Oblast kolem Černobylu, Romové v Indii, americké tajné bezpečnostní složky a to vše pod mystikou delfského orákula. Zdá se, že jde o neslučitelné pojmy, ale o opaku vás přesvědčí James Rollins v knize Poslední orákulum.

Mám dojem, že to byl spisovatel Dan Brown, který se  svou Šifrou mistra Leonarda obrátil pozornost nejen na sebe, ale hlavně na žánr dobrodružných knih, které propojují fikci s historií. Nejinak je tomu u knihy Poslední orákulum, která si z historie vzala především delfskou věštírnu a původ Romů. Mimo to se dotýká tématu autismu a mozkových manipulací.

O ději bych se nerada rozepisovala, protože tím bych čtenáře připravila o velký prožitek, prozradím tedy jen, že na počátku příběhu se ocitáme ve Washingtonu, kde je běžný život velitele Graye Pierce přerušen vraždou bezdomovce, který mu v posledních vteřinách života vrazí do rukou krvavou minci. Ta není ledajaká a jeho smrt také není náhodou, proto okamžitě startuje koloběh událostí, ve kterém byste mrtvoly na prstech dvou rukou jen tak nespočítali a pěkně si zacestujete například do Indie či Ruska.

Příběh vás opravdu pohltí a jen tak nepustí. Už od rozjezdu příběhu je jasné, že není čas na sáhodlouhé popisy či velká vysvětlování. Ty však nechybí u historických souvislostí a faktografických údajů. Já osobně bych uvítala větší charakteristiku postav, která by čtenářovi dané osoby více přiblížila a napomohla tak osobním sympatiím. Ale to je jen detail, který nezabrání, abyste poznali komu fandit. Co se stylu týče, není překvapením, že převládá přímá řeč často se strohými větami a příkazy.

Další výtku bych měla k samotnému konci knihy, kde se nachází Poznámky autora s podtitulem Pravda nebo fikce. Celou knihu mě bavilo přemýšlet nad tím, do jaké míry jsou popisované události pravdivé a než jsem si přečetla daný doslov, zůstával ve mě zvláštní, trochu mrazivý pocit. Autor zde vše popsal, poodhalil, přidal i zdroje a já si jen říkala, že kdyby si knihu četl nějaký terorista nebo vlivnější člověk, může dnešní svět vypadat úplně jinak... Příště se raději podívám na pořad Věřte-nevěřte, než abych si přečetla takové odhalení.

Celkově knihu hodnotím velmi kladně pro její čtivost a výraznou gradaci děje, která nikde nesklouzla do klišé nebo nudy a rozhodně ji doporučuji nejen fanouškům tohoto žánru. Mrzelo mě jen, že autor šetřil drobnými vtipy, které knihu samotnou příjemně oživovaly.

O autorovi:

James Rollins pochází z Chicaga a letos oslaví 52 let. Je vystudovaný veterinář, který se zabýval i studiem evoluční biologie. Jeho knihy se dělí na knihy pro děti (Ve stínu sfingy, Stín krále lebek), sérii SIGMA (Písečná bouře, Mapa z kostí, Černý řád, Jidášův kmen, Poslední orákulum, Klíč soudného dne) a dobrodružné romány, které jsou na sobě nezávislé (Podzemní říše, Pohřbeno v hlubinách, Ledový ostrov, Amazonie, Fantom hlubin, Oltář ztraceného ráje). Jeho oblíbené knihy a další informace o něm naleznete zde http://www.jamesrollins.com/.

James Rollins: Poslední orákulum
Nakladatelství: BB/art 2012
Počet stran: 388
Překlad: Zdík Dušek

Zdroj foto: www.bbart.cz