Dina je osmiletá školačka, která jede s tatínkem na výlet za tetou. No, vlastně ne na výlet, ale na prázdniny. A vůbec neví, co ji tam čeká. Tuhle tetu nezná a tu její vesničku, s tím legračním názvem Velká Hučka, už vůbec ne. Ale přesto se do Hučky těší. „Hurá do Hučky! Nasadím si ji na hlavu i s domy, nahoru ještě kostel a do věže zvon, bim bam bim,“ vyvolávala Dina. „A co když tu Hučku přejmenovali na Tralalák?“ Dina je trošku střelená. A to je dobře. Má bujnou fantazii a miluje dobrodružství. Už samotný začátek celého toho prázdninového příběhu je velmi dobrodružný.
Autobus tam, kam potřebovali, zrovna žádný nejel, a tak se holčička s tatínkem vláčeli s těžkou bagáží několik kilometrů pěšky, nohy se jim únavou pletly a ti dva měli pocit, že tam nikdy nedojdou. Na kraj vesnice došli už za tmy, tatínkovi však nepřipadalo zrovna vhodné mlátit na dveře tetičce, kterou patnáct let neviděl a navíc ho vůbec nečeká. Co teď? „Tati, víš co! Přespíme venku!“ Stáli u hřbitovní zdi, v šeru se rýsovaly tmavé kříže a náhrobky. Dina prostrčila hlavu zamřížovanými vraty a koukala do tmy hřbitova. „Já chci spát tady,“ prohlásila. Ta holka má nápady. Tatínka obcházela hrůza, ale děvče se nedalo odbýt. Nakonec, proč ne? Chtěla dobrodružství, tak ať ho má. Uvelebili se v klidu hřbitova a zanedlouho usnuli. Jenže potom se tam objevil nezvaný host a to se děly věci….
Marie Kšajtová má dar zaujmout čtenáře všech věkových kategorií. Kdyby tušila, že já sama si čtu, v pětačtyřiceti, její pohádkový příběh před spaním, možná by se pousmála. Byla víc než tři desítky let dramaturgyní večerníčků v České televizi, kde spolupracovala na mnoha animovaných seriálech, pracovala jako absolventka fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v několika časopisech, napsala scénáře k deseti seriálům podle literárních předloh i na vlastní náměty. Dočasně připravovala i jiné, za mého dětství velmi oblíbené, pořady jako byly třeba Rozmarýnek nebo Hřiště. V roce 2012 napsala pohádkový seriál pro rozhlasový pořad Hajaja. Napsala i mnoho dětských pohádkových knih. Jednou z nich je právě ta, kterou vám dnes představuji - Dina a tajemství starých tenisek. Ale jak to s tou holčičkou bylo vlastně dál?
Ráno se dvoučlenná výprava spořádaně vypravila k tetině starému stavení. První setkání Diny s tetičkou bylo sice trochu rozpačité, chvílemi až dramatické, ale nakonec si padly do náruče. A když se trochu „očuchaly“, staly se z nich, navzdory dvougeneračnímu rozdílu, docela dobré kamarádky. Tetička Albína se vůbec nechovala jako stará teta, milovala legrácky a někdy měla pěkně ztřeštěné nápady, na půdě měla kocoura, který četl knihy a k tomu všemu jen jednu tenisku, které do páru chyběla ta druhá, ale tetička ji ne a ne najít. Dině se tahle roztržitá paní náramně líbila. Tetička zprvu sice lpěla na tom, aby všechny věci zůstávaly na svých místech a to, co Dina i její tatínek nazvali harampádím kolem chalupy, považovala za důležité a stálepotřebné věci, postupem času ale ze svých nesmyslných zásad slevila a uznala, že v uklizené a vybílené chalupě se cítí mnohem lépe.
Dina si našla nového, docela neobyčejného, kamaráda. Byl to opravdový anděl. Seznámili se tu noc, když Dina s tatínkem spali na hřbitově. Od té chvíle byl dívce pořád nablízku. Díky jeho schopnostem dokázala všechno, co si jen vymyslela. Jen tu druhou tenisku pořád nemohla najít. Tušila nějaké tajemství, nemohla však přijít na to, co by to mohlo být. Byla v Hučce pár dní a zatím se opravdu nenudila. Každý den jí přinášel nová a nová dobrodružství. Ani nechtěla pomyslet na to, že pojede domů. Ale ještě je čas. Není kam spěchat. Ani v myšlenkách. Jenže dny tak rychle ubíhají… Dina nezahálela ani chvilku. Jestli vás zajímá, co všechno tady natropila, jak to bylo s kocourem, jestli tu tenisku nakonec našli a jak to všechno dopadlo, potom je tahle kniha připravená právě pro vás a vaše děti. Našla jsem i jeden zajímavý rozhovor s autorkou http://zena-in.cz/clanek/osmileta-dina-vam-odhali-tajemstvi-starych-tenisek, který taky trochu poodhaluje, jak to s těmi teniskami vlastně bylo. Stejně ale doporučuji, abyste knihu vzali do ruky a pěkně od začátku do konce ji přečetli. Rozhodně stojí za to!
Tenhle příběh z pera Marie Kšajtové přináší opravdovou pohodu s veselou a velmi upovídanou a zvídavou holčičkou. Úplně jasně si umím představit, že by byl tenhle příběh zfilmovaný. Popis děje a míst je natolik podrobný, že jsem si jej úplně živě představovala. Moje obrázky byly, na rozdíl od těch knižních, dočista barevné. Pro tuhle knihu totiž zvolil ilustrátor - Jaromír František Palme černobílé provedení. Děti možná nezaujmou tak, jako barevná veselá obálka, ale na druhou stranu, svoje kouzlo určitě mají. Třeba je ilustrátor dětských a humoristických knih, hudebník, tatínek dvou dětí, chovatel králíků a cyklista, zvolil schválně bez barviček, aby zaměstnal dětskou fantazii. Sám maluje už od malička a cítí se být potřebným ve světě malých, proto pro ně začal vytvářet obrázky, které jsou jasné, konkrétní, líbivé a inteligentní. A spojením těchto obrázků a příběhu Marie Kšajtové nemůže vzniknout nic jiného, než úspěšné dílko.
Co ještě dodat? Snad je to, že JaS nakladatelství z Praha 5 má ode mě další palec nahoru. Protože každá kniha z téhle dílny je, podle mého skromného názoru, skutečným přínosem pro literární společnost. A proto Dina, kterou najdete i tady http://jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/126-ksajtova-marie-dina-a-tajemstvi-starych-tenisek není výjimkou. Věřím, že se dostane do mnoha dětských knihovniček a často ji budou školáci zpracovávat do čtenářských deníků jako povinnou četbu.
Název: Dina a tajemství starých tenisek
Autor: Marie Kšajtová
Žánr: Dětská literatura
Ilustrace: Jaromír F. Palme
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Grafická úprava, sazba, obálka: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, s.r.o., Praha 5
Rok vydání: 2012, 7. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 136
Vytiskl: Akcent tiskárna Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-904936-7-4
Hodnocení: 100%
( 2 hlasů )
Zdroj foto: JaS nakladatelství
http://fumas.wz.cz/galerie/index.htm
| < Předchozí | Další > |
|---|