Reklama
Banner

Åsa Larssonová: Prolitá krev!

Email Tisk
ImageO „dvojkách“ se říká, že většinou nedosahují kvalit svého předchůdce. Rozhodně to však neplatí pro druhé pokračování švédské kriminální série z pera Åsy Larssonové. Thriller Prolitá krev je napínavý a „návykový” a není divu, že autorce v roce 2004 vynesl Cenu za nejlepší švédský kriminální román. Knize se dá vytknout snad jen částečná tematická podobnost s úvodní Sluneční bouří – v obou čtenář najde mrtvé duchovní, obě se odehrávají na stejném místě. Ale sestry si přeci bývají podobné...

 

Vlčice se žlutýma nohama a ztrestaná farářka


V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka a feministka Mildred Nilssonová. Vrah ji brutálně ubil páčidlem a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Má masakr něco společného se zabitím kněze Viktora Strandgårda, který zaměstnával policii ve Sluneční bouři?  Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se se svým kolegou opět po stopách vraha. A stejně jako v předchozí knize i tentokrát se do případu zaplétá mladá právnička a rodačka z Kiruny Rebecka Martinssonová, která se stále ještě nemůže vzpamatovat z traumat, co utrpěla ve Sluneční bouři. 
Rebecka odjíždí do Jukkasjärvi pracovně a z donucení, o vraždě farářky se dozvídá až na místě. Setkává se se Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem, a objevuje tajnou schránku, kam si mrtvá schovávala výhružné dopisy. Ukazuje se, že Mildred, která obětovala svůj soukromý život pomoci ženám v tísni, měla ve vesnici spoustu (převážně mužských) nepřátel. Byli však i tací, kteří ji milovali – doslova až za hrob. Do toho beze stopy mizí farář Wikström a místní lovci si brousí zuby na osamělou plachou vlčici Žlutonožku, pro jejíž ochranu zřídila Mildred nadaci.Image
„Vlčice a ženy mají něco společného. Jsme si podobné. Když se dívám na tu vlčici, připomíná mi, k čemu jsme byly stvořeny. Vlci jsou neuvěřitelně trpěliví. Představ si, že žijí v polárních krajích, kde je minus padesát, i v poušti v padesátistupňovém vedru. Žijí na svém území, jehož hranice si přesně vymezí. A toulají se svobodně desítky kilometrů. Ve smečce si navzájem pomáhají, jsou loajální a svá mláďata milují nade všechno. Jsou jako my...Mají odvahu zůstat na jednom místě, když je to potřeba. A mají odvahu jít dál, když musí. Mají odvahu bojovat a zaútočit, když je to nutné. A jsou tak... živí. A šťastní.“
 
Letní slunovrat a tajná lesbická láska

Tématu s mrtvou farářkou se Larssonová bránila, jak přiznává v doslovu. Nechtěla se opakovat. Příběh si ale prý v její hlavě žil svým životem a chtěl, aby ho někdo vyprávěl. „Když jsem se z Mildred pokusila udělat učitelku nebo sociální pracovnici, vzepřela se. Nešlo to,“ píše v doslovu Larssonová.
Podobným způsobem se v Prolité krvi vydrala na povrch z autorčina podvědomí i zkušenost s lesbickou láskou - když dospívala, byla členkou svobodné církve a její matka žila se ženou. „Modlila jsem se v duchu za její uzdravení. Byla jsem přesvědčená, že skončí v pekle,“ vzpomíná Larssonová dále v doslovu. A nejspíš proto musely obě lesbičky, které se v románu objeví, tragicky umřít.
Fakt, že Larssonová příběh opět zasadila do drsné krajiny v okolí Kiruny, asi nikoho nepřekvapí. Sama odtamtud pochází a jako své boty zná nejen tamní přírodu, ale i mentalitu venkovanů a mezilidské vztahy. Obojí dokázala i tentokrát při psaní dokonale zúročit. Ale zatímco ve Sluneční bouři se vše odehrává v kulisách ukrutné severské zimy, v Prolité krvi vykresluje spisovatelka hřejivou atmosféru letního slunovratu. Čtenář se tím pádem ani u popisných pasáží nenudí a Larssonové snadno odpustí, že ho vede opět na totéž místo - a i kdyby ne, po několika úvodních strhujících stránkách už mu to bude beztak nejspíš fuk...
Åsa Larssonová (1966) pochází ze švédské Kiruny a před tím, než začala psát, pracovala jako daňová poradkyně. Svým debutem Sluneční bouře (Host 2010) vzbudila velký zájem čtenářů a vysloužila si za něj ocenění za nejlepší kriminální prvotinu. Stejně populární jsou i další romány ze série s ústřední postavou Rebecky Martinssonové. Romány Åsy Larssonové byly přeloženy do patnácti jazyků. Sluneční bouře byla v roce 2007 i zfilmována.
Knihu vydalo nakladatelství Host Brno v roce 2011, překlad Jana Holá, 357 stran.
Foto: nakladatelství Host Brno
Hodnocení: 90 %


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

O herectví z pohledu profesora Hyvnara

herec  vmodernim divadleProfesor Jan Hyvnar patří mezi přední znalce moderního divadla našeho i zahraničního, svou pozornost upíná především k herectví jako divácky nejviditelnějšímu a také nejvděčnějšímu prvku divade...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Kurzy s Davidem Deidou jsou mnohonásobně silnější než jeho knihy

altPřed časem jsem vám tu představovala knihu Davida Deidy: Cesta pravého muže. Fascinující dílo o partnerských vztazích!  Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojík jsou  nejen partneři, ale také mezinárodně uzn...

Můj romantický příběh

langova perexDivadelní zpověď Toma a Amy „Bože. To teď spolu jako chodíme? Celé odpoledne jsem si důkladně přehrával všechno, co jsem jí kdy udělal, a co ona udělala mě. A snažil se určit míru svých závazků.“ / Postava Toma ve hře Můj romantický př...

I mafián musí na záchod

oskar plakat 200Film Oskar (1991) je předělávkou slavné komedie s Luisem de Funésem. V hlavní roli zde vystupuje tentokrát Sylvester Stallone a dává do příběhu něco, co tomu tenkrát chybělo. Úspěšný a drsný mafián Ange...

Mimořádné představení Bernsteinovy MŠE s Vojtěchem Dykem 22. září ve Foru Karlín

mass 200Nové nastudování proslulé MŠE (Mass) Leonarda Bernsteina v režii bratří Cabanů, s Vojtěchem Dykem v hlavní roli bude po takřka půlroční pauze koncem září opět k vidění. Mezi ohlášená představení pořadatelé aktuálně přidali další – v mnoha ohledech exkl...