Jsem si jistá, že tuto knihu přečtete jedním dechem. Rychločtením, dychtivě… protože se v ní Jaroslav Dušek právem rozčiluje. A na druhou stranu budete čas od času oddechovat, protože čtivo to bude moc těžké, moc intimní, moc „do duše“… nebo do svědomí každého z nás. Anebo těch nejvyšších…

 

 

„Slyšel jsem přednášku doktora Greena, která zazněla na konferenci v Barceloně v červnu roku 2009. Mluvil o tom, kolik se ročně protáčí peněz v petrolejářském průmyslu. Pamatujte si to číslo: čtyři sta trilionů eur! Doktor Green je americký obvodní lékař, který celý život bojuje za rozšíření informací kolem tzv. ,volné energie‘ reprezentované vynálezy Nikoly Tesly a dalších vědců. Hovořil o tom, že komunikoval s prezidenty Clintonem a Obamou, kteří mají snahu tyto informace uvolnit. Tento lékař tvrdí, že od roku 1902 už nemusel být spálen ani litr ropy, ani kilo uhlí. Přístroje, které by to umožnily, už tady v té době byly. Green dokládá, že v Americe je přijato 1600 patentů na volnou energii a na všechny je uvaleno národně bezpečnostní embargo, protože patentovací úřad má v některých případech právo na zmrazení vynálezů. Přijmou je, patentují, ale dál je už nepustí….

Nemusíme přece krásné stromy zničit, dokud židle, podlahy, trámy slouží. Nemusíme mít přece každýpůlrok nové židle. Je to nesmysl a choroba naší mysli. Toužíme po věcech, které nepotřebujeme. Necháme si naoktrojovat nějakou společenskou reklamní masáží, že potřebujeme zbytečnosti, bez kterých bychom se klidně mohli obejít. Kvůli téhle dysfunkci naší mysli může nekonečně fungovat obrovská nadvýroba a celé se to bude hájit hrozbou nezaměstnanosti. Nakonec se vždycky najde někdo, kdo ti řekne: ,No, hele, počkej, a co by dělali ti nezaměstnaní?‘ Já mu na to odpovím: ,Dělali by to, co by bylo potřeba! Uklidili by ulici, zahrabali by vykopaný výkop, někomu by pomohli.‘ “

No a takhle bych tu mohla ukázkami zahltit celý web, protože vybrat to nejlepší z této knihy je prostě nemožné. Autorka Pavlína Brzáková, která se s Jaroslavem Duškem scházela a postupně sepisovala jeho vyprávění, musela v této době být opravdu velmi šťastná a naplněná. Z jejích občasných vsuvek do textu, krásná hebká intermezza, je znát, že si slova Jaroslava Duška nosila v hlavě po celou dobu své práce. A možná dodnes. Ta úžasná cesta, kdy jim inspirace padala do klína sama a přicházela často úplně nezvána. Vzniklo úchvatné dílo!

A pokud si ona i Jaroslav Dušek přáli, aby se něco podobného stalo i čtenářům, musím potvrdit, že ANO. Četla jsem stejným stylem napsanou knihu Tvarytmy, která spatřila světlo světa nedávno. Ta je lehčí, vzdušnější a více rozpustilá. ZeMě má správný podtitul: Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška. Je to fascinující vyprávění, ze kterého máte pocit, že vnímáte celou osobnost člověka, který k vám promlouvá. Že cítíte a vnímáte, jakým způsobem dospívala jeho duše, jakým způsobem docházela k sobě vlastní moudrosti. A nejvíce fascinující na tom je fakt, že během čtení si to ve vás sedá… a vy si uvědomujete, že naprosto stejnou duši máte taky!!! A čtenář, ať je jakýkoliv, má tu samou možnost dospět v uvědomělého člověka, který umí žít přítomný okamžik, který si umí zodpovědně odpovědět na otázku, co dobrého jsi udělal pro svět? Jaký je smysl našeho žití tady? Zamyslíme se nad zdravím, nad ozdravným půstem nebo působením vody… nad svým vlastním dětstvím, které Jaroslav Dušek nyní pozoruje s nadhledem a i v jiném úhlu pohledu vidí své rodiče… to jsou všechno drobnosti, od kterých nás civilizace postupně odvedla. Odvedla nás od sebe samých.

ZeMě je kniha, která důrazně, zároveň však jemně povídá o tom, jaký že je svět DNES. A jaký může být zítra, pokud změníme něco ve svém myšlení a ve svém konání. Pokud si projdeme naši vlastní cestu blázna… tedy cestu, která je na začátku našeho života. Kdy jako děti s rozšířenýma očima hledáme na světě to krásné a vše nás fascinuje svou zázračnou existencí.

A závěr by měl být asi takový, jako je závěr samotné knihy ZeMě:

„Lidé se vracejí k přírodě a do přírody. Někteří si pěstují plodiny pro svou potřebu, někteří jen tak z radosti pečují o kus země. Nemá to co dělat s nějakým obchodním či podnikatelským záměrem. Vstupují do náruče Života a přestávají se bát. Začínají chápat, kdo ve skutečnosti jsme. Staví si soběstačné nezávislé domy. Pomáhají si navzájem. Scházejí se, radují se, zpívají, hrají a tančí. Baví je to a posiluje. Nacházejí svou skutečnou sílu, svou pravou tvář, své pravé Jméno, nepotřebují ochranu bezpečnostních složek, nenastavují ostatním přijatelnou společenskou masku, nelpí na falešném renomé či na nahromaděném domnělém jmění, přestávají hrát hry ega a vstupují do Proudu Existence. Cítí, že Země je živá, Slunce je živé, Voda je živá, Vzduch je živý, Oheň je Život sám.“

O autorech:

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková

Etnoložka, která se zabývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů – Goromomo goroló – vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana – vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló – Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem. Poté následovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge - Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová – štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová – Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2014 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název TVA RY TMY – TMA RI MY. Působí jako šéfredaktorka měsíčníku Regenerace.

Kresby do knihy vytvořil Zbyněk Zenkl

Narodil se 7. listopadu 1964 v Ostrově nad Ohří. Toho dne byl úplněk. Dětství strávil v Sezimově Ústí u Tábora, než jeho rodiče postavili dům, bydleli v upravené stodole. Rád si hrál na pískovišti, s vláčky, v mládí jezdil s rodinou na vodu a chodil pěší túry. Vyučil se ovocnářem-sadařem a nějakou dobu v tomto oboru pracoval. Nyní působí v chráněné dílně Rolnička, kde pracuje v dřevodílně, navštěvuje výtvarný kroužek a vyrábí máčené svíčky.

Dovolenou tráví s tatínkem, často v Čechách, ale také v zahraničí. Zbyněk je nadšený turista a výborný plavec. Rád houbaří, má výbornou orientaci a nikdy se neztratí. Říká, že má s Jardou Duškem hodně společného: oba rádi maskují a obarvují život, jsou dobrodruzi, přívětiví, magnetičtí, mají v sobě dramatickou lehkost.

Myslí si, že si ho Jarda zvolil jako ilustrátora proto, že dokáže vidět v mracích a neklepe se u malování.Nabídka ilustrovat knihu ZeMě ho potěšila a na obrázcích pracoval s velkým zájmem. Má za sebou několik samostatných výstav. Okolí si moc cení jeho výjimečného chápání světa.Napsala: Pavlína Brzková

ZeMě. Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška

Rok vydání: 2012

Nakladatelství: Eminent

ISBN: 978-80-7281-432-9

Hodnocení: 100 %

( 0 hlasů )

Zdroj:  www.kultura21.cz

< Předchozí		Další >