V našem kulturním magazínu poměrně často uveřejňujeme recenze na příběhy z druhé světové války, ať už ty reálné ve formě memoárů nebo ty, které se odehrály (pouze) ve fantazii autora. Anthony Doerr si ve svém románu pohrává s tím, jak se mohla v nešťastných letech střetnout Francie a Německo mimo bitevní pole.
Na francouzské straně se setkáváme s dívkou jménem Marie-Laura, která žije pouze se svým otcem, ten pracuje v přírodovědném muzeu. Osamělý život obou naruší další rána – Marie oslepne. Svět, jaký dosud znala, je od té chvíle v temnotě a Marie jej musí poznávat znovu.
V Německu se v sirotčinci vyrovnává se smrtí rodičů Werner se svou mladší sestrou Juttou. Při jedné z vycházek najdou rozbité rádio, které se Wernerovi podaří opravit. Od té doby mají děti přístup k vysílání a Werner se stává zázračným dětským opravářem rádií, což se mu stane osudným.
Otec se o Marii dojemně stará, vytváří pro ni model města, aby se v něm lépe orientovala, vymýšlí pro ni různé hlavolamy, a když začne válka, je pověřen důležitým úkolem – ochránit Moře plamenů, vzácný diamant nebo jednu z jeho tří kopií, který je opředen tajemným příběhem, a který svým způsobem celý román spojuje (nepřipadá vám to jako paralela k diamantu Srdce oceánu, který se objevil ve filmu Titanic Jamese Camerona?)
V románu najdete, jak se říká, od každého něco – kladný hrdina na špatné straně barikády, nepříznivý osud Marie, která ale dokáže vnést radost do života podivínského strýce Etienna, odboj v podobě zásahů starších žen, mnoho situací na hraně, které ale nakonec dobře dopadnou.
Autor rozdělil svou knihu do krátkých kapitol, střídá dvě časové roviny a vzájemně je proplétá. Používá poetický jazyk, velmi barvité popisy, které jsou obdivuhodné, když vezmeme v potaz, že jde o mladého autora (podobnou stylistiku můžeme najít z knih nedávno vydaných např. v memoáru Susanne Fall – Terezín, ráj mezi lágry).
Anthony Doerr na své knize pracoval dlouhých deset let. Chtěl napsat příběh, který se odehraje na pozadí války (se stejným záměrem napsal Zlodějku knih Markus Zusak). Doerr zas své úsilí získal Pulitzerovu cenu. Mně se však některé části zdály příliš vykonstruované, zvlášť část s rozhlasovým pořadem. Otázkou také zůstává, zda bylo nutné přidat na konec kapitoly z pozdějších let, zda by nebylo efektnější skončit vyprávění už v roce 1945. Nebo bylo cílem autora napsat takový román, ze kterého vyrobí Hollywood dojemný scénář s oscarovými ambicemi, aniž by zazněla první klapka?
Přes nastíněné pochybnosti, Doerr napsal příběh, který vás zaujme, budete číst dál a dál, abyste se dozvěděli, jak se život hlavních postav propojí a jestli na konci čeká happy end nebo budou všechny naděje ztraceny v sutinách po výbuších.
Jsou světla, která nevidíme/All the Light We Cannot See
Autor: Anthony Doerr
Žánr: světová próza
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2015
Počet stran: 536
Hodnocení: 87 %
Zdroj foto: mobaknihy.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Herečka Jana Andresíková jako host Toboganu v pyžamu vyprávěla o svých neuvěřitelných karambolech, které ji v životě potkaly. Její zdravotní karta má několik stránek popsaných odshora dolů. Pa...
Když se na trhu objevila nová detektivka od jistého bývalého vojáka, nesklidila žádné velké ohlasy. Před vydáním ji údajně dokonce tři nakladatelství odmítla a po vydání se o ní hovořilo jen jako o ucházejícím debutu. Pak ale vyšlo najevo, kdo...
Málokterý vzdělanec, proskribovaný za totalitního komunistického režimu, získal v po sametové době takového prostoru, jako profesor Václav Černý, osoba patřící mezi významné české literární historiky, kritiky, překladatele a vysokoškolské pedagogy.
Zlín se pyšní dvěma „oficiálními“ místy, kde se nacházejí prkna, která znamenají svět, a to Městským divadlem a Divadlem Scéna. Navíc se čas od času změní na divadelní sál část klubu Zelenáčova šopa, která pravide...
Komedie Což takhle dát si špenát vznikla v roce 1977 a od té doby patří mezi nejlepší filmy, které se u nás vůbec kdy podařilo natočit. Velmi vhodně navržené hlavní postavy, které se dostávají vinou stroje na omlazování do rů...