Máte rádi milostné příběhy plné romantiky? Pohádkové happy-endy, v nichž se překrásná Popelka na bílém Juráškovi prohání zasněženou krajinou po boku vyvoleného prince? To proto vás zaujala kniha s názvem „Láska pro samouky“…? Tak v tom případě vás musím zklamat. Ačkoli publikaci nejspíše zahlédnete v sekci „romány pro ženy“, podobnou slaďárnu od ní rozhodně nečekejte. „Popelka“ Barbory Šťastné je po rozvodu, místo Juráška má pod sebou nepraktické kolo, na hlavě nevzhlednou cyklistickou přilbu a její polo-romantické představy systematicky narážejí na tvrdé zdi nekompromisní reality.

Pokud jste se už s Barborou Šťastnou někdy setkali a znáte její styl, asi víte, že jde o autorku s nadhledem, jejíž psaní je protkáno humornými „přiznáními“, reflexemi vycházejícími z vlastního života a všeobecnými postřehy ze světa kolem. Tato kniha je sice jejím prvním románem jako takovým, nicméně stylově se od svého standardu v podstatě neodchyluje. Hlavní hrdinka Klára vůbec působí jako Bářino alter ego – alespoň v rovině myšlení. Autorka jednoduše ví, v čem spočívá její úspěch, a je dobře, že po spisovatelské stránce zůstává sama sebou.

Držíme tedy v ruce „ženský“ román, který, pravda, nemá nijak převratný děj (a vlastně nemá děj téměř žádný), zato zde nepostrádáme ingredience, na které jsme u Barbory zvyklí – humor, upřímnost. Sebeironii. A ačkoli téma rozvodu není v reálu nic moc srandovního, Láska pro samouky navozuje od začátku do konce uvolněnou atmosféru, při níž se prostě budete bavit. Zasmějete se u Klářiných eskapád, sem tam se ztotožníte s nějakou tou „kacířskou“ myšlenkou (která se ve společnosti nesmí vyslovit nahlas) a třeba si i s humorem zavzpomínáte na některé ze svých vlastních ostudných rande.

Občas se též budete podivovat nad tím, proč dělá Klára v jednom kuse někomu blbce a proč se proboha nechová důstojněji. Na druhou stranu – kdo z nás si může dovolit tvrdit, že mu následující situace není povědomá?

1. V čase ‚nula‘ odešlete svou pečlivě komponovanou zprávu. Je napsaná zdánlivě lehkým a nezávazným tónem („dneska ráno jsem si na tebe náhodou vzpomněla“), ale pod povrchem to bublá emocemi („minule po třídních schůzkách mě to celkem bavilo“). Obsahuje vtipný odkaz na nějaký společný zážitek („jehličí jsem vyklepávala ještě dva dny“). A na závěr je to, čemu v reklamních agenturách říkají call to action („takže kdyby se ti zase chtělo jít na panáka“). Původní text na tři odstavce se vám po zralé úvaze podaří seškrtat do několika stručných vět. Zkrátka, je to milá a neokázalá zpráva, která rozhodně nevypadá na to, že jste jejím psaním strávili několik hodin. (…)

3. Po dvaceti minutách si jdete uvařit kafe a přitom tajně doufáte, že až se vrátíte k počítači, už tam bude odpověď. Nic. (…)

8. Po pár hodinách uvažujete o tom, že byste mohli adresátovi poslat ještě jednu zprávu s dotazem, jestli mu přišla ta původní zpráva. Ihned tuto myšlenku zavrhnete, protože pak už byste opravdu vypadali jako emocionální troska. (…)

12. Druhý den vám v telefonu cinkne příchozí zpráva se jménem dotyčného. Srdce vám buší až v krku, když si ji rozkliknete a přečtete si: ‚Čus sorry nestíhám. Jo, bylo to fajn. Panáka zatím nevim kdy, možná koncem příštího tejdne.‘

(Láska pro samouky, str. 98-100 - pokráceno)

Jestliže se tedy ohlížíte po nějakém odpočinkovém čtení na léto, Láska pro samouky je pro tento účel naprosto ideální. Je to příjemné, sympatické i inteligentní… a navzdory množství alkoholu, které hlavní hrdinka během svého vypravování zkonzumuje, použiju taktéž slovo "střízlivé". Je to zkrátka TA oddechovka, kterou hledáte, abyste si ji ve víru dovolenkové atmosféry vychutnali spolu s vychlazeným drinkem na lehátku u bazénu.

Láska pro samouky

Autorka: Barbora Šťastná
Źánr: humor / román pro ženy
Nakladatelství: Motto
Ilustrce: Lela Geislerová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 280
ISBN: 978-80-267-1491-0

Hodnocení: 88%

www.albatrosmedia.cz/tituly/49409992/laska-pro-samouky/

< Předchozí		Další >