Říká se, že žárlivost k lásce patří a že nelze milovat a přitom nežárlit, ale i tady platí staré známé “všeho moc škodí”. Nejinak je tomu i v tomto případě. Když se ze žárlivosti stane nemoc, přináší jen bolest, slzy a utrpení a ničí životy všech zúčastněných. A není příliš možností, jak situaci řešit. Buď se “nemocný” v případě, že si vůbec je ochoten svoji nemoc připustit, začne léčit nebo se musí ostatní vymanit z jeho vlivu.

První cesta mi nepřipadá příliš reálná, druhá je velmi obtížná a potřebuje hodně odvahy. O tom, že to jde, své čtenáře přesvědčuje knížka úspěšné slovenské spisovatelky Táni Keleové – Vasilkové.

Nataša je dvaačtyřicetiletá úspěšná fotografka. Má podobně úspěšného manžela - právníka, dva dospívající syny, zařízený dům i finanční zajištění. Svému okolí se jeví jako šťastná a spokojená žena. Jen málokdo dokáže pochopit, že tohle štěstí je jen zdánlivé. Vojta je chorobně žárlivý a své ženě neustále žárlivými scénami ztrpčuje život.

“Emílie otevře dveře. “Čekala jsem tě už včera,” usmívá se.
Má víc tváří a podob, pomyslí si Nataša. Víc tváří jako všichni. Jako já.
“Vyskytly se nějaké rodinné záležitosti, které jsem nemohla odložit.”
Nejdřív mě manžel hrubě obvinil z toho, co jsem neudělala, potom mě víceméně znásilnil a nakonec si na veřejné pláži hrál několik hodin na ideálního partnera. Natřel mi krémem záda, donesl kávu a zmrzlinu, pozval mě na večeři. Vsadím se, že mi ho všechny ženy kolem záviděly. I já sama sobě bych záviděla, kdybych nevěděla, jak to ve skutečnosti je.
“Chápu, tak pojď dovnitř a nestůj tu jako dřevo.”

Předchozí ukázka dokonale vystihuje to, co ve velké většině případů není zvenčí vidět. Autorka má výjimečnou schopnost zachytit a vyjádřit pocity hrdinky, se kterou se čtenář dokáže ztotožnit. A já jsem při čtení mnohokrát zatínala pěsti i zuby v situacích popisujících střety dvou hlavních aktérů.

Kde je ale hranice, kterou nelze překročit, a za kterou nelze ustoupit? Nataša tuto hranici nalezla shodou náhod po patnáctiletém manželství, ve kterém setrvává nejdřív kvůli dětem, potom proto, že rodina pro ni vždy byla to nejdůležitější a nedokázala si představit, že by mohla začít jinak.

Žádné týrání a pokořování se však nedá snášet do nekonečna a tak se i ona začne bránit. Jde to pomalu a je velice komplikované vystoupit ze stereotypu. A když už Nataša najde sílu k rozhodnutí od manžela odejít, osud pořádně zamíchá kartami…

TÁŇA KELEOVÁ-VASILKOVÁ se narodila v roce 1964 v severočeském městě Chomutov, ale ve svých čtyřech letech se s rodiči přestěhovala do Bratislavy. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a poté pracovala v redakcích několika časopisů. Od roku 1994 se věnuje psaní. Na svém kontě má řadu velice úspěšných společenských románů, z nichž do češtiny byly přeloženy např. Máma pro Veroniku, Cukr a sůl, Květiny pro Lauru nebo Modrý dům.
Autorka žije v Devínské Nové Vsi, je vdaná a má tři děti.

TÁŇA KELEOVÁ-VASILKOVÁ, Nataša
Rok vydání: 2009
Počet stran: 296
Vydalo: Nakladatelství Noxi

Zdroj foto: librum.cz