Reklama
Banner

Ilustrátorka ADÉLA MORAVCOVÁ: "Lépe se mi kreslí místa, která znám."

Email Tisk
ImageVít Štěpánek sepsal vyčerpávající informace a texty a Adéla Moravcová doplnila neméně precizními ilustracemi. Tak takhle nějak mohl vznikat Můj první atlas České republiky aneb putování Vítka a Štěpánky. A to vše potom vydalo nakladatelství Slovart a nejde jen o místopis. Také se tu dotkneme například demografie, hned na prvních stránkách se dozvíte proč jako populace stárneme a jaký vliv na složení společnosti mají třeba cizinci. Pro děti normální situace, jejich rodiče však mají možnost se ohlédnout do vlastního dětství a pohlédnout do propasti času.

Celým atlasem nás doprovázejí dva dětští výletníci, Vítek a Štěpánka, se svým pejskem Křupkou.V každé kapitole mají pro nás čtenáře připravenou otázku, která příjemně oživí a nechá váš mozek zapojit do činnosti. Ale pozor, správné odpovědi v textu nehledejte, to by bylo moc jednoduché. Zalovit musíte ve vlastních vědomostech či na konci knihy. Pravda, často jsem se zapotila i já a často jsem odpověď prostě a jednoduše nevěděla.

Uf… návrat do školních lavic by mi asi prospěl. A protože jsem si k rozhovoru a povídání o tomto atlasu pozvala také ilustrátorku Adélu Moravcovou, tak první otázku budu směřovat třeba právě sem.

Co Vy a otázky pro čtenáře? Měla jste vždy po ruce správnou odpověď?

Otázky pro čtenáře jsme vymýšleli dohromady s autorem panem Štěpánkem i editorkou ze Slovartu, paní Steinerovou. Velmi nás to bavilo, k některým kapitolám jsme měli připravené i třeba tři varianty otázky a pak se snažili vybrat tu nejzajímavější a nejzábavnější. Z toho důvodu jsem u většiny otázek odpověď dobře znala... i když musím přiznat, že když paní Steinerová přišla s tím, co je to „vankůš“ nebo kdo jsou „Buláci“, neměla jsem ani tušení :-)

Image

A vůbec, ono projít si takhle precizně celou Českou republiku, zabývat se detaily, které jsou obecně známé (plzeňské pivo, jablonecká bižuterie, baťovky, kde jezdí tramvaje a kde ne, pražské památky…) ale určitě jste došla i k mnoha věcem, které nebyly zas tak známé? Překvapilo vás něco, co jste třeba o Čechách nevěděla?

I když je Česká republika malá země a člověk by si mohl myslet, že ji dobře zná, samotnou mě překvapilo, o kolika zajímavostech jsem vůbec nevěděla. Třeba jak krásný je hrad Pernštejn, čím je zvláštní krápník Handžár, že v Domažlicích mě přivítají "hu nich" nebo i jak komicky vypadaly staré mobily. Na tvorbě naučné literatury mě baví, že se něco naučí nejen malí čtenáři, ale i já během kreslení.

Tvorba atlasu byla kolektivní práce a nad texty pana Štěpánka jsme vedli dlouhé diskuze. Tak se stalo, že některá fakta byla do knihy přidána i na můj popud. Např. zelené střechy, horolezectví, severočeské podstávkové domy... a samozřejmě moje rodná Dobruška, alespoň na cyklistickém rozcestníku! :-)

Zaujaly mne krásné ilustrace míst, krajin a městských budov. Tužka, tuš, barvičky, pastelky? Výsledek vypadá opravdu velmi hezky a tak by mě zajímalo, jak jste třeba došla k tomu, jak nejlépe tyhle věci kreslit a malovat?

Začala jsem tím, že jsem si představila, jaké obrázky by se v takové knížce jako dítěti líbily mně. Bylo jasné, že by ilustrace neměly vypadat jako fotky...to by se potom rovnou mohl udělat fotografický atlas. Tak trochu naivní ilustrace barvené pastelkou (tedy výtvarným nástrojem dětem nejbližším:-), které jsem vytvořila, mi připadaly pro dětské oči nejsrozumitelnější. Zároveň jsem si dávala veliký pozor na to, aby byla zachována věrohodnost a každý, kdo třeba dané místo zná, je podle obrázku okamžitě poznal.

To se určitě povedlo, ač „naivně“, tak velmi přesně. Například taková malá soška v mapce, soška pohanského boha Radegasta, se Vám musela kreslit naprosto parádně, k beskydským lesům vás táhne srdíčko, pokud se nemýlím? Byla tahle srdeční místa tím, nač jste se při práci na atlasu tak nějak „o trochu víc těšila“?

Je pravda, že mnohem lépe se mi kreslila místa, která osobně znám. Ke každému obrázku v atlase jsem si na internetu vyhledala třeba pět fotek, z jejichž kombinace jsem se potom snažila vytvořit co nejvěrohodnější ilustraci. Někdy jsem si musela i nějaké informace načíst, protože fotografie vás mohou snadno zmást, když jste na místě nebyli. I tak se stalo, že pár obrázků se právě z tohoto důvodu muselo překreslovat. Například hned v první "evropské" kapitole jsem neuspěla se svým viděním řecké Akropole, u soutoku Labe a Vltavy jsem překreslovala lužní lesy na pole, u Husovy kazatelny měnila listnaté stromy za jehličnany a třeba řeku Bílinu jsem musela nakreslit mnohem více špinavou. Bylo toho hodně, ale já byla vlastně ráda, že si autor uhlídá i takové zdánlivé maličkosti.

Image

Máte něco, co byste autorovi Vítu Štěpánkovi, vytkla? Nebo jste nějak podle Vašich ilustrací měnili text?

Ilustrace jsem tvořila vždy až když byla k dané kapitole hotová finální verze textu, takže podle nich se text nikdy neměnil. Spíš naopak, jak už jsem říkala :-)

Panu Štěpánkovi bych nic nevytýkala, myslím, že naše spolupráce byla velmi vydařená. Každý v týmu představoval nenahraditelnou část, bez které by výsledná kniha nikdy nemohla být tak dobrá. Pan Štěpánek dodal především svou odbornost, objektivní fakta a veškeré informace. Paní Steinerová dokázala dát jeho textům dětštější, zábavnější formu a já se potom snažila číst je dětskýma očima a ještě znovu připomínkovala. Skvělou práci odvedl také grafik pan Blabla, který třeba vymyslel žluté lístečky se zajímavostmi a nakreslil k nim malé, vtipné, jakoby dětskou rukou kreslené, obrázky.

Máte už na atlas nějaké ohlasy?

Ohlasy na atlas jsou zatím veskrze pozitivní. Od kamarádek učitelek mám zprávy, že dětem se kniha líbí a rády si v ní čtou. Vyšla nám i pěkná recenze v Knižních novinkách. Jednoho kamaráda jsem přistihla, jak se nad stránkami atlasu mračí a vylekala jsem se, že jsme tam asi napsali nějakou chybu. Ale on se jen smál a řekl mi, že knížka je plná zajímavých věcí, které ani on ve svém věku nevěděl! :-)

Uvidíme, jestli bude knížka úspěšná, je možné, že příště se Vítek se Štěpánkou vydají do Evropy.

Když mluvíme o Vítkovi a Štěpánce, ještě si dovolím jednu otázku na závěr. Je trochu komické, že jejich jména jsou vlastně jménem a příjmením autora, Víta Štěpánka. Byl to záměr?

Ne, překvapivě to záměr nebyl. Všichni si myslí, že ta jména tak vtipně určil pan Štěpánek. Ta jména jsem však náhodně vybrala já (Štěpánka po mé velmi dobré kamarádce, Vítek se mi prostě líbilo), a nejprve jsem si tu spojitost vůbec neuvědomovala. Na rozdíl od pana Štěpánka, který si toho ihned všiml a ze začátku protestoval a chtěl jména změnit. Nakonec jsme ho ale přesvědčili, že takhle je to vlastně skvělé a docela vtipné... :-)

Image

Atlas je plný praktických informací, které přispívají k takovému všeobecnému přehledu o naší domovině. Kde se co vyrábí, kde se co pěstuje a chová, po čem jezdíme, nerostné bohatství, historická města, opět si uvědomíme, jak sportovně bohatá jsme země, a pak si už po Praze můžeme prohlédnout jednotlivé kraje a jejich specifika. Přehledně tvořené krátké texty, obrázky a mapka, která přesně upozorňuje na zajímavá místa a občasné komentáře Vítka a Štěpánky, to vše tvoří z atlasu dobrodružnou cestu prstem po mapě. A to už je jen krůček k tomu, vyrazit za nějakým dobrodružstvím i doopravdy. Dovolím si říci, že v atlasu si hodně počtou i dospělí, protože už jsme z dob vlastivědy a zeměpisu trochu odrostli a jak vidno, pár věcí už mi z hlavy vypadalo. Také mi při čtení došlo, že kniha je svědectvím dnešní doby, aktuální podoba policejního auta, míst, měst, detailů, to vše bude za dvacet let jinak a možná se nad těmito drobnostmi nostalgicky dnešní děti zastaví ve věku, kdy už budou také rodiči…

A to už jsme skoro na konci celého atlasu, tam nás ještě prožene kočka a pes na obrázku a na tvrdých deskách si děti mohou Vítka a Štěpánku děti vybarvit. Nezanedbatelný je i příjemný velký, ale tak akorát do ruky ladící, formát knížky.

Adéle Moravcové děkuji za rozhovor a těším se na další její počiny!

Vydalo nakladatelství Slovart, 2011, www.slovart.cz , web ilustrátorky www.ilustratorka.cz

 

Komentáře   

 
0 #1 poděkováníPetra Martochová 2011-08-24 08:13
Děkuji tímto Adéle za nádherně ilustrovaný atlas, který věnovala mým dětem. Je překrásný a velmi poučný. Díky a přeji mnoho dalších výtvarných úspěchů. Petra M.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Zloději lidí – román, který je právem označován za thriller

Zlodeji lidi200Slovy thriller či bestseller se označuje kdejaká kniha, ne každá z označených si tento přídomek zaslouží. Zloději lidí – krimiromán Roberta Craise – na ně mají právo. Autor totiž má nos na trháky. A dokáže...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Odkyselení – klíč k uzdravení

Odkyseleni perexNakladatelství Noxi vydalo další knížku věnovanou našemu zdraví (předtím již vyšly knihy Tejpování, Zelené smoothie, Vysoký krevní tlak či Intolerance laktózy). Považuji to za velmi prospěšnou činnost, pro...

Divotvorný vstup zlínského Městského divadla do sezóny 2013/2014

200divV sobotu 21. září uvedlo Městské divadlo ve Zlíně první večerní premiéru právě se rozbíhající divadelní sezóny. Pocty „být první v nové sezóně“ se dostalo muzikálu Divotvorný hrnec v režii umělecké šéfky zlínského divadla Hany Mikoláškové.

...
Lorax: Děti, chraňte přírodu!
ImagePředstavte si městečko, kde je vše dokonalé, barevné, krásné… ale také umělé. Zvířata, květiny, stromy nevyjímaje. Místo živých stromů si lidé na zahrady pořizují náhražky, které mohou dálkově ovládat a podle nálady si měnit jejich barvu. Co k...
Vizovické foto-okénko na MASTERS OF ROCK 2014

MOR perexFV areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích v těchto dnech probíhá hudební festival MASTERS OF ROCK. Od čtvrtka 10.7. do neděle 13.7.2014 na něm vystupují desítky kapel, které dávají do svých vystoupení všechno a společně s pub...