Přední francouzský spisovatel Hédi Kaddour přijíždí do Česka představit svůj podmanivý román „Protější břehy“. Na propletenci několika postav Hédi Kaddour demystifikuje střet kultur. Palčivě aktuálně zachycuje nedávnou minulost Evropy a kořeny jejích souč
Banner

Přední francouzský spisovatel Hédi Kaddour přijíždí do Česka představit svůj podmanivý román „Protější břehy“. Na propletenci několika postav Hédi Kaddour demystifikuje střet kultur. Palčivě aktuálně zachycuje nedávnou minulost Evropy a kořeny jejích souč

Email Tisk

kaddour 20020. léta 20. století. Severní Afrika. Zaběhnutý řád koloniálního města naruší příjezd amerického filmového štábu. Cizorodý prvek v dosud bipolárním světě rozkrývá stereotypy sžitých kultur i nevyhnutelnou  změnu společnosti. Střet velkých i malých dějin nám Kaddour s dokonalou znalostí reálií i souvislostí promítá jako velkofilm. Plátnem jsou mu očekávání maximálně odlišných postav. Hrdiny Hédiho Kaddoura spojuje jen to, že se jedná o silně vyhraněné osobnosti.

Vypravěč se v textu často prolíná s myšlenkami postav. Nechává tak čtenáře často na pochybách nebo spíše v napětí, co je vlastně skutečnost. Skrytě tak klade otázku, zda je podstatné, co se děje reálně anebo to, co vnitřně prožívají hrdinové románu.

Mnoho zápletek odvíjí Kaddour v jakémsi zpětném chodu. Četba proti běhu času tak nabízí jiný kontext, než který by přineslo chronologické líčení. Dlouhá souvětí umně simulují myšlenky nebo slet událostí.

Specifický rytmus textu umocňuje i to, že jakoby mimoděk autor velmi tvrdě, jen několika slovy naservíruje naprosto zásadní informaci.

Střet kultur, osobností a osudů roztáčí napínavý děj, který si spádem nezadá s detektivním příběhem.
Svou podstatou jde však spíše o sžíravě burleskní historický román.

Anotace nakladatele:
Na jaře roku 1922 přijíždí do maghrebského městečka Nahbèsu natáčet americký hollywoodský štáb a moderní vidění světa jeho členů ještě přiostří napětí mezi místními hodnostáři, francouzskými kolonisty a mladými nacionalisty nadšenými pro nezávislost. Raúf, Ranja, Kathryn, Neil, Gabrielle, David, Ganthier a další se ocitnou ve světě, kde vládnou různé jazyky, různé kultury, různé síly. Setkává se zde modernita s tradicí, konzervativismus s revolucionářskými myšlenkami, uvolněné mravy s ulicemi plnými zahalených žen. Střetávají se tak dosud oddělené světy i jednotlivci, navzájem se přitahují i odpuzují, ale zejména mění.

Hédi Kaddour přijíždí na pozvání nakladatelství Garamond a Francouzského institutu v Praze. Jako host prvního ročníku „Francouzského literárního podzimu“ zahájí sérii setkání francouzsky píšících autorů se čtenáři.
S Hédi Kaddourem se veřejnost může setkat už 20. září 2016 v Plzni.  Od 18ti hodin tu  Galerie Evropského domu a Francouzská Aliance v Plzni (nám. Republiky 12) uspořádá setkání a debatu s autorem.
21. září 2016 od 18:30 pak proběhne setkání a debata v Přednáškovém sále Francouzské institutu v Praze (5. patro, Štěpánská 35, Praha).
Obě setkání moderuje Bertrand Schmitt a budou zakončena autogramiádou. Tlumočení zajištěno. Vstup volný.

Hédi Kaddour: Protější břehy
Z francouzského originálu Les Prépondérants (2015) přeložil Tomáš Havel, v edici Francouzská knihovna vydává v roce 2016 nakladatelství Garamond
Vázaná kniha, 360 stran, 360,-
http://www.e-garamond.cz/index.php?page=kniha&;arg1=protejsi-brehy-676

Hédi Kaddour (1945) - francouzský básník a spisovatel Hédi Kaddour se narodil v Tunisu, jeho otec je Arab, matka Francouzka. Působí také jako překladatel z angličtiny, němčiny a arabštiny, je zástupcem šéfredaktora básnické revue Po&Sie a přispívá i do jiných periodik. Literárně začínal jako básník, mimořádně úspěšný byl jeho románový debut Waltenberg (2005), za nějž mu byla udělena Goncourtova cena za románový debut a renomovaným literárním magazínem Lire byl oceněný jako francouzský román roku. Jeho poslední román Protější břehy se nacházel mezi finalisty Goncourtovy ceny a byla mu za něj udělena Velká cena Francouzské akademie a cena Jeana Freustiého.

kaddour

Ukázka z knihy

Lidé kolem dělali, že nic nevidí, ale všichni cítili, že to přijde, civilní správce už pěknou chvíli tlačí na pilu, bylo jasně vidět, co by s tou Gabrielle Contiovou rád prováděl, soupeřil s Ganthierem,
oba vypadali, že se tím baví, jako chlapi, rivalita je omlazovala,
a Marfaing flirtuje před očima Thérèse, kterou to dohání k šílenství,
lidé ji chápou… to víte… když má s nějakou běhnou co do činění manželka, má určité páky, ale milenka, tam je to ošemetnější, žádná smlouva, žádné společné jmění, a když si ti dva něco skutečně usmyslí, je to předem prohraná bitva. Thérèse si paradoxně Marfainga udržovala jen díky hrozbě, že ho předběhne, že z rozchodu udělá skandál, hrozila mu,
že pokud ji opustí, ztropí ten nejpříšernější výstup, jaký si vůbec dokáže představit, a ten den možná nastal, přítomní rozhodně nejsou čumilové, ale neradi by o něco přišli, tenhle Pagnonův piknik se vydaří, Marfainga
za to, co se mu stane, nikdo litovat nebude, když se milostné záležitosti
nějakého naboba schylují k průšvihu na veřejnosti, nezbývá než si dolít sklenku a čekat!
Thérèse se rozhodla jednat, potřebuje k tomu nějakou záminku,
a tak sebrala lahev a namířila ji rovnou na Marfainga, který okamžitě pochopil, musí udělat všechno pro to, aby se vyhnul konfliktu,
uklonil se Gabrielle Contiové, promiňte, milá přítelkyně, musím ještě
vyřešit jednu protokolární záležitost s naší hostitelkou…
Ženy jako Gabrielle ve společnosti nezůstanou dlouho samy,
a tak dva důstojníci hned využili toho, že se Marfaing vydal s veselým výrazem k Thérèse, sklenička civilního správce, nejvýznamnější
osoby v kraji, je téměř prázdná, napřahuje ji před sebe, míří doplnit
zásoby k manželce význačné osobnosti, na nejlepším pikniku vše
v nejlepším pořádku, napřaženou rukou se sklenicí si zároveň udržuje milenku dostatečně od těla, Thérèse nejde pro facku daleko,
nalila mu pinot a tiše ho při tom sprdla, se zaťatými zuby a s úsměvem
na rtech, neodpověděl, že to má za to, jak házela očkem po Cavarrovi,
ale řekl, že se musí bavit se ženami, jinak by si lidé mysleli, že někoho má, začali by se zajímat a nakonec by se dozvěděli, koho má, anebo
ho budou mít za pederasta.
„Nedělej ze mě husu, všichni vědí, že jsme milenci!“



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Rozhovor

Fotograf Jaroslav Kučera: „Fotky jsem vystavovat samozřejmě nemohl, jejich skrytý význam by prokouknul i blbý komunista.“

fotokucera 4Sice už není listopad, který jsme zde, na Kultuře21, označili měsícem fotografie, ale na zajímavé čtení není nikdy pozdě. Pojďte s námi tedy nyní nakouknout za objektiv panu inženýrovi Jaroslavu Kučerovi a přečíst si o jeho zkušenostech. 

...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

O Čechách známých i neznámých

bohemia incognita 200Kniha Bohemia incognita neboli Čechy neznámé? Václava Žmolíka vznikla podle stejnojmenného třináctidílného televizního cyklu. Trošku připomíná Toulavou kameru. Václav Žmolík nás přivádí na míst...


Literatura

Křik: Vydařený thriller z psychiatrické léčebny

krik perNakladatelství Albatros představuje výjimečný thriller Nicolase Beugleta z prostředí psychiatrické léčebny. Příběh je inspirovaný skutečnou událostí z období studené války a zavede vás do pokoje jednoho z pacientů, ke kterému jsou v noci přivoláni po...

Divadlo

Přelíčení 9. září od 20:00 hodin

preliceni PEREXDokudrama Petera Weisse Přelíčení pojednávající o soudním procesu s vedoucími tábora v Osvětimi / 60 vagonů denně / Obžalovaní, svědci, byrokratičtí zapisovatelé a „vrchní soudce“ / 3.000 lidí...

Film

Vyšla výpravná monografie o Jiřím Brdečkovi

brdecka perexNení pochyb, že noblesní, jemně ironický kreslíř, výtvarník, scenárista a zejména režisér animovaných filmů Jiří Brdečka (1917-1982) se trvale zapsal do dějin české kinematografie. Do diváckého povědomí vstoupil díky nápaditým, parodicky styliz...