Zlikvidujte Rommela

Erwin Rommel je po Hitlerovi druhým nejznámnějším mužem Třetí říše. Většina z nás by jej popsala slovy, nesmírně ctižádostivý, energický, výborný ve válečném umění, diky čemuž byl tak dlouho schopen škodit, mnohem početnější armádě v severní Africe. Postupem času došlo až na jeho zbožštění a stal se z něj nositel všech myslitelných ctností moderního rytíře (k něčemu podobnému došlo i u vrchního velitele Konfederace Roberta Leeho). Knih zabývající se Rommelovým životem či vojenským myšlením vzniklo již přehršel, anglický spisovatel Michael Asher se pokusil zmapovat nepříliš znamou kapitolu bojů v severní Africe, tou byla snaha britských speciálních jednotek provézt atentát na Führerova oblíbence.

Asher si dal nesmírnou práci, aby zmapoval plánování i průběh atentátu, jakož i vzniku speciálních sil, tzv. komand, a to vše zasadil do tehdejší politicko-vojenské situace. Zde může vystat prvý problém, čtenáři dychtící se dozvědět něco nového o tomto muži, navíc nalákáni působivým obalem, kde je detail generálovy tváře s čepicí a nezbytnými brýlemi proti písku budou nepochybně zklamáni. Pro autora není Rommel svým způsobem vůbec důležitý (pouze pár velice krátkých kapitolek je mu věnováno), neboť zde primárně vystupuje jen coby cíl mise. Správnější název celého díla by měl spíše být, Vznik a tajné operace komand v severní Africe. Ale ruku na srdce, který titul je pro potencionálního kupce více přitažlivý?

Druhým, velmi markantním svízelem je spisovatelovo zaujetí tématem. Laik může těžko posoudit, zda jemu předkládaná fakta jsou správná, přesto celé dílo působí dojmem, že autor bádání věnoval nemálo času a mělo pro něj až osobní ráz. A tady nastává ten hlavní zádrhel, každý kdo takto nashromáždí moře dat se o ně chce podělit, jenže jak docílit nejsprávnější formy. U vědecké práce není třeba se příliš ohlížet na čtivost, jde především o fakta, jejich ucelenost, správnost, atd. Bohužel tvůrce beletrie se musí ohlížet na čtenáře. Jak tedy tento rozpor vyřešit?

Asher si toho byl nepochybně sám vědom, proto se snaží ozvláštnit způsob vypravování. Hned prvá kapitola, vyprávěná z pohledu jednoho příslušníka komand, nás zavádí na samotný tragický konec operace. Teprve jejím skončením se přeneseme zpět v čase do doby, kdy byly britské jednotky potupně staženy od Dunkerku a Velká Británie stojí na pokraji zkázy. Tehdy dostává premiér Winston Churchil nápad na vytvoření malých záškodnických jednotek, které by operovali na okupovaných územích. Tato myšlenka musela být samozřejmě ještě dále rozpracována, přesto díky ní vznikla tzv. komanda. Do jejich čela se postavily David Stirling a Geoffrey Keyes právě oni a jejich muži jsou pravými hlavními hrdiny knihy. Jenže autor přesto neodolal „blýsknout“ se před čtenáři svými znalostmi, žel to má za následek, že skoro u každé postavy je vedeno i její mini CV. To má za následek čtenářovo zahlcení daty i jmény, což časem rozhodně neprospívá v orientaci. Přesto netřeba být přespříliš kritičtí, na konci je uvedeno pár nejzákladnějších životopisů a je připojen i jmenný seznam všech lidí s číselným označením stránky, kde je o ní psáno.

Zlikvidujte Rommela rozhodně není odpočinkové čtivo do autobusu, vyžaduje soustředěnou četbu, navíc čtenář nesmí být zklamán, pokud nedostane přesně to co od knihy očekával. Autor zvolil komerční, byť trochu zavádějící název. Události se snaží prezentovat co mážná nejčtivější formou, i když ne vždy se to díky jeho encyklopedickým znalostem daří, o které se samozřejmě snaží podělit. Mírné rozpaky může vyvolat i natahovaná kapitola, kde až s kriminalistickou precizností porovnává různé verze událostí provedení mise. Přeze všechny připomínky lze knihu doporučit fandům druhé světové války, ostatní by měli pečlivě zvážit, zda chtějí věnovat svůj čas tomuto dílu.