Představte si, že během pár dní ztratíte celý svůj dosavadní život. Musíte opustit domov, protože už vám prostě nepatří, nemáte nárok ho vlastnit. Jste převážený - často bez vody a jídla – dlouhé hodiny neznámo kam. Po vystoupení z transportu přestáváte existovat. Nejdříve se rozhodne o tom, zda máte právo žít, aspoň na nějaký čas, dokud budete užitečný. Ztratíte jméno a identitu - stanete se číslem.

Kniha útěky z pekla vychází pod nakladatelstvím Epocha a je to již její druhé, přepracované a doplněné vydání. Vypráví šest válečných příběhů, šest svědectví lidské odvahy. Jejich prostřednictvím se dozvídáme nejen o osudech aktérů, ale taky se nám poodkrývá hrůznost nacistického běsnění. Jedním z příběhu je útěk dvou mladých slovenských mužů z Osvětimi jen proto, aby podali svědectví o tom, co se v tomto koncentračním táboře a v mnohých jemu podobných děje. Nacisté totiž stále veřejnosti tvrdí, že tyto tábory jsou pouze pracovní a je v nich možné dokonce normálně žít. A tak si mladí muži uvědomují, že musí nejen uprchnout, ale sesbírat i co největší počet důkazů, aby jim skeptická židovská veřejnost vůbec uvěřila jejich příběh. Mnozí z nich totiž považují zprávy z koncentračních táborů za natolik neuvěřitelné, že se od nich prostě odvrací a prohlašují je za nesmyslné a přehnané. A tak se pravda o tom, co se vlastně děje, dozvídá veřejnost skoro až ke konci války. 

V příběhu se setkáváme ale také i s druhou stranou lidství – s laskavostí, odvahou, nezištnou pomocí od cizích lidí, kteří tímto riskovali své vlastní životy. Ukazuje to, že nic není černobílé a v každém světle je trocha tmy a naopak. Při čtení knihy mi došlo, že téma 2. světové války je stále živé a v mnohém i aktuální. Stačí jedna ideologie, pár hesel, trocha rasové či etnické nesnášenlivosti, přesvědčení o vlastní výjimečnosti a lidí, co jsou ochotni odvrátit zrak jinam. Při pohledu zpět na vše, co se tehdy odehrávalo, docházejí slova. Co všechno jsou někteří lidé schopni konat na druhých, bez výčitek svědomí, jen z přesvědčení o své pravdě a „správné“ ideologii. Byla bych ráda, kdyby se dalo říci, že toto je už minulost, ze které jsme se poučili a posunuli se dál. Bohužel někdy se zdá, že opak je pravdou.

O autorech:

Miroslav Moulis:

je český spisovatel narozen 30. dubna 1921 v Praze. Dlouho ovšem rodina v Praze nepobyla. V roce 1923 se přestěhovala do Plzně, kde  Miroslav Moulis vystudoval Masarykovo reálné gymnázium. Zajímal jej veřejný život a založil studentský spolek Národní hnutí pracující mládeže. Za jeho aktivity byl zadržen gestapem a odsouzen na 2,5 roku do vězení, podobně jako jeho otec, který byl zajat dvakrát. Poprvé v roce 1918 a podruhé v roce 1943, kdy už trestu neuniknul a byl nacisty popraven. Miroslav Moulis sám na svobodě moc nepobyl a byl zadržen znovu a rovnou bez soudu odvezen do Malé pevnosti Terezín, a poté do Osvětimi. Zde pobyl krátce a následně byl přemístěn do Buchenwaldu, kde strávil zbytek války do 11. Dubna 1945, než tábor osvobodili Američané. Napsal řadu knih věnovaných tématice 2. světové války a o svých osobních zážitcích, například To byl Buchenwald, Neviditelná fronta, Život plný nenávisti, Vlaky do neznáma. Prvního vydání knihy Útěky z pekla se již nedožil, zemřel roku 2010.

Roman Cílek: se narodil  v roce 1937 v Českých Budějovicích. Ve svých deseti letech se přestěhoval s rodinou do Prahy, kde žije doteď. Absolvoval Gymnázium v Praze a ve své literární činnosti se zaměřil na literaturu faktu, beletrii a kriminální příběhy. V letech 1966-1969 působil jako redaktor v časopise Československý voják a od roku 1969 až do roku 1989 v časopise Konstruktivák, už na pozici vedoucího redaktora. Přes deset let je kmenovým autorem nakladatelství Epocha, spolu zakládal Klub autorů literatury faktu a českou sekci AIEP – celosvětového sdružení autorů detektivní literatury. Z jeho děl literatury faktu můžeme jmenovat například Smrt na prahu života, Poslední mrtví, první živí nebo Dva ze tří musejí zemřít. Píše také ještě pod pseudonymy Vilém Pavlík a Zdeněk Roman.

Ukázka z knihy:

„Nacházíte se na území pracovního tábora Osvětim – Birkenau. Jste pod ochranou zbraní SS. Zachovejte klid. Budete společně ubytováni v odděleném táboře. Ujišťuji vás, že nebude ublíženo nikomu, kdo se podřídí našim pokynům“. Byla to obludná lež.

Následujícího rána většina z těch, kteří byli takto osloveni, šla přímo do plynu. Ti, co zbyli, převlékli do pruhovaných hadrů a francouzský vězeň, který byl tímto úkolem pověřen, jim vytetoval na paži číslo. Vítězslav Lederer obdržel číslo 170 521. Pak je nahnali do jednoho z baráků, který byl dlouhý asi padesát metrů, nebyly tam ani skříně či věšáky, nakupeny tu byly jen palandy v několika řadách nad sebou a na nich leželi převážně nemocní a zubožení vězňové. Uvnitř baráku se netopilo, ačkoliv venku prosincově mrzlo. I to svým způsobem naznačovalo, že s dlouhým životem lidí, jenž tu nuceně drželi, se jaksi nepočítá.

Název: Útěky z pekla
Autor: Roman Cílek a Miroslav Moulis
Žánr: válečná literatura faktu
Vydáno: 2019
Stran: 146
Vydalo nakladatelství: Epocha
Hodnocení: 95 %

Foto: Lenka Kališová

 

< Předchozí		Další >