Pozor, máme tu pro vás exkluzivní ukázku z knihy PROKLETÍ – Jaro komisaře Ricciardiho od Maurizia de Giovanniho
Banner

Pozor, máme tu pro vás exkluzivní ukázku z knihy PROKLETÍ – Jaro komisaře Ricciardiho od Maurizia de Giovanniho

Email Tisk

prokleti 200Přinášíme vám ukázku z knihy Prokletí od Maurizia de Giovanniho z Nakladatelství Epocha s. r. o.! Připomínáme, že jde o druhou knihu ze série s Komisařem Ricciardim - po Bolesti a zimě přichází jaro... Tak se nechte navnadit a užijte si čtení.

 

 

Concetta Iodiceová zůstala vzhůru celou noc a pozorovala manžela, jak spí. Měla strach, že mu stoupne teplota, že mu bude špatně a ona si toho nevšimne. Toho se vždycky bála. Její otec takto v noci zemřel, když maminka, ona i sourozenci poklidně spali. Večer tu byl a ráno už ne. Jedno oko pootevřené, druhé zavřené, načernalý jazyk mu visel z otevřených úst. Nechal po sobě chudé, obnošené oblečení. Ležel na posteli na boku a byl obrácený k zemi, možná hledal pomoc a nikdo ho neslyšel.

Tak Concetta seděla u postele a dívala se na Tonýna Iodiceho, majitele stejnojmenné pizzerie a restaurace, jak se zmítá v neklidném spánku. Obracel se ze strany na stranu, sténal, přikrýval se a zase odkrýval. Nezdravě vypadající obličej, zpocené vlasy na čele, rty pevně sevřené. Možná se mu něco zdálo. Concetta se snažila porozumět, co říká, ale slyšela jenom sténání. Povzdechla si a potichu vstala. Vzala Tonýnovo sáčko, aby ho pověsila do skříně. Usmála se, aniž by si to uvědomila, když pomyslela na manželův obvyklý nepořádek a kolikrát musela sbírat jeho věci po celém bytě. Z kapsy vypadl nějaký papír. Concetta ho zvedla.

Neuměla číst, ale pochopila, že se jedná o směnku s Tonýnovým podpisem. S velkým červeným otiskem jako poštovní razítko. Rychle se otočila na spícího manžela a zděšeně si prohlížela jeho velkou poctivou pracovitou ruku s prsty špinavými od zaschlé krve.


Ricciardi a dívka se dívali na stařenu. Ne na mrtvé tělo: to bylo něco zbytečného a špinavého, jako koberec, na kterém leželo. Dívali se na obraz stojící v rohu ve stínu, v jasných barvách posledního utrpení.

Komisaře to nepřekvapilo: pochopil, že dívka to vidí.

Byl to paradox: Ricciardi neměl strach z mrtvých, ale z té Záležitosti a toho, kdo ji měl na sobě. Včetně sebe.

Teď pozoroval sedící dívku. Rytmicky se kývala dopředu a dozadu na patách a naříkala. Měla upřený pohled, jako by se na něco dívala. Svraštělé čelo, jako by si to neuvědomovala. Dívala se na smrt, ne na mrtvolu. A plakala, možná bolestí, možná hrůzou.

Ricciardi zaměřil pozornost na zjev ženy. Jedna z mnohých, co běžně potkáváte na trhu zatěžkané lety a utrpením. Bavlněný potištěný oděv, stejný pro léto i zimu, a ušpiněný přehoz. Malá, ohnutá, ruce zdeformované artritidou. Oteklé nohy, rudé od křečových žil, byly plné modřin.

Ricciardimu bylo hned jasné, že ji vrah zmasakroval. Záchvat zuřivosti, žádná chladná vypočítavost. Slepá a tupá vášeň. Krk byl nepřirozeně ohnutý, zlomené obratle, hluboká prohlubeň v lebce, rozdrcené oko, propadlá lícní kost, ucho na cáry. Spousta úderů, možná holí.

I bok vypadal proražený z druhé strany. Ricciardi se zběžně podíval na chumel hadrů a potvrdilo se mu to, co hledal: důkaz se nalézal na pravém boku. Vrah se na mrtvole vyřádil, zřejmě kopanci. Tím se vysvětluje i velikost krvavé skvrny na zemi. Stopa dlouhá skoro metr. Máme tu středového útočníka, pomyslel si. Dobrého fotbalistu.

Odpoutal se od dívčina naříkání a šumu, který bylo slyšet za dveřmi, a soustředil se. Výraz v neporušeném oku stařeny byl skoro laskavý, něžný: pravděpodobně šedý zákal; modrý, průhledný závoj. Natočil mírně hlavu, aby lépe slyšel.

Nebylo slyšet překvapení, které téměř vždy doprovázelo náhlou smrt. Necítil tam ani surovou nenávist, slepý vztek, zlost. Necítil muka z odloučení. Naproti tomu cítil melancholii. A něco jako obscénní něhu, nádech hrdosti. Tlumený, chraplavý šepot vycházející ze zraněného hrdla stařeny: „Pánbůh neni žádnej vobchodník, aby vyplácel vo každej sobotě.“

Minutu takto zůstali: taková podivná rodina spojená smrtí a bolestí. Dívka se svým monotónním popěvkem, zamračeným výrazem a slinou, která jí stékala z koutku úst. Vosková figurína muže stojícího hned za dveřmi s rukama v kapsách rozepnutého kabátu, s hlavou mírně nakloněnou na stranu a se spadlým pramenem vlasů, který mu rozděloval čelo. Přízrak stařeny se zlomeným krkem, který se díval s osobitým dojetím na proběhlou smrt a neustále opakoval s lehkým povzdechnutím staré přísloví v dialektu.

Velká tvrdohlavá moucha, která naposledy a definitivně narazila do skla balkónu, přerušila temné kouzlo pozastaveného času a zavřela na závoru dveře do pekla, přičemž se stala druhou mrtvolou v pokoji.

prokleti

Knihu už si můžete koupit na stránkách Epochy nebo ve formě e-knihy na Palmknihy.cz. Záleží na vás.



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Z archivu...

Čtěte také...

Tichošlap nakračuje zlehka, ale stopy zanechává hluboké

sylva lauerova tichoslapNový román Sylvy Lauerové dostal název Tichošlap. Kampak nás asi zavede spisovatelčina fantazie tentokrát? Inu, pojďme se ponořit do příběhu, zahaleného závojem zvláštní energie, k...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Mrazivé léto – thriller, který chytne a nepustí

mrazive leto manuela martini fragmentDávno, dávno již tomu, co se mi dostala do rukou kniha, kterou bych přečetla jedním dechem, kvůli které jsem obětovala spánek. Dlouho jsem po dočtení jedné kapitoly neprotírala usilovně unavené oči a neříkala si „...

Divadlo

Švandovo divadlo přináší mrazivý zážitek

zahrada perexKdyž slyšíte název Betonová zahrada a nečetli jste novelu Iana McEwana ani neviděli její filmovou verzi, asi máte mnoho představ, co se za trochu sterilním názvem skrývá. Přesně pro takové diváky bude nová inscenace mrazivým zážitkem. V Česku...

Film

Reklamy světem vládnou

do Pod znackou Bata 200Když se zahledím na dnešní půlminutové reklamy (zvláště pak ty na čisticí a prací prostředky), jímá mě stud nejen za všemu přizpůsobivé tvůrce, ale i za hospodyňky, které se nechávají tímto paskvilem oslovit. Jinak si nedo...