Máme právo na předsudek?
Banner

Máme právo na předsudek?

Email Tisk

altUž vyšla řada knížek, které se věnují vzájemným (imperiálním, mezirasovým, národnostním, náboženským atd.) nevraživostem, ať již je zrodilo odedávné potýkání provázené neblahými zkušenostmi, mnohdy toliko v podobě zobecněných jednotlivin, nebo opovržení dané "vědeckými" argumenty třeba o méněcennosti toho či onoho. Mezi nejnovější patří Právo (n)a předsudek, jehož autor, vysokoškolský pedagog Jan Kosek, hned v úvodu upozorňuje na důležitou relativizující položku, kterou nelze pominout. Píše: "Co je pro jednoho předsudek, může být pro druhého zásadní hodnota a naopak". A dodává: "Nesmlouvaví bojovníci proti předsudkům tak obvykle bývají plní předsudků vůči lidem, kteří podle jejich názoru předsudky mají."

Leckteré odmítavé či zpochybňující náhledy na "ty druhé" mají obdivuhodnou vytrvalost, lidstvo neúnavně provázejí po celá staletí, zpravidla rozvrstvené oboustranně. Vezměme si česko-německé potýkání či postoje k dalším menšinám. Nestranní či nezaujatí snad dokážeme být jedině k etnikům či událostem, které spadají kamsi daleko za náš obzor, ať již prostorově (třeba do Tichomoří mezi lidojedy) nebo časově (stěží nalezneme někoho, kdo by nenáviděl Kartagince stejně jako starověcí Římané).

Avšak jiné předsudky vykazují obdivuhodnou životnost, byť prapůvodně živené těmi nejprimitivnějšími argumenty - třeba  v případě Židů, jimž tradičně byly přisuzovány všechny možné špatnosti tohoto světa. Pradávná křesťanská výtka směřovaná proti nim zní jednoduše - vždyť zabili našeho Krista Pána. Nejnověji to postihla Agnieszka Hollandová ve válečném dramatu V temnotě, zachycující složitou záchranu hrstky uprchlých židů v kanálech polského (ruského, ukrajinského) města Lvova, drceného nacistickou nadvládou.

alt

Jan Kosek své pojednání rozčlenil do dvanácti kapitol, v nichž se zabývá zejména protižidovskými předsudky nejen napříč evropskými dějinami, ale rovněž se je snaží definovat, hlouběji zkoumat jednotlivé sloje vyskytujících se postojů. A věren názvu knihy se soustředí zejména na filozofická, právnická či dokonce zákonná vymezení, jak se v minulosti vyskytla - tam se totiž ocitá na pevné textové půdě a vyhne se tak dosti rozvolněné podobě často proměnlivých vztahů, navíc v různých dobách vnímaných různě.

Vždyť také mezi Židy panovaly ješitné představy o jejich výlučnosti. Jednou to byla intelektová nadřazenost nad ostatními: Kosek (a už před ním Arendtová) zmiňuje britského politika 19. století Benjamina Disraeliho, který se, ač v dětství pokřtěný, označoval za vyvoleného muže vyvolené rasy, předurčeného vést anglické impérium - a stal se tak paradoxně jedním z proroků anglického elitářství a rasismu. Naproti tomu niterně rozpolcený židovský myslitel a protestantský konvertita Otto Weininger o něco později spřádá sebemrskačské úvahy, když píše, že s emancipací žen je to stejné jako s emancipací Židů a negrů - všechny je třeba držet z dosahu věcí, které by svým rozhodováním mohli jedině poškodit.

alt

Kosek se dotýká znepokojivé otázky, zda a nakolik účinně lze čelit promyšleně uskutečňovaným hrůzám, ať již se dějí jménem čehokoli - a na příkladu nacistického režimu dokládá, že až s mučednickou nezlomností mu čelili snad jen Svědkové Jehovovi a (někteří) komunisté, odmítnuvší jakýkoli kompromis. Ptá se totiž: "Znamená to snad, že čelit jednomu fanatismu může jen jiný fanatismus?" Takže nezbývá než zvážit, zda jen fanaticky prožívaná víra - podotýkám, že jakákoli, nejen náboženská - ohledně správnosti zastávaných idejí chrání před údajným znečištěním, avšak bohužel i tehdy, kdy by mohlo nést blahodárné ovoce.

V této souvislosti Kosek zmiňuje filozofa Barucha Spinozu, vyděděného ze židovské komunity, a jak dokládají dochované písemnosti, dokonce prokletého. Bohužel vstřícnost a ochota pochopit odlišnost (i v rámci vlastního společenství) byla vlastností, která se v uplynulých staletích vyskytovala jako nadmíru vzácné koření. Ostatně mnohé filmové dokumenty o holocaustu dokládají, že i v ghettech a koncentračních táborech bujely rozbroje mezi ortodoxními židy a asimilovanou židovskou populací, vnímanou jako bezmála odrodilou a zrádnou.

Autor odkazuje nejen k početným úvahám na téma jinakosti a odlišnosti, jaké se v dějinách vyskytly, ale všímá si také uměleckého, zejména literárního zpodobnění. Tak se dotkne postavy Josefa Švejka, někdy vydávané za prototyp české národní povahy, zahrne pojetí mužů a žen u Milana Kundery. Všímá si zajímavých dobových fenoménů, třeba odmítavého přijetí Máchova Máje u českých obrozenců, a naproti tomu zbožnění idyly Boženy Němcové Babička, přetrvávající ostatně podnes. Probírá řadu myslitelů, zkoumajících vztahy mezi Čechy a Němci. Škoda jen, že pominul obrazy filmové a jejich modely nepřítele, možná ovlivňující smýšlení ještě výrazněji.

alt

Kniha se dotýká řady (nejen) antisemitských předsudků a zkoumá jejich původ, případně oprávnění. Tak se postupně zmíní o rozličných záporných vlastnostech připisovaných Židům, najmě lichvovité touze po penězích. Cejch odlišnosti a ztížená seberealizace tak může vést nejen k intenzivnějším snahám o prosazení, byť i to může být vnímáno negativně, ale také k parazitické rezignaci, jak tomu zhusta vídáme u Romů. A nalezneme zde důležitý postřeh: "Očekává-li od nás okolí jisté chování, je dost pravděpodobné, že k němu budeme tak či onak směřovat." A bludný kruh vzájemné nedůvěry a obviňování se uzavírá...

Jan Kosek: Právo (n)a předsudek
Vydalo nakladatelství Dokořán, Praha 2012, 352 stran
Hodnocení: 75%

Foto: Dokořán, www.zenny.com, www.e-obrazy.cz, www.moonguard.blog.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Z archivu...

Čtěte také...

Recenze knihy Selekce

Selekce 200Byl jednou jeden princ, který poznal jednu chudou dívku a zahořel po ní láskou. Přes mnohé úklady a intriky k sobě našli cestu a žili šťastně až do smrti. Tak to obyčejně bývá, jenže co když je těch dívek 35 a kromě prince se zde objevuje také...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Když na odplatu čekáte příliš dlouho

srdce 200Český knižní trh je poslední dobou zaplaven severskou krimi – a není se čemu divit, protože jde o velmi kvalitní a čtivé kousky. Do mého čtecího pole se v poslední době dostávali hlavně Švédové, takže jsem byla ráda, že nastala změna a měla jsem možn...

Divadlo

Tomáš David je v užší nominaci na Cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Malované na skle

tomas david 200Zbojnický muzikál o Jánošíkovi Malované na skle, který Městské divadlo Zlín hraje v režii umělecké šéfky Hany Mikoláškové od 25. dubna 2015 a vyprodává Velký sál, sklízí úspěch nejen u diváků, ale také u divadelní kritiky. Zlínské divadlo s...

Film

Přehlídka La película zpřístupní španělsky mluvené filmy

lapelica plakat200Jako každoročně se také letos - v druhé půli února - mohou zájemci o španělsky mluvené filmy seznámit s tvorbou nejen španělskou, ale také zemí Jižní a Střední Ameriky (samozřejmě s výjimkou Brazílie, kde se mluví portugalsky). Přehlí...