Podtitul této recenze se zdá býti poněkud rozmarným. Diplomacie a upřímnost se nemají rády. Dokonce jsou jaksi v protikladu. Dobrý diplomat přece nemůže být upřímný mluvka a člověk zcela upřímný nemá na to, být diplomantem. A přece. Pan bývalý guvernér „Banky bank“ upřímný je. (Právě proto, že je to bývalý, a ne současný guvernér a může si to dovolit)
Ing. Miroslav Singr PhD. (ročník 1968) byl viceguvernérem ČNB pět let a posléze od roku 2010 do roku 2016, tedy ve dvou obdobích, guvernérem České národní banky. I přes svůj relativně mladý věk a přes politické průvany ve vládách ČR, se stal jedním z pilířů novodobé historie České republiky. Vždyť banka bank je páteří ekonomické existence státu.
Kniha, kterou vydalo nakladatelství PRESCO GROUP, a.s. v roce 2017 je podepsána autorem Miroslavem Singerem a novinářem, t.č. zástupcem šéfredaktora časopisu Týden, Petra Koláře. (Nezaměňovat prosím s Petrem Kolářem, též novinářem a českým diplomatem a dalším toho jména, zpěvákem zpívajícím krásný hit: Ještě že tě lásko mám.) Nelze odhadnout, do jaké míry jsou psaná slova dílem bankéře, a do jaké míry dílem novináře. Jisté však je, že je kniha neuvěřitelně čtivá, už proto, že čistým jazykem popisuje situace, které jsou pro běžného občana nepřístupní. Že popisuje také situace, které by měly bulvární nádech, kdyby nebyly napsány inteligentně a s jistou dávkou úsměvu. On totiž humorný nadhled je to vzácnou valutou, kterou nelze získat, naučit se ji. Takový postoj musí být prožitý. A právě tady se setkáváme s protikladem: „upřimný diplomat“.
Optika postřehů s jistou dávkou milého pesimismu je cítit z celého opisu současné i nedávné politické scény. Například: „..až komické hádky politiků z jedné strany, jak to předváděli třeba „přátelé“ Milan Chovanec a Jiří Diensbier. Zpravidla je ale vláda především naprosto totální nuda.“ Nebo hodnocení premiéra Grosse. Pamatuju si, jak jsem byl překvapený, že on – manažér, za kterého jsem ho mylně považoval, ani ministrům vlastního kabinetu nedokázal předvést kompetenci a vést ji. Namísto toho stále odbíhal a telefonoval.“ Potom je zde vtipná pasáž o on, jak ministři upřednostňují telefon před vším ostatním. Když se autor vrátí do obecné roviny, tedy i do privátní scény, moc hezky popisuje dění v organizaci: „Nepořádek a chaos nemusí být jen příznakem nekompetence. Ono se prostě hůř krade v situacích a místech, kde je vše srovnané a každý má jasně vymezenou odpovědnost. A signálem tradera, který má problém je to, že si nechce vybírat třeba dovolenou, neboť to se sebou nese nutnost seznámit kolegu se svými obchody, klienty i investičními pozicemi. Stále stejná situace, jen s novými obměnami.“ Paroubek, Topolánek, Kalousek… O každém se autor vyjadřuje upřímně, určitě pravdivě, nezapře při tom, že je to jeho, Singerův pohled a především, nejsou to zlovolné pomluvy, ale vtipné postřehy s velkým důrazem na to, neurazit, nepomluvit a při tom podat co neobjektivnější obraz o ozdobnosti z naší „vysoké politiky“ Tady je hned příklad. Protože mne naše politika dost štve, dal jsem ji do škodolibých uvozovek. To Singer nedělá. Dokáže být v každé situaci oním upřímným diplomatem. Neuráží, nezlobí se, i když by teda bylo proč. On jenom situaci popisuje, ať si každý udělá úsudek sám.
Velmi zajímavá je kapitola o řízení lidí. Singer má nemalé zkušenosti a tady je ve zkratce v několika bodech předává. Myslím si, že kdyby napsala taková respektovaná osobnost v Americe příručku: Jak pracovat s lidskými zdroji, tak ta kniha by se stala bestselerem. Předkládám zde jenom několik vět, navíc vytržených z kontextu: „My, Češi, jsme hodně často mistři v kreativní improvizaci pod tlakem“. Nebo: „Neodkládej cokoli, co lze udělat do dvou minut“. Nebo moc hezké pravidlo: „Překvapení si mají připravovat jen zamilovaní. V byznysu je totiž život jedno stálé překvapení. Nikdo neví, co přinese trh, partneři, kolegové, šéfové, podřízení. Překvapení je zkrátka i tak dost, připravovat si další – nevnucená – je sebevražedná či minimálně kariéru ničící taktika.“ A ještě jedena vlastně stará zkušenost, na kterou se zapomíná: „Nejhorší není průšvih. Nejhorší důsledky přináší průšvih, který se tutlá a tají.“
Asi nepotěší uchazeče o dobré zaměstnání tento personální postoj: „U stejně kvalitních kandidátů se vždy vyplatí přijmout toho/tu, který/á dělá delší dobu nějaký sport, nebo žil/a aspoň půl roku v zahraničí. Pokaždé ho/ji to vybavilo něčím navíc“.
Singer se věnuje také češství a našemu postoji ke světu. Víc než popisy obsahu knížky, asi vypoví krátké citace. Líbí se mi jeho zobrazeni: „Co by se asi stalo, kdyby bylo vynalezeno kolo dnes. Na německých univerzitách by ho nejspíš začali zevrubně zkoumat a záhy by vymysleli kuličkové ložisko. U nás by se v tu samou dobu psaly eseje o zbytečnosti a nebezpečí rychlejšího posunu v prostoru, či traktáty na obranu pracovních pozic těch, kteří dosud nosili stavební materiál v neckách.“
I když je trochu nesystematické nejdřív se zmiňovat o různých politicích, potom o manažerských problémech, o personalistice, pak přejít do kapitoly Prezidenti, není tato výtka důležitá. Spíš je zajímavé, jak popisuje Singer komunikaci s Havlem, Klausem i se Zemanem. A zase, je to příznačné. Singer je upřímným diplomatem. Necítí nenávist, bezhlavě nemiluje, ale s úsměvem popisuje drobnosti z „prezidentské kuchyně“. Na závěr opravdu pobaví Zemanovým pohoštěním v Lánech s UHO omáčkou. (univerzální hnědá omáčka).
Další kapitola je věnována problémům s nadváhou. Z výběru několika stran fotografií je opravdu vidět, že náš bankéř byl jednou objemný, jindy méně objemný a zjevně díky rodové dispozici s nadváhou bojuje. Jeho upřímná výpověď a nadhled pobaví i poučí. Ne vždy by s ním souhlasili dietologové, ale osobní zkušenost je nade všechny teorie.
Po krátkém odpočinku se musí čtenář pekelné soustředit a pokud nemá alespoň obecné znalosti ekonomie (to snad mám) a o monetární politice (tam jsem do hloubky nedosáhl) nezbývá mi, jenom pozorně číst a vstřebávat nové vědomosti o tom, jak funguje trh, bankovní sektor, měnová politika. Jedno poznání však zde je: Singer upozorňuje na moc médií ovlivnit názory většiny, co může potom působit na celé hospodářství. Na druhé straně nedělá z médií strašáka: :/…/ internet umožňuje vytvářet, konzumovat a sdílet nejrůznější drby, neověřená fata a plánovitě vytvářené lži. Propadá se ale kvůli tomu lidstvo v demokratické části světa do zkázy? Pochybuji.“
Varovná jsou ale slova bankéře ohledně výběru lidí do politiky. Zde média hrají dost podstatnou roli: „Neustálé hrozby čím dál bezohlednějšího ¨svlékání do trenek¨ už politiky začíná v jejich rozhodování limitovat. Mnohem horší však je, že tato praxe snižuje kvalitu lidí, kteří do politiky vstupují. Když si totiž profesně i jinak úspěšný člověk srovná příjmy politika a negativa, která dnes tato profese přináší, nemá příliš důvodů se angažovat. Křížové tažení provázené voláním po transparentnosti už tedy nevede k lepším zítřkům. Naopak.“
Kniha Miroslava Singera je poučná zábavná, i když z ní někdy i mrazí. Bankéř se totiž dost skepticky divá na osud Evropské unie, co se příčí mému vrozenému optimismu. Ví, co říká, nedělá paniku, ale ta skepse zkušeného bankéře mne trápí.
I přes to všechno – je to výborné četní na jeden dech. Knížku určitě nepustíte z rukou. Taková tady totiž dlouho nebyla.
MIROSLAV SINGER, Jak shodit kila a oslabit korunu
Autor: Miroslav Singer a Petr Kolář
Žánr: Literatura faktu
Nakladatelství: PRESCO BOOKS (ISDN 978-80-87034-52-1)
Rok 2017 - 223 stran
Hodnocení: 95%
.
| < Předchozí | Další > |
|---|