Reklama
Banner

Ilustrátorka ADÉLA MORAVCOVÁ: "Lépe se mi kreslí místa, která znám."

Email Tisk
ImageVít Štěpánek sepsal vyčerpávající informace a texty a Adéla Moravcová doplnila neméně precizními ilustracemi. Tak takhle nějak mohl vznikat Můj první atlas České republiky aneb putování Vítka a Štěpánky. A to vše potom vydalo nakladatelství Slovart a nejde jen o místopis. Také se tu dotkneme například demografie, hned na prvních stránkách se dozvíte proč jako populace stárneme a jaký vliv na složení společnosti mají třeba cizinci. Pro děti normální situace, jejich rodiče však mají možnost se ohlédnout do vlastního dětství a pohlédnout do propasti času.

Celým atlasem nás doprovázejí dva dětští výletníci, Vítek a Štěpánka, se svým pejskem Křupkou.V každé kapitole mají pro nás čtenáře připravenou otázku, která příjemně oživí a nechá váš mozek zapojit do činnosti. Ale pozor, správné odpovědi v textu nehledejte, to by bylo moc jednoduché. Zalovit musíte ve vlastních vědomostech či na konci knihy. Pravda, často jsem se zapotila i já a často jsem odpověď prostě a jednoduše nevěděla.

Uf… návrat do školních lavic by mi asi prospěl. A protože jsem si k rozhovoru a povídání o tomto atlasu pozvala také ilustrátorku Adélu Moravcovou, tak první otázku budu směřovat třeba právě sem.

Co Vy a otázky pro čtenáře? Měla jste vždy po ruce správnou odpověď?

Otázky pro čtenáře jsme vymýšleli dohromady s autorem panem Štěpánkem i editorkou ze Slovartu, paní Steinerovou. Velmi nás to bavilo, k některým kapitolám jsme měli připravené i třeba tři varianty otázky a pak se snažili vybrat tu nejzajímavější a nejzábavnější. Z toho důvodu jsem u většiny otázek odpověď dobře znala... i když musím přiznat, že když paní Steinerová přišla s tím, co je to „vankůš“ nebo kdo jsou „Buláci“, neměla jsem ani tušení :-)

Image

A vůbec, ono projít si takhle precizně celou Českou republiku, zabývat se detaily, které jsou obecně známé (plzeňské pivo, jablonecká bižuterie, baťovky, kde jezdí tramvaje a kde ne, pražské památky…) ale určitě jste došla i k mnoha věcem, které nebyly zas tak známé? Překvapilo vás něco, co jste třeba o Čechách nevěděla?

I když je Česká republika malá země a člověk by si mohl myslet, že ji dobře zná, samotnou mě překvapilo, o kolika zajímavostech jsem vůbec nevěděla. Třeba jak krásný je hrad Pernštejn, čím je zvláštní krápník Handžár, že v Domažlicích mě přivítají "hu nich" nebo i jak komicky vypadaly staré mobily. Na tvorbě naučné literatury mě baví, že se něco naučí nejen malí čtenáři, ale i já během kreslení.

Tvorba atlasu byla kolektivní práce a nad texty pana Štěpánka jsme vedli dlouhé diskuze. Tak se stalo, že některá fakta byla do knihy přidána i na můj popud. Např. zelené střechy, horolezectví, severočeské podstávkové domy... a samozřejmě moje rodná Dobruška, alespoň na cyklistickém rozcestníku! :-)

Zaujaly mne krásné ilustrace míst, krajin a městských budov. Tužka, tuš, barvičky, pastelky? Výsledek vypadá opravdu velmi hezky a tak by mě zajímalo, jak jste třeba došla k tomu, jak nejlépe tyhle věci kreslit a malovat?

Začala jsem tím, že jsem si představila, jaké obrázky by se v takové knížce jako dítěti líbily mně. Bylo jasné, že by ilustrace neměly vypadat jako fotky...to by se potom rovnou mohl udělat fotografický atlas. Tak trochu naivní ilustrace barvené pastelkou (tedy výtvarným nástrojem dětem nejbližším:-), které jsem vytvořila, mi připadaly pro dětské oči nejsrozumitelnější. Zároveň jsem si dávala veliký pozor na to, aby byla zachována věrohodnost a každý, kdo třeba dané místo zná, je podle obrázku okamžitě poznal.

To se určitě povedlo, ač „naivně“, tak velmi přesně. Například taková malá soška v mapce, soška pohanského boha Radegasta, se Vám musela kreslit naprosto parádně, k beskydským lesům vás táhne srdíčko, pokud se nemýlím? Byla tahle srdeční místa tím, nač jste se při práci na atlasu tak nějak „o trochu víc těšila“?

Je pravda, že mnohem lépe se mi kreslila místa, která osobně znám. Ke každému obrázku v atlase jsem si na internetu vyhledala třeba pět fotek, z jejichž kombinace jsem se potom snažila vytvořit co nejvěrohodnější ilustraci. Někdy jsem si musela i nějaké informace načíst, protože fotografie vás mohou snadno zmást, když jste na místě nebyli. I tak se stalo, že pár obrázků se právě z tohoto důvodu muselo překreslovat. Například hned v první "evropské" kapitole jsem neuspěla se svým viděním řecké Akropole, u soutoku Labe a Vltavy jsem překreslovala lužní lesy na pole, u Husovy kazatelny měnila listnaté stromy za jehličnany a třeba řeku Bílinu jsem musela nakreslit mnohem více špinavou. Bylo toho hodně, ale já byla vlastně ráda, že si autor uhlídá i takové zdánlivé maličkosti.

Image

Máte něco, co byste autorovi Vítu Štěpánkovi, vytkla? Nebo jste nějak podle Vašich ilustrací měnili text?

Ilustrace jsem tvořila vždy až když byla k dané kapitole hotová finální verze textu, takže podle nich se text nikdy neměnil. Spíš naopak, jak už jsem říkala :-)

Panu Štěpánkovi bych nic nevytýkala, myslím, že naše spolupráce byla velmi vydařená. Každý v týmu představoval nenahraditelnou část, bez které by výsledná kniha nikdy nemohla být tak dobrá. Pan Štěpánek dodal především svou odbornost, objektivní fakta a veškeré informace. Paní Steinerová dokázala dát jeho textům dětštější, zábavnější formu a já se potom snažila číst je dětskýma očima a ještě znovu připomínkovala. Skvělou práci odvedl také grafik pan Blabla, který třeba vymyslel žluté lístečky se zajímavostmi a nakreslil k nim malé, vtipné, jakoby dětskou rukou kreslené, obrázky.

Máte už na atlas nějaké ohlasy?

Ohlasy na atlas jsou zatím veskrze pozitivní. Od kamarádek učitelek mám zprávy, že dětem se kniha líbí a rády si v ní čtou. Vyšla nám i pěkná recenze v Knižních novinkách. Jednoho kamaráda jsem přistihla, jak se nad stránkami atlasu mračí a vylekala jsem se, že jsme tam asi napsali nějakou chybu. Ale on se jen smál a řekl mi, že knížka je plná zajímavých věcí, které ani on ve svém věku nevěděl! :-)

Uvidíme, jestli bude knížka úspěšná, je možné, že příště se Vítek se Štěpánkou vydají do Evropy.

Když mluvíme o Vítkovi a Štěpánce, ještě si dovolím jednu otázku na závěr. Je trochu komické, že jejich jména jsou vlastně jménem a příjmením autora, Víta Štěpánka. Byl to záměr?

Ne, překvapivě to záměr nebyl. Všichni si myslí, že ta jména tak vtipně určil pan Štěpánek. Ta jména jsem však náhodně vybrala já (Štěpánka po mé velmi dobré kamarádce, Vítek se mi prostě líbilo), a nejprve jsem si tu spojitost vůbec neuvědomovala. Na rozdíl od pana Štěpánka, který si toho ihned všiml a ze začátku protestoval a chtěl jména změnit. Nakonec jsme ho ale přesvědčili, že takhle je to vlastně skvělé a docela vtipné... :-)

Image

Atlas je plný praktických informací, které přispívají k takovému všeobecnému přehledu o naší domovině. Kde se co vyrábí, kde se co pěstuje a chová, po čem jezdíme, nerostné bohatství, historická města, opět si uvědomíme, jak sportovně bohatá jsme země, a pak si už po Praze můžeme prohlédnout jednotlivé kraje a jejich specifika. Přehledně tvořené krátké texty, obrázky a mapka, která přesně upozorňuje na zajímavá místa a občasné komentáře Vítka a Štěpánky, to vše tvoří z atlasu dobrodružnou cestu prstem po mapě. A to už je jen krůček k tomu, vyrazit za nějakým dobrodružstvím i doopravdy. Dovolím si říci, že v atlasu si hodně počtou i dospělí, protože už jsme z dob vlastivědy a zeměpisu trochu odrostli a jak vidno, pár věcí už mi z hlavy vypadalo. Také mi při čtení došlo, že kniha je svědectvím dnešní doby, aktuální podoba policejního auta, míst, měst, detailů, to vše bude za dvacet let jinak a možná se nad těmito drobnostmi nostalgicky dnešní děti zastaví ve věku, kdy už budou také rodiči…

A to už jsme skoro na konci celého atlasu, tam nás ještě prožene kočka a pes na obrázku a na tvrdých deskách si děti mohou Vítka a Štěpánku děti vybarvit. Nezanedbatelný je i příjemný velký, ale tak akorát do ruky ladící, formát knížky.

Adéle Moravcové děkuji za rozhovor a těším se na další její počiny!

Vydalo nakladatelství Slovart, 2011, www.slovart.cz , web ilustrátorky www.ilustratorka.cz

 

Komentáře   

 
0 #1 poděkováníPetra Martochová 2011-08-24 08:13
Děkuji tímto Adéle za nádherně ilustrovaný atlas, který věnovala mým dětem. Je překrásný a velmi poučný. Díky a přeji mnoho dalších výtvarných úspěchů. Petra M.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Robert Rohál mapuje tvorbu českých a slovenských zpěváků i herců

Rohal Hvezdy odvedle 200Dvě publikace - Legendy československé populární hudby (podtitul: 70. a 80. léta) a Hvězdy odvedle (podtitul: a jejich stopy nejen v českém filmu) - mají leccos společného.

 

...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Čtyřdílný soubor ČESKÝ ROK – poklad v oblasti lidové slovesnosti
ImageTak už máme tento skvost kompletní. Mladá fronta právě vypustila na trh poslední svazek – Podzim. Toto jedinečné dílo etnografů Karla Plicky a Františka Wolfa, které opět vycház...
Osvěžte se v kulturním moři festivalu Další břehy 2011
ImagePomalu se blíží další ročník již tradičního opavského festivalu Další břehy. Jubilejní patnáctý ročník popluje po vodě, a to doslova. Stěžejním tématem pro tento rok je ŽIVEL ~...
Festival LA PELÍCULA již podesáté přinese nejnovější španělské filmy, vzdá poctu i Antoniu Banderasovi

pelic 200Třetí únorový týden se již podesáté stane svátkem nejen pro všechny milovníky španělského jazyka a španělských filmů, ale letos potěší i fanoušky jednoho z nejznámějších španělských herců Antonia Banderase. Právě jemu je totiž věnovaná jedna ze sekcí ...

Energičtí The Subways ohromili brněnskou Flédu

subways 200Britští The Subways poctili návštěvou své brněnské fanoušky. V sobotu zahráli v klubu Fléda písně z nové desky, ale i staré známé hity. Kapela si podmanila diváky svou neskutečně energickou show i lámanou češtinou.