Banner

Zuby nehty

Email Tisk

zuby200Nejraději si čtu večer před usnutím v posteli. A tak jsem si tam vzala i tuhle knihu, abych si zpříjemnila chvilky těsně před spánkem. Je pravda, že už samotná obálka na mě působila dost děsivě hned na první pohled, i přesto, že je ta kresba na ní jednoduchá, prostá, nic extra složitého. Ale ty špičaté a vyceněné zuby, nad nimiž tvoří dva žluté půlměsíce zlověstné oči, mi moc klidu nedodaly.

 

Nejsem zrovna dvakrát příznivcem hororových příběhů. Jsem tak trochu, promiňte mi ten výraz, poseroutka. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že to není King, takže to určitě zvládnu. Už když jsem přečetla první dvě stránky úvodní povídky nazvané Chi chi chi, začala jsem o sobě pochybovat. To asi nedám. Před spaním určitě ne. Co se to skrývá v trubkách pod vanou? Jak může dopadnout obyčejná hra na schovávanou, to jsem neměla ani tušení. Byla jsem však zvědavá, jak to dopadne, takže jsem setrvala, dočetla to a pak měla jsem takový strach, že jsem se bála zhasnout. Nebyla jsem si jistá, zda ji vůbec dokážu dočíst. Ujistila jsem se, že jsou skříně dobře zavřené a potom jsem teprve zavřela oči. Ráno na knize spočinul můj zrak a přišlo rozhodnutí. Nejsem přece srab. Přečtu ji, ale za bílého dne. To zvládnu. Pustila jsem se do čtení. Když bylo kolem světlo, bylo to snesitelnější, ale stejně jsem měla nepříjemné pocity. A takových povídek, kdy se mi ježily chlupy, je tady ještě dalších devatenáct. Jedna rafinovanější než druhá.

Polichinello je historická loutka. Jednoho dne ožívá, jen proto, aby se pomstila za křivdy, které na ní byly za celá staletí napáchány. Proč musí ale její zlost odnést úplně nevinný chlapec?

Za zdí můžete mnohdy najít nejrůznější věci. A to, že máte nový byt? To nemusí vůbec nic znamenat. Michal v novém bytě, do kterého se právě s matkou nastěhoval, narazil na potíž, kterou by si nepředstavil ani ve zlém snu. Je vůbec možná cesta zpět, propadnete-li se do meziprostoru?

Ukradené duše – kluky lákají zbraně a staré vystřílené nábojnice jakbysmet. Kolikrát jim tátové říkali, aby je nesbírali. Ale copak se může kluk, toužící po dobrodružství, ubránit? A duše mrtvých vyčkávají, aby se jednoho dne vydaly na návštěvu …

Noční bojovka byla na každém pionýrském táboře mojí noční můrou. Jako malá holka jsem je nesnášela, protože jsem byla vyslaná do lesa, na ofáborkovanou trasu, byla tma a kolem strašidelné lesní zvuky a já jsem neměla prostor kolem sebe pod kontrolou. Kluci se s tím prali jinak. Měli ještě radost, když jsme my, holky, výskaly strachy. V co se taková noční akce na letním táboře může proměnit? Když jsem četla tuhle povídku, měla jsem potem zvlhlé ruce a říkala si, že to nemůže být pravda.
 
Operátor bývá někdy pěkně otravný, ošidný, nedůvěryhodný. Ale když někdo tak nutně potřebuje kredit, jako Libor, nekouká nalevo, napravo a je ochoten a schopen překročit hranice, za které se nikdy nesmí. Ale když některé nabídky jsou tak lákavé …

Živý plot je krásná věc. Obzvlášť, když ho zasadíte a obstaráváte vlastníma rukama. A rostliny bývají za lásku a pozornost vděčné. Krásně kvetou, voní, přináší radost. Tenhle živý plot je ale úplně jiný. Má zvláštní zálibu. Aby mohl přežít, musí přece něco jíst …

Všechno zlé je pro něco dobré - to už říkávala moje babička. Už tady s námi dávno není, ale dávám jí za pravdu poměrně často i dnes. Pamatuji si, jak naši rodiče strašili moji malou sestřičku, že když bude zlobit, čert si ji odnese v pytli do pekla. Jednomu dokonce otevřel dveře u auta, ve kterém jsme, my malé vystrašené holky, zrovna seděly. Na poslední chvíli si to rozmyslel a my jsme dostaly ještě šanci do příštího roku se polepšit. Naslibovaly jsme hory doly, znáte to. Jak se ale (ne)vyplatí malému chlapci dělat lumpárny a potom se vysmívat čertovi? Tady jde přímo o život!

zuby

 

Vlasy, vlasy, kolik je vás asi – z mého pohledu dost neuvěřitelný příběh, ale kdoví, co všechno se může stát? Denisu začne trápit jeden podivný a úplně cizí pramen mastných a smradlavých černých vlasů. Dalo by se to možná zvládnout, kdyby se však přes noc neobjevil v její krásné dlouhé blonďaté hřívě.

Dobrou noc, paní knihovnice – zní to jako upřímné přání slušně vychovaného chlapce, jakým Simon bezesporu je. Ale neměl se přeci jen nechat vytočit kamarádem. Pak už to šlo ráz na ráz. Touha po uznání ho zavedla do knihovny, kde zcela záměrně zůstal i po jejím uzavření. Jenže netušil, že jakmile odejde paní knihovnice, začíná tady vládnout někdo úplně jiný.

Markéta byla rychlejší. Taky jsme jako malé holky chtěly vyvolávat duchy. Taky se nám ztratil kamarád, kterého dlouho nikdo nemohl najít. Když ho našli, bylo pozdě. Jenže tyhle tři kamarádky stále doufaly, že se Karel jednou vrátí. A tak to dotáhly do konce. Zapálily svíčku, spojily malíčky…. Jenže pak se to trochu vymklo kontrole a Markéta běžela nejrychleji.

Poslední metro bych možná radši nechala ujet, kdyby mě mělo potkat to, co hrdinku téhle povídky. Však víte, jak to je: kdyby člověk věděl dopředu to, co ho potká… Jenže kdyby neexistuje. A pak to dopadá fatálně.

Návrat do tmy může znamenat cokoli. O hypnóze jsem četla a slyšela mnoho, jedni ji vzývají, druzí ji odsuzují. Četla jsem i slyšela, že se povedla a co to přineslo. Tady se ovšem moc nepovedla.

Večírek ve dvou může být příjemný, milý, romantický, vzrušující. Tenhle vzrušující byl, ale úplně jinak, než si malý Petr představoval. Nás by tedy rodiče, když jsme byly malé, nikdy doma samotné nenechaly. Ale jiný rodič, jiný zvyk. Petříka rodiče doma zamkli, aby byl v bezpečí a jeli na večírek. Co se asi tak může stát? Pustí si telku, dá si nějakou tu baštu... Pustil si telku, dal si baštu, ale rozhodně nečekal žádnou návštěvu.
 
Zavřené dveře lákají asi každou zvědavou holku, a troufnu si tvrdit, že na věku v tomto případě vůbec nezáleží. I mě lákají zavřené dveře, a to už dávno nejsem školou povinná jako naše hrdinka. Ta se s rodiči přestěhovala do starého domu, který potřebuje spoustu práce a úprav, aby se v něm dalo pohodlně a spokojeně bydlet. Ten dům je něčím záhadný. Skrývá totiž záhadný starý deník, ve kterém se píše o záhadných kamarádech. A pak už jen stačí vstoupit do komůrky za zavřenými dveřmi v podkroví.

Cedulka pro Jakuba – kdo má rád školu? Pro většinu dětí je to otrava a nuda, stejně jako pro Filipa. I když ho to tam nebaví, nemůže mu být jedno, když se začnou ztrácet spolužáci. Začne pátrat na vlastní pěst. Proč jenom do toho kabinetu nakonec vlezl…?

Holka z výtahu – nebylo by na tom nic zvláštního, potkat cizí holku ve výtahu. Nebývá ani nic zvláštního, když se ztrácí boty v paneláku na chodbě. Není to správné, ale stává se to, bohužel. Ale když se zjistí, že je neodnáší zlodějíček, ale někdo mnohem horší, to je potom pěkná polízanice. A jak s tím vlastně souvisí ta cizí holka z výtahu?

Červené oči nevěstí nic dobrého. Sourozenci se strašívají, to se stává. I když, já jsem svoji mladší sestřičku nestrašila, ona měla stejně pro strach uděláno už snad od té doby, co poprvé otevřela oči. Jak to může dopadnout, když ale přeci jen starší sestra straší tu mladší, jen aby od ní měl chvilku klidu? To budete koukat.

Medvídek by do nemocnice patřit asi měl, obzvlášť, je-li tu malý nemocný pacient, kterému je smutno. Co by však do nemocnice patřit nemělo, je krutost a trápení.

Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co to je? Stará známá hádanka. Tady však Denise bylo hádankou něco úplně jiného. Proč se, sakra, vydala po té trati? Proč na ní uvízla? A kdo se náramně bavil, když se na ni, uvězněnou v kolejišti řítil první ranní vlak?


Jedna povídka je strašidelnější než druhá, to mi věřte. I přesto, že mi běhal mráz po zádech a potily se mi ruce, ptala jsem se, zda je to všechno fabulace, nebo se něco z toho skutečně přihodilo. Ocenila jsem formu, koncepci a hlavně vzrůstající napětí a gradaci příběhu. Přesně takové mají strašidelné příběhy být. Nechť mi, prosím, autoři odpustí, že jsem o strašidelnosti jejich příběhů zpočátku malinko pochybovala. Však se také všichni snažili, co jim síly stačily. Nutno dodat, že ani jeden z těch deseti, kteří se prezentují v této knize, není nováčkem. Ivona Březinová, Zuzana Frantová Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý jsou autoři, kteří vás svoji tvorbou potěší, poučí, obohatí. Do této knihy jejich dvacet povídek poskládali v nakladatelství JaS, na jejichž webových stránkách najdete i krátké medailonky související s touhle strašidelnou knihou. (http://www.jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/144-zuby-a-nehty-19-1-hruzostrasna-povidka)

 

Název: Zuby a nehty, 19 + 1 hrůzostrašná povídka
Autoři: Ivona Březinová, Zuzana Frantová Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý
Žánr: Próza/ Horor
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Ilustroval: Tomáš Tvrdý
Obálka, sazba a grafická úprava: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2013, 10. publikace, druhé, upravené a doplněné vydání - dotisk, vázaná
Počet stran:  224
Vytiskl: Akcent tiskárna, Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-87654-02-6
Hodnocení: 100 %


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

P. S. Miluji tě po francouzsku

lide 200Když se vám život během jedné minuty tragicky změní navždy. Jak na to reagovat? Hrdinka našeho příběhu se uzavře do sebe a rozhodně nečte, jak by napovídal název knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu. I když kávy vypije hektolitry a vykouří stovky cigar...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kam se poděla Laura?

laura 200Severské detektivky vám na našich stránkách představujeme pravidelně. Tentokrát se podíváme do finského malého městečka Palokaski, které zasáhlo zmizení středoškolačky Laury. První kniha ze série, za kterou stojí autorská skupina pod jménem J. K. Johan...

Divadlo

Nabarvené ptáče představilo první díl s názvem Bastard
ImagePalissimo Company uvedlo 7. a 8. února v divadle Archa reprízu kontroverzního tanečního představení z trilogie Nabarvené ptáče jeho první část s názvem Bastard. Že se jedná o skrze neotřelé a velmi poeticky zaměřené...

Film

Vyšla kniha o pozapomenutém filmaři Chrisi Markerovi

chris markerPřečte-li dnes někdo jméno Chrise Markera, málokomu něco řekne. Nanejvýš si vybaví, že jeho experimentální, ze statických záběrů složená Rampa (na snímku) poskytla námět Gilliamovu sci-fi 12 opic<...