Reklama
Banner
Banner

Vidíš-li vosu, nehýbej se!

Email Tisk

vidis-vosu-nehybej-se 200Eva Houserová, autorka s mnohaletými zkušenostmi jako redaktorka a editorka ženských časopisů, má skutečný dar zaujmout. Jako žena se dokáže vcítit do toho, co žena prožívá. Její příběhy plynou samy a jsou to přesně ty kousky, které mám nejraději. Nemohla jsem se od nich odtrhnout, hltala slova, byla zvědavá, jak to bude pokračovat a současně jsem se snažila to finále oddálit, protože jsem věděla, že s rozluštěním příběh končí. Nejsou tu žádná zbytečná a slepá místa, žádné nudné pasáže. Šestnáct povídek – šestnáct různých příběhů, které spolu nesouvisí. Jediné, co je spojuje, je kriminální zápletka. A ještě jedna věc – pachatelem je vždycky žena. Na jedné straně něžné pohlaví, na straně druhé bojovnice za svá práva se vším všudy. A to doslova znamená, že když je třeba, uchýlí se až k tomu nejhoršímu. Příběhy jsou inspirovány skutečnými životními prožitky, přesto však jde o naprosté fabulace, které jsou však velmi věrohodně a opravdově podané, včetně detailů a kriminalistických postřehů, dedukcí a postupů.

Ať už je to Jana, Tereza, Marie, Ludmila, Soňa, Zora, Zdena či další ženy, které vymyslely rafinované scénáře k dosažení svého cíle, všem jsem rozuměla a chápala je. Na druhou stranu jsem je ale nechápala a kroutila hlavou nad tím, proč nemohly najít jiný způsob. Copak měly zapotřebí si takhle zpackat životy? Chápu, že být neustále terčem partnerových pěstí a žárlivých scén (o čemž taky něco vím), nechat se ponižovat a znásilňovat, to nesnese dobrovolně žádná z nás. I když znám pár takových, které v takovém prostředí žijí a ještě se svého násilnického protějšku zastávají. Ale budiž, to je jejich rozhodnutí. Dokážu pochopit, že nechuť a strach mohou lehce přerůst v nenávist a taková „náhodná“ autonehoda na sebe nenechá dlouho čekat. Ale co pak? Dá se žít s vědomím, že jsem zabila, nebo nechala zabít? Zpravidla se stejně na všechno přijde. Na něco dřív a na něco později. A potom jsou ten vytoužený klid a svoboda ty tam. Ale to se mi to říká, když se na to koukám z venku. Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Tady je šestnáct zoufalých žen a… Ať je to matka, dcera, milenka, sestra, manželka nebo třeba kamarádka, každé z nich právě dokapala ta její poslední kapka.

Nechci se tu příliš rozepisovat o jednotlivých povídkách, i když už jejich názvy samotné jsou přitažlivé. Tak namátkou: Trochu pokakaný štěstíčko, Smrt baletky Lenky, Dárek ze záhrobí, Výhybka na kolejích života. Není žádná z nich, kterou bych hodnotila jako nejlepší a o žádné z nich nemůžu říct, že by byla nejhorší. Každá je jiná, stejně jako jsou rozdílné hlavní hrdinky. Nenajdete tady dva stejně spáchané zločiny, dva stejné motivy. I pohnutky a dost závažné důvody jsou rozdílné. Autorka umí vystihnout situaci, vyjádří emoce tak, že je cítíte a na okamžik se v nich ocitnete sami. A to mě baví, když se mi potí ruce a jsem nervózní, zrychlí se mi tep a dech a v hlavě mi to šrotuje. Chce se mi radit, okřikuji hlavní hrdinku, zlobím se na ni, obdivuji ji za statečnost a současně jí spílám za hloupost.

Tohle je přesně ta kniha, která bude putovat od kamarádky ke kamarádce, se kterými si půjčujeme knížky, které nás fakticky nadchly. Říkám si, že je dobře, že jsem ji objevila. Budou Vánoce, svátky, narozeniny… A co má člověk pořád vymýšlet? Trávím hodně času s knihami a je to určitě správně využitý čas. Tím spíš mě těší, že držím v ruce opravdový skvost od české autorky. Říkala jsem už několikrát, že nakladatelství JaS má cit pro výběr autorů. A tahle Vosa je jen dalším důkazem toho, že píle a odhodlání, k tomu kus toho srdce a lásky, se jistě vyplatí. Tohle jsou totiž hodnoty, kterých si neobyčejně vážím! Kdyby byl v hodnocení vyšší limit, bylo by těch sto procent pouze odrazovým můstkem.

Přečetla jsem toho za poslední dobu poměrně dost. Jak taky jinak má člověk trávit čas v nemoci i v nemocnici než s knihou v ruce? Naprostým hitem se pro mě jednoznačně stala právě kniha se žlutočernou obálkou zobrazující vosu sedící na citrusovém plodu. Vidíš-li vosu, nehýbej se! To je název jedné z povídek, podle které je pojmenovaná celá kniha a která mi, stejně jako patnáct dalších, brala dech.

vidis-vosu-nehybej-se

 



Název: Vidíš-li vosu, nehýbej se!
Autor: Eva Houserová
Žánr: Próza / Krimi povídky
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura: Jitka Neureuterová
Návrh obálky: Alexandra Horová
Sazba a grafická úprava: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2015, 19. publikace, vázaná
Počet stran: 190
ISBN: 978-80-87654-10-1
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: jasknihy.cz




 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Baletky v modrém
ImageLidské osudy dokážou být pěkně propletené. Blanka Kubešová to ví velmi dobře a její nový román na této spletitosti staví. Na spletitosti i náhodě. Sledujeme společně s ní osudy dvou třicátn...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


OUVA TAČI aneb SKAFOCEFALIE očima a srdcem vyděšené matky

ouva taci perex„Skafocefalie neboli sagitální synostóza (lidově loďkovitá hlava) je choroba, při které srůstají například švy na lebce,“ tak definuje vadu wikipedie. Většinou se nemoc vyskytuje u chlapců. Dochází tak k prodlouženému tvaru lebky s širší č...

Prosincové pražské divadelní události

divadelni tipyAneb přehled toho, co byste si rozhodně neměli nechat ujít, co zaujalo redakci K21 a kam se vypravit zahnat předvánoční stres. Tipy na premiéry i zajímavé akce týkající se divadelního světa. Necháte se nalákat?

...
Vrací se experimentální televizní počin Romanetto
ImageRežisérka Eva Sadková (1931-2000), podepsaná pod půldruhou stovkou televizních pořadů, patřila mezi tvůrce zacílené na přepisy literárních děl. Snažila se povýšit je nad pouhou ilu...
36 Crazyfists – emocemi napěchovaná hudba z Aljašky

craz 20Je až s podivem, že některé kapely mohou existovat dvě dekády a stejně si v našich zeměpisných šířkách nenašly širší posluchačskou obec. Obávám se, že podobný osud má i čtveřice původem z daleké Aljašky, alternativci 36 Crazyfists. Třeba se to tímto člán...