Zuby nehty

Email Tisk

zuby200Nejraději si čtu večer před usnutím v posteli. A tak jsem si tam vzala i tuhle knihu, abych si zpříjemnila chvilky těsně před spánkem. Je pravda, že už samotná obálka na mě působila dost děsivě hned na první pohled, i přesto, že je ta kresba na ní jednoduchá, prostá, nic extra složitého. Ale ty špičaté a vyceněné zuby, nad nimiž tvoří dva žluté půlměsíce zlověstné oči, mi moc klidu nedodaly.

 

Nejsem zrovna dvakrát příznivcem hororových příběhů. Jsem tak trochu, promiňte mi ten výraz, poseroutka. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že to není King, takže to určitě zvládnu. Už když jsem přečetla první dvě stránky úvodní povídky nazvané Chi chi chi, začala jsem o sobě pochybovat. To asi nedám. Před spaním určitě ne. Co se to skrývá v trubkách pod vanou? Jak může dopadnout obyčejná hra na schovávanou, to jsem neměla ani tušení. Byla jsem však zvědavá, jak to dopadne, takže jsem setrvala, dočetla to a pak měla jsem takový strach, že jsem se bála zhasnout. Nebyla jsem si jistá, zda ji vůbec dokážu dočíst. Ujistila jsem se, že jsou skříně dobře zavřené a potom jsem teprve zavřela oči. Ráno na knize spočinul můj zrak a přišlo rozhodnutí. Nejsem přece srab. Přečtu ji, ale za bílého dne. To zvládnu. Pustila jsem se do čtení. Když bylo kolem světlo, bylo to snesitelnější, ale stejně jsem měla nepříjemné pocity. A takových povídek, kdy se mi ježily chlupy, je tady ještě dalších devatenáct. Jedna rafinovanější než druhá.

Polichinello je historická loutka. Jednoho dne ožívá, jen proto, aby se pomstila za křivdy, které na ní byly za celá staletí napáchány. Proč musí ale její zlost odnést úplně nevinný chlapec?

Za zdí můžete mnohdy najít nejrůznější věci. A to, že máte nový byt? To nemusí vůbec nic znamenat. Michal v novém bytě, do kterého se právě s matkou nastěhoval, narazil na potíž, kterou by si nepředstavil ani ve zlém snu. Je vůbec možná cesta zpět, propadnete-li se do meziprostoru?

Ukradené duše – kluky lákají zbraně a staré vystřílené nábojnice jakbysmet. Kolikrát jim tátové říkali, aby je nesbírali. Ale copak se může kluk, toužící po dobrodružství, ubránit? A duše mrtvých vyčkávají, aby se jednoho dne vydaly na návštěvu …

Noční bojovka byla na každém pionýrském táboře mojí noční můrou. Jako malá holka jsem je nesnášela, protože jsem byla vyslaná do lesa, na ofáborkovanou trasu, byla tma a kolem strašidelné lesní zvuky a já jsem neměla prostor kolem sebe pod kontrolou. Kluci se s tím prali jinak. Měli ještě radost, když jsme my, holky, výskaly strachy. V co se taková noční akce na letním táboře může proměnit? Když jsem četla tuhle povídku, měla jsem potem zvlhlé ruce a říkala si, že to nemůže být pravda.
 
Operátor bývá někdy pěkně otravný, ošidný, nedůvěryhodný. Ale když někdo tak nutně potřebuje kredit, jako Libor, nekouká nalevo, napravo a je ochoten a schopen překročit hranice, za které se nikdy nesmí. Ale když některé nabídky jsou tak lákavé …

Živý plot je krásná věc. Obzvlášť, když ho zasadíte a obstaráváte vlastníma rukama. A rostliny bývají za lásku a pozornost vděčné. Krásně kvetou, voní, přináší radost. Tenhle živý plot je ale úplně jiný. Má zvláštní zálibu. Aby mohl přežít, musí přece něco jíst …

Všechno zlé je pro něco dobré - to už říkávala moje babička. Už tady s námi dávno není, ale dávám jí za pravdu poměrně často i dnes. Pamatuji si, jak naši rodiče strašili moji malou sestřičku, že když bude zlobit, čert si ji odnese v pytli do pekla. Jednomu dokonce otevřel dveře u auta, ve kterém jsme, my malé vystrašené holky, zrovna seděly. Na poslední chvíli si to rozmyslel a my jsme dostaly ještě šanci do příštího roku se polepšit. Naslibovaly jsme hory doly, znáte to. Jak se ale (ne)vyplatí malému chlapci dělat lumpárny a potom se vysmívat čertovi? Tady jde přímo o život!

zuby

 

Vlasy, vlasy, kolik je vás asi – z mého pohledu dost neuvěřitelný příběh, ale kdoví, co všechno se může stát? Denisu začne trápit jeden podivný a úplně cizí pramen mastných a smradlavých černých vlasů. Dalo by se to možná zvládnout, kdyby se však přes noc neobjevil v její krásné dlouhé blonďaté hřívě.

Dobrou noc, paní knihovnice – zní to jako upřímné přání slušně vychovaného chlapce, jakým Simon bezesporu je. Ale neměl se přeci jen nechat vytočit kamarádem. Pak už to šlo ráz na ráz. Touha po uznání ho zavedla do knihovny, kde zcela záměrně zůstal i po jejím uzavření. Jenže netušil, že jakmile odejde paní knihovnice, začíná tady vládnout někdo úplně jiný.

Markéta byla rychlejší. Taky jsme jako malé holky chtěly vyvolávat duchy. Taky se nám ztratil kamarád, kterého dlouho nikdo nemohl najít. Když ho našli, bylo pozdě. Jenže tyhle tři kamarádky stále doufaly, že se Karel jednou vrátí. A tak to dotáhly do konce. Zapálily svíčku, spojily malíčky…. Jenže pak se to trochu vymklo kontrole a Markéta běžela nejrychleji.

Poslední metro bych možná radši nechala ujet, kdyby mě mělo potkat to, co hrdinku téhle povídky. Však víte, jak to je: kdyby člověk věděl dopředu to, co ho potká… Jenže kdyby neexistuje. A pak to dopadá fatálně.

Návrat do tmy může znamenat cokoli. O hypnóze jsem četla a slyšela mnoho, jedni ji vzývají, druzí ji odsuzují. Četla jsem i slyšela, že se povedla a co to přineslo. Tady se ovšem moc nepovedla.

Večírek ve dvou může být příjemný, milý, romantický, vzrušující. Tenhle vzrušující byl, ale úplně jinak, než si malý Petr představoval. Nás by tedy rodiče, když jsme byly malé, nikdy doma samotné nenechaly. Ale jiný rodič, jiný zvyk. Petříka rodiče doma zamkli, aby byl v bezpečí a jeli na večírek. Co se asi tak může stát? Pustí si telku, dá si nějakou tu baštu... Pustil si telku, dal si baštu, ale rozhodně nečekal žádnou návštěvu.
 
Zavřené dveře lákají asi každou zvědavou holku, a troufnu si tvrdit, že na věku v tomto případě vůbec nezáleží. I mě lákají zavřené dveře, a to už dávno nejsem školou povinná jako naše hrdinka. Ta se s rodiči přestěhovala do starého domu, který potřebuje spoustu práce a úprav, aby se v něm dalo pohodlně a spokojeně bydlet. Ten dům je něčím záhadný. Skrývá totiž záhadný starý deník, ve kterém se píše o záhadných kamarádech. A pak už jen stačí vstoupit do komůrky za zavřenými dveřmi v podkroví.

Cedulka pro Jakuba – kdo má rád školu? Pro většinu dětí je to otrava a nuda, stejně jako pro Filipa. I když ho to tam nebaví, nemůže mu být jedno, když se začnou ztrácet spolužáci. Začne pátrat na vlastní pěst. Proč jenom do toho kabinetu nakonec vlezl…?

Holka z výtahu – nebylo by na tom nic zvláštního, potkat cizí holku ve výtahu. Nebývá ani nic zvláštního, když se ztrácí boty v paneláku na chodbě. Není to správné, ale stává se to, bohužel. Ale když se zjistí, že je neodnáší zlodějíček, ale někdo mnohem horší, to je potom pěkná polízanice. A jak s tím vlastně souvisí ta cizí holka z výtahu?

Červené oči nevěstí nic dobrého. Sourozenci se strašívají, to se stává. I když, já jsem svoji mladší sestřičku nestrašila, ona měla stejně pro strach uděláno už snad od té doby, co poprvé otevřela oči. Jak to může dopadnout, když ale přeci jen starší sestra straší tu mladší, jen aby od ní měl chvilku klidu? To budete koukat.

Medvídek by do nemocnice patřit asi měl, obzvlášť, je-li tu malý nemocný pacient, kterému je smutno. Co by však do nemocnice patřit nemělo, je krutost a trápení.

Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co to je? Stará známá hádanka. Tady však Denise bylo hádankou něco úplně jiného. Proč se, sakra, vydala po té trati? Proč na ní uvízla? A kdo se náramně bavil, když se na ni, uvězněnou v kolejišti řítil první ranní vlak?


Jedna povídka je strašidelnější než druhá, to mi věřte. I přesto, že mi běhal mráz po zádech a potily se mi ruce, ptala jsem se, zda je to všechno fabulace, nebo se něco z toho skutečně přihodilo. Ocenila jsem formu, koncepci a hlavně vzrůstající napětí a gradaci příběhu. Přesně takové mají strašidelné příběhy být. Nechť mi, prosím, autoři odpustí, že jsem o strašidelnosti jejich příběhů zpočátku malinko pochybovala. Však se také všichni snažili, co jim síly stačily. Nutno dodat, že ani jeden z těch deseti, kteří se prezentují v této knize, není nováčkem. Ivona Březinová, Zuzana Frantová Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý jsou autoři, kteří vás svoji tvorbou potěší, poučí, obohatí. Do této knihy jejich dvacet povídek poskládali v nakladatelství JaS, na jejichž webových stránkách najdete i krátké medailonky související s touhle strašidelnou knihou. (http://www.jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/144-zuby-a-nehty-19-1-hruzostrasna-povidka)

 

Název: Zuby a nehty, 19 + 1 hrůzostrašná povídka
Autoři: Ivona Březinová, Zuzana Frantová Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý
Žánr: Próza/ Horor
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Ilustroval: Tomáš Tvrdý
Obálka, sazba a grafická úprava: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2013, 10. publikace, druhé, upravené a doplněné vydání - dotisk, vázaná
Počet stran:  224
Vytiskl: Akcent tiskárna, Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-87654-02-6
Hodnocení: 100 %


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA KAISEROVÁ

akademická malířka

Kniha:


PORTRÉT A HLAVA

Ráda bych se zmínila o knize Portrét a hlava, kterou jsem si koupila už podruhé, protože mi ji někdo ze žáků odcizil. Je mi to moc líto ale bohužel jsem jí neuhlídala. Jsem známá tím, že miluji encyklopedie a knihy o technice jakékoliv kresby i malby. A teď držím v ruce opravdu praktického průvodce realistickou kresbou. Já se totiž malinko vymykám některým jejím poučkám a doporučením, například od čeho začínat kreslit. Podívám se na portrét a hned mám vizi, jak jej nakreslím, tudíž je mi jedno začnu-li okem či nosem. Tato kniha je báječná i proto, že je tu hodně ukázkových portrétů. Každé oblasti hlavy je věnovaná kapitola s podrobným popisem, ukázkami a návodem, jak hlavu nakreslit přesně krok po kroku. Autor pan Martin Ševčík vytvořil portréty slavných lidí, aby přiblížil kresbu běžným studentům, které příliš nezajímají hlavy anonymních, nic neříkajících lidí. Navíc jako bonus, pokud knihu zaregistrujete na stránkách www.tajemstvíkresby.cz, získáte pracovní sešit a různé další bonusy zdarma.

Anketa

Twitter


Hledat

Na konci roku

Partneři

Čtěte také...

Mona – první biologický počítačový virus na světě

Mona perexPředstavte si, že píšete svůj první román v životě a vůbec se nebojíte zabrousit na témata jako pokročilé informační technologie, neurologie, mezinárodní vztahy a teroristické skupiny. Že na 427 stránkách poputujete ze Švédska přes Francii do I...

Nové komentáře

Facebook

Google+


Literatura

Upíři chystají na přeživší lidi Past

upiri200Nakladatelství Fragment přináší všem čtenářům, kteří si oblíbili dystopický svět amerického spisovatele Andrewa Fukudy, velkolepé finále jeho trilogie o upírech a lidech. Závěrečný díl nese název Past.

...

Divadlo

Mnoho nápadů láme Pitínskému dudákovi vaz

dudak perexNic nesluší historické budově Národního divadla tolik, jako inscenování českých klasických dramat a oper. Z tohoto důvodu připravila činohra Národního divadla ve své 131. divadelní sezoně pro svou první scénu návrat Tylova Strakonického dudáka a ...

Film

Století rádia ukazuje, kudy se ubíralo rozhlasové vysílání

200filmV ostravském televizním studiu vznikl střihový dokument k 90. výročí rozhlasového vysílání, nazvaný Století rádia. Režisér Roman Vávra jej pojal jako mozaiku jednotlivých dochovaných relací od nejstarších dob téměř po dnešek, aniž by vložil jediné slov...