Reklama

Piš pravdu, nic než pravdu!

Email Tisk

altNení lepší pocit pro čtenáře, než když si po dočtení poslední věty nějaké knihy může vnitřně oddechnout se slovy „Ty vogo, to je síla!“  Přesně tohle se mi stalo po zaklapnutí Paranoidní pijavice od Jany Jiráskové.  

 

 

 

V sedmatřiceti nedlouhých povídkách se odvíjejí (mini)příběhy žen a mužů, kteří se potkávají, míjejí, přitahují, odpuzují… Různí ztroskotanci spolu občas skončí v živočišném objetí  a v erotických extázích odplouvají mimo čas a prostor.  Touhy se střídají s pochybami a marností. Obyčejné příběhy a „běžné“ problémy, chtělo by se říct, kdyby… Kdyby v nich nebylo něco tak neobyčejného, jako je pravdivost, se kterou autorka svou odžitost předkládá. Například v povídce Citový vydírání  (s. 31)  můžete číst: „Uvědomila jsem si, jak celej život jen hladovím. Hladovím po lásce. Ale proč? Proč bych měla? Proč je celej život jenom podivná cesta pro kus pohlazení a něhy. A nebo není?“

Jana Jirásková (ročník 1970), rodačka z Poděbrad,  je pro psaní „o životě“ nadmíru kompetentní. Jen považte: je matkou čtyř dětí, na kontě má dvě svatby, dva rozvody a celkem sedmnáctkrát se stěhovala. V posledních letech pracuje jako knihovnice v Chrudimi. Její povídkovou tvorbu zná především užší okruh lidí, kteří navštěvují literární kavárny a zúčastňují se festivalů a soutěží literátů. (Autor této recenze přiznává, že spisovatelku – tehdy Janu Chocenskou - potkal už v osmdesátých letech, kdy se pohybovala mezi polabskými literáty a svými žvočišnými básněmi válcovala otrlé alternativní rockery). Nyní se ale zdá, že by mohla zasáhnout i jiné publikum.  Pokud jezdíte pražským metrem, mohli jste si všimnout propagačních samolepek na dveřích vozů – stejně jako na obálce této knihy na nich spisovatelka potahuje kouř z cigarety a za skly brýlí skrývá své smutné oči. Ty jsou možná klíčem k částečnému pochopení autorčiny motivace literárně tvořit.

Svět Jany Jiráskové je plný chlapů. Bez nich by totiž nemohl existovat. Ale zklamán bude každý, kdo by tu hledal feministickou útočnost či přezíravost. Autorka totiž nahlíží na problém soužití optikou, která vychází z respektu k přirozené odlišnosti žen a mužů.  V povídce Aspoň (s. 39)  ventiluje neřešitelné pochybnosti:  „Co mu na to mám říct? A co mu říct můžu? Copak já rozumím tomuhle mužskýmu světu, kde se emoce řešej pěstma? Kde se asi úplně jinak měří ponížení a pocit prohry? Ale tady přece, sakra, není vítězů, ani poražených!“  

alt

Paranoidní pijavice může být někomu protivná, protože v různých variacích opakuje jeden a tentýž zádrhel. Tento koncept totiž neladí se světem dynamických bublin a nabídek, které nepřetržitě svádí k něčemu „novému a jinému“ a odvádí tak pozornost od kořenů a přirozeností. Jestliže syrové texty Jany Jiráskové nakonec svlékneme, zůstane z nich možná jen těch pár slov z povídky Chtěla bych (s. 55):  „Pořád jsme všichni na cestě, říkám si, na tý jedný jediný, od narození ke smrti. A nerozumíme si a neslyšíme se navzájem.“  

Paranoidní pijavice
Autor: Jana Jirásková
Žánr: Povídky
Rok vydání:  2012
Počet stran: 142
Vydalo: Nakladatelství pijavice
Hodnocení:  90 %
Zdroj foto (obálka): www.nakladatelstvi-pijavice.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Čtěte také...

Další náročný úkol pro římské centuriony Macrona a Catona

200litSimon Scarow píše detektivky, historické detektivky. Jeho už pěkná řada o činech a pátráních centurionů Macrona a Catona, kteří bojují pod znakem orla, je u čtenářů velmi oblíbená. Tito stateční muži se umí pěkně ohánět mečem, nic je neodradí od boje, ale z...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jaká je má sestra?

Sestry 200Román Sestry (v anglickém originálu Sisterland) americké autorky Curtis Sittenfeldové je poutavé čtení. Předcházely mu výborné reference, byla jsem proto na něj velmi zvědavá a předem musím říci, že mě rozhodně nezklamal. Psychologická sonda do vzta...

Divadlo

Dvě roviny Mistra a Markétky v Moravském divadle

MaM 1Představení Moravského divadla Olomouc na motivy Bulgakovova slavného románu Mistr a Markétka se odehrálo v sobotu 20. 5. v 16:00 v rámci 21. ročníku festivalu Divadelní Flora.

 

...

Film

Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

200filmPrózy Arnošta Lustiga, zpodobňující rozličné podoby holocaustu i jeho následků, už několikrát posloužily jako námět pro film (Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, v televizi Modrý den). Nejnověji se mezi ně zařadila Colette. Lust...