Vychutnejte si limoncello s rodem Espositových
Banner

Vychutnejte si limoncello s rodem Espositových

dum na prahu nociKnižní klub vydal knihu z edice světový bestseller Dům na prahu noci od Catherine Bannerové. Jedná se o její první román pro dospělé čtenáře a stal se jednou z událostí roku 2016. Pokud na něj tedy narazíte, nenechte si jej ujít.
 
 
 
 


Kniha na první pohled zaujme moc pěkným přebalem, který vychází z originálního vydání knihy. Na pozadí královské modři se rýsují stříbrné obrazce, titul knihy v půvabné a nápadité typografii a dole pak i dům na skalách. Logo edice světový bestseller je tentokrát decentní a svou stříbrnou barvou zde pěkně zapadá.

Děj Domu na prahu noci se odehrává na jihu Itálie, v sicilském Castellammare, kam se dostává nalezenec Amedeo Esposito, který se zde začne dělat doktora. Seznamuje se tak s místními obyvateli malého městečka a zaujme jej právě Dům na prahu noci, který koupí a vybuduje zde bar. Tím se začíná nejen příběh jedné provozovny, ale především celého rodu Espositových. Tuto rodinu sledujeme od roku 1914 až do 2009, jsme tedy svědkem vzestupů a pádu několika generací a sledujeme také různé změny ve světě.

Castelammare je půvabné místo s mnoha srdečnými lidmi, jistě nádhernou přírodou plnou květin, ale jsou zde i nepřátelé a především mnoho očí, které ví o všem, co se kde šustne a svými klepy udržují v chodu celé společenství. Kromě toho se zde odehrává mnoho zajímavých příběhů, tradiční oslavy a na oslavu patronky ostrova – svaté Agáty a Dům na prahu noci je důležitým útočištěm.

Kniha je protkána také různými příběhy a legendami, které skvěle doplňují děj. Osudy některých protagonistů navíc vycházejí z osudů reálných postav, což kvituji. Autorka musela mít s psaním mnoho práce, věnovala se i místním reáliím a myslím, že se jí to osvědčilo a odvedla skvělou práci.

Ačkoliv nevyhledávám takové rodinné ságy, toto bylo skvělé dílo a moc jej všem doporučuji! Má totiž jedinečnou atmosféru - je plné italských slovíček, ale především pohostinnosti a pohody tohoto národa. Až má člověk dojem, že by také chtěl sedět v Domu na prahu noci, popíjet limoncello, pojídat rýžové kuličky, nebo jiné dobroty a poslouchat u toho něčí vyprávění…
 
Catherine Bannerová Catherine Bannerová se narodila v anglické Cambridgi a psát začala už jako čtrnáctiletá. Tehdy začal vznikat úvodní román její trilogie The Last Descendants. Po vystudování angličtiny se ovšem nějaký čas věnovala učení, než se odstěhovala to Turína, kde nyní žije se svým manželem. Autorčiny knihy byly přeloženy do 22 jazyků.
 
dum na prahu noci
 
Dům na prahu noci
Autor: Catherine Bannerová
Překlad: Dana Krejčová
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Euromedia Group – Knižní klub
Rok vydání: 2017
Počet stran: 400
Hodnocení:   92 %

 

Rozhovor

Michaela Stehlíková: „Chtěla jsem být jako ta dáma!“

MStehlikova 200Média se většinou zajímají o známé a slavné umělce či celebrity. Málokdy se najde prostor pro ty, kteří jsou teprve na začátku cesty. I to byl důvod, proč jsme požádali o rozhovor Michaelu Stehlíkovou, violoncellistku, kter...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Na jeden nádych a sto výdychov

island200Do knihy o Islande som sa zakusla pri počúvaní mojej obľúbenej islandskej kapely Sigur Ros a ich hudba ma sprevádzala počas celého čítania. Tak ako ich hudba, tak celá kniha podáva svedectvo o islandskej krehkosti a zároveň divokosti. Je veľmi povzbudzujúce čítať, počúvať...


Literatura

Zločin jako dokonalé hodinové soukolí

hodinar perexKnihy Jefferyho Deavera, především ty, ve kterých vystupuje nepřekonatelný kriminalista Lincoln Rhyme, jsou nejen v Česku synonymem úspěchu. I sedmý případ se u nás dočkal druhého vydání. Kdybychom si jednotl...

Divadlo

Divadlo Tramtarie zakončilo úspěšnou sezonu

Karenina1Obávaná třináctka se pro olomoucké Divadlo Tramtarie stala symbolem úspěchu. Divadlo zakončilo sezonu velkolepým uvedením adaptace jednoho z nejznámějších románů světové literatury, Anny Kareniny Lva Nikolajeviče Tolstého. Převed...

Film

Zpověď režiséra Hynka Bočana

bocan moje cesta zdivocelou zemiMladí režiséři, kteří v šedesátých letech zjednali tuzemské filmové tvorbě mezinárodní věhlas, byli s nástupem normalizace počátkem 70. let odstaveni; někteří natrvalo (jako v případě Jana Němce, Pavla Juráčk...