Tentokrát mne na čtení knihy Clařino dědictví nalákala hezky zpracovaná obálka z rukou Roberta Imrycha. Je z ní cítit tajemství, nostalgie a do toho všeho voní francouzský venkov. Hned jsem byla zvědavá, co a jaké dědictví odkáže Clara své rodině.
V té zvědavosti mne podpořila i oficiální anotace vydavatelství Motto:
Stárnoucí Clara držela léta v tajnosti strašný čin, kterého se jeden z jejích synů dopustil těsně po druhé světové válce. Když ale v Provence umírá při tragické nehodě její pravnouče, přestává Clara situaci zvládat a znavená přestálými událostmi vzdává boj se životem. Jejích pět dědiců teď musí řešit zásadní otázku: Dokážou se i oni řídit Clařiným heslem „rodina především“? Dokážou mlčet o dávných událostech? Nenávist a touha po pomstě zasahují i další generaci a Clařini vnuci pochopí, že nastal čas otevřít staré rány. Bude to řez léčivý, nebo zničující?
Jak je do příběhu zapletené tajemství a ještě druhá světová válka, nemohu odolat. Bohužel mi ale tak nějak uniklo, že Clařino dědictví je druhým dílem rodinné ságy. Příběh navazuje na Clařino tajemství, které jsem nečetla. Ne, že by to vadilo, knížka se dá v pohodě číst samostatně, ale můj vnitřní pocit, když nevím, co bylo dřív, mi trošičku ten čtenářský zážitek kazil. Nejspíš se ještě po první dílu poohlédnu, ať mi všechny ty souvislosti do sebe hezky zapadnout.
S francouzskou spisovatelkou Françoise Bourdin jsem se již setkala u jejího románu Dívčí tajemství. Je to hodně let nazpět, co jsem příběh lékařky Valerie četla, ale pamatuji si, že byl napsaný hezky. Další důvod, proč se na knížku těšit.
Pojďme už ale ke Clařinému dědictví. Dějově se ocitám v roce 1967 a plynule se stránkami prokousávám až k roku 1978. Dostávám se do středu rozvětvené rodiny Morvanových a sleduji, jak proplouvají životem. Nejdřív se musím malinko zorientovat, kdo je kdo, protože těch postav je tu všude kolem spoustu. Autorka si s nimi ale hraje tak, že se brzy v tomhle rodinném propletenci vyznám.
Příběh samotný je roztříštěný mezi všechny postavy děje. Tím, že sledujeme i jejich životní osudy je kniha mnohovrstevnatá, protože kromě hlavní pointy se toho dozvídáme dost navíc. Pro někoho to může být rušivé, ale mně osobně to nevadí. Všechno to spolu tak nějak ladí a celkově to vytváří harmonický celek.
Celý román je psán čtivě a srozumitelně. Stránky hezky utíkají jedna za druhou. A jako pohodové oddychové čtení mohu Clařino dědictví určitě doporučit.
Nevím, jestli je to tím, že si k francouzským autorům stále hledám cestu, ale já si nějak nedokázala pořádně s žádnou z postav utvořit nějaký vztah. I když tu třeba Tiphanie a Cyril dostávají velmi prostoru, nedokáží si mne omotat kolem prstu. Ano, jsem s každou stránkou zvědavá, co se bude dít dál, jak se to celé vyvine. Ale ten příběh samotný mne nechává tak nějak chladnou. Ani pořádně neumím vysvětlit proč. Docela by mne zajímalo, jak to budete mít vy, až a jestli si tuhle knihu přečtete.
Název: Clařino dědictví (L'héritage de Clara)
Autor: Françoise Bourdin
Žánr: Světová literatura, Román pro ženy
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 360
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto: Motto
Odkaz na web: Motto
| < Předchozí | Další > |
|---|