Nakladatelství Academia připravilo mohutnou dvojsvazkovou encyklopedii Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967, kde čtenář nalezne kdejaký údaj o tom, v jakých podmínkách se tehdy žilo. Zjistí, jak se vyvíjely umělecké i politické proudy, jaké vycházely časopisy, jaké se organizovaly sportovní, kulturní i jiné akce. Pamětník si vybaví, jaké se užívaly a jak nazývaly tehdejší výrobky, jak zněla usnesení nejrůznějších orgánů té doby. A nepamětník se může ponořit do dávno odvátých časů jako čehosi ne vždy srozumitelného, ba podivného.
Vzájemně provázaných hesel, zpravidla odkazujících k dalším heslům, chceme-li se dozvědět další podrobnost, nalezneme přes 1300! Editoři Jiří Knapík a Martin Franc odvedli pečlivou práci, když svědomitě seřadili výsledky početných průzkumů, k nimž by se běžný uživatel jen obtížně dostával. Cenné je tudíž, že téměř každé heslo provází i soupiska základní literatury, kde by se případný zájemce dopátral dalších informací. Omezení slovníku na období 1948-1967 má přitom svou logiku, protože následná dvě léta přinesla dočasné uvolnění veškerých pout, načež opět zavládla další zmrtvěná, ale přece jen jinak strukturovaná éra zvaná normalizace. Snad se tedy dočkáme dalšího (dalších) pokračování této záslužné publikace.
Heslář je abecedně řazený, avšak ne vždy čtenář snadno nalezne, co právě hledá. Kdyby chtěl zjistit, jaké bylo zásobování ovocem, asi by musel hodně hledat, než by se propracoval k jen částečně uspokojivému "jižnímu ovoci". Také řazení důsledně podle názvů (přehlídek, sjezdů atd.) narušuje přehlednost hned ze dvou důvodů. Pokud uživatel nezná přesně název hledané akce, stěží ji najde. Nestačí se zajímat třeba o výtvarné umělce - je třeba vědět, že jejich shromáždění se nazývala sjezdy, a zejména pak znát, kolikátý je to sjezd, protože informace se nevyskytují pohromadě, nýbrž roztroušeně jako První sjezd..., Druhý sjezd..., Třetí sjezd... atd. A tak je to se vším. Prostě tu chybí řekněme svodná "hnízda", která by fungovala jako rozcestníky pro další vyhledávání.
Ačkoli názvy akcí zpravidla nalezneme, názvy jednotlivých děl (literárních, divadelních, filmových, hudebních) či jejich autorů hledáme marně, pokud se ovšem tato díla nestala také součástí nějaké - ponejvíce skandální - akce. Tak se můžeme dočíst o "aféře s filmem Dvaasedmdesátka", o (dočasně) zakázaných filmech v souvislosti s "Prvním festivalem československého filmu v Banské Bystrici", ale už nic nezjistíme ani o protestu poslance Pružince, jenž ostře napadl některé filmy České nové vlny jako nepřátelské, ani o svévolně pozastavovaných filmech v průběhu sledovaného dvacetiletí. Ostatně o "nové vlně", asi nejvýznačnějším období v celých dějinách naší kinematografie, se nedovíme také nic. Zato zde, kupodivu (a marně pátrám po důvodech), nalezneme pořady televizní, najmě ty cyklického rozměru - od Babiččiny krabičky po Zvědavou kameru. Principy zařazování mně tak nějak unikají.
A to autoři začlenili hesla v mnohých ohledech skutečně nedohledatelná, která už svým zněním jsou bizarní, ba připomínají surrealistické slovní koláže. Zdalipak jste třeba něco tušili o "dobré atmosféře na Barrandově"? Po pádu generálního tajemníka komunistické strany Slánského prý měly stranické špičky prohlásit, že umělce nebudou nijak ovlivňovat. Jenže - a to již se v heslu nedočteme - nastal pravý opak, převládly nekonečné průtahy s dokončovanými filmy, jak třeba dokládá strastiplný osud Radokova muzikálu Divotvorný klobouk, ale i mnohaleté opravování titulů pravověrně komunistických (například záškodnického vesnického dramatu Přicházejí z tmy). Jiným podivuhodným heslem je "uzlíček nervů", kde se pojednává o výzvě jednat s přecitlivělými umělci ohleduplněji. Tady si už opravdu nejsem jist, zda si autoři - jmenovitě Jiří Knapík - netropí ze čtenářů bezuzdná šprťouchlata.
Kniha je faktograficky snad spolehlivá. Nezbývá, než tomu věřit, protože ověřování je složité. Snad jedině u hesla "Sympozium Zdroje moderní prózy" (rovněž ukázka selhávající dohledatelnosti, protože kdo si pamatuje právě takovýto název?) můžeme oprávněně pochybovat, že by průběh sympózia narušovaly poznámky Olgy Fastrové, v té době dámy téměř devadesátileté, která se jednání zcela určitě nezúčastnila - známe ji spíše z jedovatých posměšků, jakými ji obdařil ve svých dávných povídkách Jaroslav Hašek. Cenné jsou nepochybně početné přílohy, obsahující podrobné jmenné seznamy: například jednotlivých vlád, ústředních výborů KSČ, vedení jednotlivých uměleckých svazů apod.
Jiří Knapík - Martin Franc a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967; 2 svazky.
Vydalo nakladatelství Academia v roce 2011, 1299 stran.
Foto: Academia, terryhoponozky.cz, esbirky.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Mladá umělkyně a lingvistka Rhiana Horovská se věnuje ručním pracím. Ano, čtete správně. Plete svetry při přednáškách na fakultě a dokonce o svých počinech natáčí videa. Možná není na škodu představit tento způsob zdánlivě zapomenuté řemeslné výroby, k...
Nakladatelství XYZ v posledním roce vydávalo třídílnou švédskou detektivní trilogii od Jonase Moströma – po prvním díle Fontána, přišlo Domino a nyní vyšla závěrečná Půlnoc.
Kavárnička – to je místo, kde se setkáváme s přáteli, kde si můžeme dát něco lahodného, kde si odpočineme. Ale co když je ta kavárnička v Kábulu? Hlavním městě Afgánistánu, do kterého zatíná drápy Talibán a bombové útoky nejsou žádnou v...
Hudební fakulta Janáčkovy Akademie múzických umění v Brně má své malé, ale moderní divadlo v ulici Orlí. Zde se představují studenti a absolventi Komorní opery Hudební fakulty se svými zajímavými výsledky studia. Posledním ti...
Letošní karlovarský filmový festival skončil a oceněné tituly jsou již známy. Nebudu se k nim vracet, protože zajímavější než snímky ze soutěžních sekcí, zpravidla druhořadé, méně přínosné i přitažlivé, jsou díla uváděná mimo soutěž. Soustředí...