Nedávno vyšla v edici Bizbooks zajímavá knížka s poutavým názvem Jak jsem stopoval letadlo. Její autor, Stanislav Gálik s tímto tématem také objel republiku se sérií přednášek, protože rozhodně má co předat…

 

 

 

Stanislav Gálik je na první pohled velmi úspěšný mladý muž – velmi brzy založil svou firmu, byznys skvěle fungoval a on pokračoval v různých aktivitách, dále vyučoval a také se snažil pomáhat mladým lidem s počátky podnikání. Pak však nastal zlom a on cítil, že potřebuje změnu a přemýšlel, jak to udělat a tak se zrodil „Richhike“, slovo vycházející z termínů „hitchhike“ (stopovat) a „rich“ (bohatý). Jeho cílem nebylo ani tak projezdit svět, ale hlavně zjistit, jak přemýšlejí bohatí lidi, jak pozitivně ovlivňují svět a jak to může ovlivnit jeho. Myšlenka byla jednoduchá – začít jedním člověkem, strávit s ním čas a nechat se od něj spojit opět s někým bohatým a zajímavým a postupně se posouvat dál a načerpávat inspiraci.

Richhike je tedy rapidně jiné stopování, než o jakém jste zvyklí číst v cestopisech. Ti, které Stanislav Gálik potkává, jsou na jednu stranu taky jak z jiného světa, kdy si kupují drahá auta čistě pro radost a proto, že je nikdo nemá, ale na druhou mají pevně utříbené hodnoty a uvědomují si například, že čas strávený s rodinou je mnohem více než peníze.

Kniha je psaná deníkovým stylem, je rozdělena na kapitoly a děj se posouvá přirozeně.  Navíc je vše prokládáno různými malými ilustracemi nebo zdůrazněnými důležitými citáty a myšlenkami. Z tohoto pohledu si typografie zaslouží pochvalu. To se nedá říct o horním okraji stránky, který je výrazně menší než tomu bývá zvykem a oči si na to musejí zvykat.

Jak jsem stopoval letadlo je příběh, který se čte opravdu rychle. Čtenář se také brzy naladí na Stanislavovu vlnu, užívá si jeho stylu humoru, až má dojem, že se s ním zná dlouho a vše mu vypráví někde na pivu. I když je pravda, že na začátku byste mu za jeho sobecký přístup nejraději nafackovali… Nicméně mě potěšilo, že se čtenářům nesnaží nic vnucovat, necpe mu různá moudra přímo před nos s tím, že se nimi musí řídit – spíše jim ukazuje, co to znamená pro něj.

„Sunil jezdil v čistě elektrickém BMW. Manželka Naina má vůz od Tesly, dcera hybridní model Toyota Camry a rodiče Toyota Prius plug-in hybrid. Jak se mi opět potvrdilo, automobilismus je téma, které baví muže všech národů, věků i povolání. První večer jsme strávili tím, že jsme šli projet všechna čtyři auta a srovnávali jsme je jako největší motorističtí novináři. Domnívám se, že každý muž na světě o této práci vlastně sní. Celý den jezdit v autech. Zkoušet je. Testovat. Pak si o nich povídat. To by se nám líbilo… Přemýšlím, jaký je ženský „dream job“? Testerka wellness center? Nebo recenzentka bot? Možná… (str. 94)

Stanislava Gálika jsem viděla na konferenci, kde přednášel o snech - o jejich dosažení, sdílení, plnění). Tento mladý muž dokázal zaujmout na první pohled a po přečtení této knihy to vše dává ještě větší smysl.

Stanislav Gálik se narodil 16. června 1986, studoval psychologii, mediální a komunikační studia. Založil módní značku Galard, řídil inovační centrum Unifer a také přednášel psychologii přesvědčování a neuropsychologii rozhodování na Masarykově univerzitě v Brně. Stanislav Gálik je také autorem knihy Psychologie přesvědčování.

Jak jsem stopoval letadlo
Autor: Stanislav Gálik
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Bizbooks
Rok vydání: 2016
Počet stran: 237
Hodnocení: 90 %

< Předchozí		Další >