dokonce vrátili a plánují, co dál :)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru vám – a samozřejmě Mařence, Jeníčkovi i Blbounovi

Zdroj foto: archiv Renata Petříčková


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

David Michie: Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda

cokolada 200Věru provokativní název, zejména pro milovníka čokolády! Až v průběhu knihy se dočtete o tom, že původně měla být čokoláda nahrazena slovíčkem „sex“, nicméně na radu manželky, že „s čokoládou oslovíš víc lidí a je to nakonec více trefné“ David ...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Cestou necestou za posvátnými místy jihovýchodních Čech

altJih Čech si většina lidí spojuje s rybníky. Ty jsou nejprofláklejším magnetem na turisty, k jejich břehům míří kroky nejednoho výletníka, jejich fotografie nechybí na žádné z pohlednic. Není nutno pochybovat, rybníky dodávají jihočeské kr...

Rudolf Hrušínský v obrazech všedních i nevšedních

hrus200Divadlo Na Jezerce otevřelo unikátní výstavu z cyklu „Paměť divadla a filmu“, která připomíná nedožité 95. narozeniny velkého českého herce Rudolfa Hrušínského. „ Na Jezerce“ jsou k vidění jak jeho fotografie z divadla a natáčení, tak i dosud nepublikovan...

Já robot

ja 200K nočnímu promítání na Prima Cool 4. 4. něco před třetí ráno připomínám film, který si vzal několik témat od slavného sci-fi autora Isaaca Asimova.

...
Zpěvák DAVID DEYL napsal písničku pro Karla Gotta!
ImageJak to bývá, někteří ho zbožňují, jiní ho zatracují. Ale vyrovnává se s tím po svém. David Deyl je nadaný zpěvák, klavírista a skladatel. Hudbu má v krvi, a to se nezapře. Právě dokončuje práci na no...