V češtině doposud největší výběr toho nejlepšího z japonského národního pokladu - poezie haiku – přineslo na sklonku loňského roku na pulty knihkupců malé, nezávislé a nekomerční nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Osm stovek básní z pera téměř osmdesáti autorů představuje tři sta let vývoje tohoto významného a originálního žánru. Výběr začíná zakladatelem haiku Bašóem (17. století) a končí modernisty století minulého. Výbor sestavil a předmluvou opatřil významný český japanolog Antonín Líman.
Samuraj Bašó a jeho následovníci
„Mezi klasickými verši mistra Bašóa a skladbami soudobých autorů jako Majuzumi Madoka nebo Tomita Takuja je hluboký rozdíl, ale právě v tom je obrovská životnost haiku, které se mění a přizpůsobuje požadavkům své doby,“ píše Líman v předmluvě. Čtenáři tak podle něho mají mimořádnou příležitost porovnat historicky nejstarší haiku samuraje – filozofa Bašó a frivolnější a trochu cynické haiku jeho následovníků. Aby dobu života jednotlivých tvůrců čtenářům více přiblížil, opatřil Líman knihu krátkými medailonky autorů. K některým haiku připojil i zajímavé vysvětlující poznámky, které je uvádějí do širších souvislostí.
V jednoduchosti je krása
Poezie haiku je žánr lakonický a stručný a pro svou jednoduchost, přímočarost a dětskou čistotu a hravost naprosto odzbrojující. Sedmnáctislabičné střídmé, avšak pečlivě vybroušené verše bez zdobných kudrlinek a příkras o zdánlivě prostoduchých věcech jdou na samou dřeň a snad právě proto jsou tak intenzivní, pozoruhodné a výstižné.
Do staré tůně/ skočila žába/ žbluňk
Mezi tradiční témata haiku patří popis přírodních scenérií, východu či západu slunce či lidského života všeobecně. „Básně haiku jsou inspirovány jemným smyslovým vnímáním a vyjadřují tak nejčastěji představy věcí, které můžeme vidět, chutnat, dotýkat se jich či je pociťovat,“ uvádějí ve vyčerpávajícím a obsáhlém doslovu o vývoji japonské poezie Líman s Denisou Vostrou. Haiku se naopak vyhýbají abstraktním pojmům, jako je nesmrtelnost, láska, věčnost nebo smutek, ačkoli tyto pojmy konkrétními obrazy ztělesňují.
Básně (jako) malované
Vizuální dimenzi a plastičnost textům dodávají reprodukce původních a výmluvných ilustrací haiga, které jsou s básněmi haiku velmi úzce propojeny. Díky nim i díky celkové grafické úpravě Martina Třešńáka působí kniha jako malé umělecké dílo a je radost ji jen chvíli podržet v ruce, natož pak číst.
Na závěr jedna aktuální, jarní ochutnávka z knihy:
Jarní déšť –
mám jistotu že vidím
duši kamenů
(Murakami Kidžó, 1865 - 1938)
Chrám plný květů
Překlad: Antonín Líman
Žánr: výbor poezie – japonské haiku
Vydáno: 2011
Stran: 340
Vydalo nakladatelství: DharmaGaia
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: DharmaGaia, lidovky.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Atraktivní, zajímavá, temperamentní, akční, inteligentní, empatická, pokorná... Tak nějak bych charakterizoval paní Alenu Hájkovou, jednatelku agentury VIP osobnosti. Řadu let organizuje zajímavé akce, na jiných zase spoluprac...
Odhalení Sedmi posvátných závojů ženské duše je jako jemný bílý čaj s mnoha léčivými účinky pro každou ženu. Zdánlivě něžný a křehký, ale ve skutečnosti nesmírně silný – takový je text této dámy, Meggan Wattersonové. Vydala se ryze ženskou cestou. An...
Do knihy o Islande som sa zakusla pri počúvaní mojej obľúbenej islandskej kapely Sigur Ros a ich hudba ma sprevádzala počas celého čítania. Tak ako ich hudba, tak celá kniha podáva svedectvo o islandskej krehkosti a zároveň divokosti. Je veľmi povzbudzujúce čítať, počúvať...
´Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také zde dole dochází k násilnému odloučení milenců jen proto, aby se čas zrychlil o tlukot jejich srdcí. Jen prostí lidé nehledají štěstí… ´(Vlad...
Nedávno jsem se přesvědčila o tom, že inspirace může přijít opravdu kdekoliv a kdykoliv. Na přednášce o antropologii nám byl v rámci metod zkoumání doporučen norsko-švédský film Povídky z kuchyně. A jako správný zapálený fanoušek antropologick...