V nakladatelství Motto vyšel debut mladému autorovi Martinu Stručovskému s názvem Bez duše. Anotace slibovala „skvělou detektivku z pera talentovaného českého autora“ a já už po zklamáních s podobnými označeními ani nevěřila, že říká pravdu. A ještěže jsem po knize sáhla!

 

 

Bez duše se odehrává v autorově rodném Jindřichově Hradci a seznamuje čtenáře s mladíkem jménem Matěj Mlynář. Ten je bývalým policistou, nyní ale prodává knihy v rodinném knihkupectví a po nocích si vydělává jinak. Jedná se o neoficiální zakázky pro ty, kteří se ocitli v nesnázích a nemají se na koho jiného obrátit. Jednoho večera se na něj obrátí i Marta Kučerová, mladá žena potřebující ochránit před bývalým přítelem, který ji pronásleduje. Matěj Mlynář to zpočátku bere jako rutinní kšeft, ale události se začínají komplikovat…

Kniha je uvedena prologem, následují dvě části předělené ještě mezihrou. Kapitoly jsou krátké, vše je logicky vystavěno a příběh se velmi svižně posouvá kupředu. S každým dalším odhalením je tak čtenář nucen číst dál a dál. Kromě hlavní linie můžeme sledovat hrdinovy rodinné vztahy v podobě problémů s dospívající dcerou nebo s matkou, ale také se vzdálenějšími členy rodiny. Nechybí ani chemie mezi ním a parťačkou Královou. K tomu všemu se přidává jakási mafie a také spousta násilí a vypjatých a napínavých situacích nezbytných pro příběh.

Už ani nevím, kdy mě naposledy nějaká kniha takto dostala. Začala jsem ji číst před spaním s tím, že si jen přečtu začátek a skončila jsem na poslední stránce kolem třetí ráno. Zaujal mě jak samotná zápletka, kdy jsem nutně potřebovala vědět, jak to dopadne, tak autorův styl. Moc se mi například líbilo, jak jsou některé situace doplněny hudbou (Z reproduktorů vypálili AC/DC Highway to Hell, Když si přisedla, z rádia začala znít Čajovna od Blue Effect). Když člověk dané skladby znal, tak šlo o přidanou hodnotu k zážitku ze čtení. A perfektně mi sedl také autorův humor.

Havlík dorazil během dvaceti minut. K ruce měl dva policisty v uniformách, kteří si vzali do prádla vnitřek domu, a pak mně a Králové odebrali otisky, aby je mohli vyloučit. „Hýbali jste s něčím?“ zeptal se nás ten mladší, kníratější a horlivější. Jeho obličej mi nic neříkal, takže musel být u sboru nový. „Jasně, před vaším příjezdem jsme zkoušeli přestavět nábytek podle feng šuej, aby se tam dáme líp spalo,“ utrhnul jsem se na něj. (str. 159)

Kniha Bez duše mě opravdu mile překvapila, moc se mi líbila a nadchla mě. Už teď se strašně těším na další díl a říkám si, že se s autorem i někde ráda potkám. Má totiž velmi dobře nakročeno a doufám, že jeho kvality budou jen a jen stoupat.

Martin Stručovský se narodil 22. prosince 1989 v Jindřichově Hradci. Po studiu na Západočeské univerzitě v Plzni zakotvil v knihkupectví, kde se naplno věnuje knihám, které jsou jeho celoživotní vášní. Nepohrdne ale ani dobrým filmem či seriálem. Ve svém volném čase se potuluje ulicemi města, popíjí kávu a vymýšlí nové příběhy. Na svém kontě má detektivní román Bez duše a také antologii Excelsior, gentlemani, na které se podílel jako jeden z editorů a která byla oceněna cenou Akademie SFFH.

Bez duše
Autor: Martin Stručovský
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Motto ve společnosti Albatros Media
Rok vydání: 2018
Počet stran: 280
Hodnocení: 95 %

http://www.albatrosmedia.cz/tituly/39953889/bez-duse/

< Předchozí		Další >