Katharina Hagena: Chuť jablečných jadýrek

Email Tisk
ImagePokud vás už nebaví zima a potřebovali byste se trochu zahřát, sáhněte po románu Chuť jablečných jadýrek německé autorky jménem Katharina Hagena. Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitnete v létě, v zahradě plné barevných květin, voňavé trávy, aromatické zeleniny, kulatých bobulek rybízu a dozrávajících šťavnatých jablek.


 

Spolu s hlavní hrdinkou můžete vytáhnout z obří truhly na věno staré šaty, obléknout si je, vzít kolo a vyjet si k nedalekému černému jezeru, abyste si zaplavali. Třeba i bez plavek. Prožijete s ní i smyslné milostné vzplanutí. Letní prázdniny u babičky by to byly dokonalé, ale... vy už přece dávno nejste školačka, babička vám právě zemřela a vám zůstal na krku zanedbaný starý dům plný nejen příjemně nostalgických, ale také smutných a tragických vzpomínek.

ImagePo smrti své babičky Berthy zdědila knihovnice Iris její dům, kam jezdívala jako malá na letní prázdniny. Dům, ve kterém žila Bertha se svou sestrou Annou, ve kterém Bertha vychovala tři dcery, a jedna z dcer tam přivedla i svoji dceru – Irisinu sestřenici Rosemarie. Iris a Rosemarie se přátelily ještě s „temnou“ a krásnou Mirou. Společně vymýšlely nejrůznější kratochvíle a vyprávěly si o věcech, o kterých si šestnáctileté slečny většinou vypráví. Vztah mezi Mirou a Rosemarií by zřejmě nezůstal u „pouhého“ přátelství, kdyby se jedné noci Rosemarie nevyšplhala na skleník, nepropadla se a nezlámala si vaz. Proč to vlastně udělala? Mohla tomu Iris zabránit? A jaké vlastně byly životy tří generací žen (a jejich mužů), které dům se sténajícím schodištěm spojoval?

Po pohřbu Iris zůstala ve starém domě přesně týden. V románu prochází místnostmi a zahradou, která je už plná bodláků, přemýšlí, jestli dědictví přijme, a vzpomíná. Zamiluje se do mladšího bratra dávné kamarádky Miry, který je shodou okolností i jejím právníkem. Je vzpomínání stejně sladké, jako zapomínání? Nebo spíš stejně hořké? Přijměte pozvání do světa, kde se červený rybíz přes noc mění v bílý, kde jabloně kvetou dvakrát do roka a kde ženám, které se narodily za ukrutné bouřlivé noci, srší od prstů jiskřičky - a zkuste si to rozhodnout sami...

Katharina Hagena (nar. 1967) pochází z Karlsruhe, vystudovala anglistiku a germanistiku v Marburgu, Londýně a Freiburgu. Působila jako vědecká pracovnice v nadaci James Joyce Stiftung v Curychu, vyučovala na Trinity College v Dublinu a na univerzitě v Hamburgu. V současné době žije v Hamburgu jako spisovatelka na volné noze. Román Chuť jablečných jadýrek vyšel v roce 2008, dosud se prodalo více než 500 000 výtisků.
Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2010, překlad Petr Štědroň, 264 stran.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Reklama
Banner

Chat s osobností

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Sídelní kaše – kritický pohled na sídliště „naležato“

sidelni kase hnilicka 200Volná nezastavěná krajina se v české kotlině stává čím dál míň dostupným zbožím. Jedním z viníků jejího nedostatku je prostorové rozpínání měst, která expandují do šířky především v podobě tzv. suburbií, kolonií rodinný...

Facebook

Nové komentáře

  • 13.04.2014 18:30
    Ten film je boží ten ...
     
  • 11.04.2014 07:58
    Festival jsem navštívila ...
     
  • 30.03.2014 21:14
    U mě jednoznačně ...

Nechtěj nic vědět

200lKdo zná Lisu Jackson, ví, že její thrillery jsou opravdu skvělé. Ale i přes to, že jsem od ní četla úplně vše, mě dokázala překvapit a hlavně uchvátit. Připadá mi, že je knihu od knihy lepší a lepší. Každopádně kniha „Nechtěj nic vědět“ je bezkonkurenčním vrch...

STOLETÉ ÚSTECKÉ DIVADLO PODRUHÉ
ImageBudova, i když sebekrásnější, je bez lidí jen mrtvá hmota. V ústeckém divadle se lidí za těch sto let vystřídali stovky. Bylo mnoho těch bezejmenných, kteří se na chodu podíleli a bez kterých se žádné př...
Zapomenutá dvojice dánských komiků – Pat a Patachon