Již podtitulek Národní tragédie v ruské literární klasice dává tušit, že spojujícím námětem u všech autorů bude alkohol. Sedmnáct autorů, zejména z dob zlatého věku ruské literatury z 19. století, napsalo dvacet tři různých povídek s jediným záměrem. Ukázat, jak mocná je závislost a jaké důsledky člověka mohou potkat, pokud podlehnou tomuto démonu. Nemoralizují, jen vypráví příběhy lidí, kteří nedokázali vzdorovat, a ukazují, jaké si z toho nesou následky. Jejich postavy jsou rozdílného věku, lidé talentovaní i obyčejní, některé dohnalo pití až na samé dno lidské společnosti. Již některá známá jména autorů jsou zárukou dobrého čtení, a u těch méně známých nebo úplně neznámých je to dobrá možnost k seznámení s jejich tvorbou.  

Soubor povídek zahajuje N. V. Gogol, své povídky tam má A. P. Čechov, I. S. Turgeněv či M. Gorkij.  Mezi ta méně známá jména patří N. S. Leskov, V. M. Garšin, Skitalec , A. Averčenko (zemřel v Praze v roce 1925), M. Archbašev (zemřel ve Varšavě roku 1927) a další. Závěrečné povídky napsal současný spisovatel Zachar Prilepin (ročník 1975, v češtině vyšla nedávno jeho kniha „Botky plné horké vodky“).
Jedna z Čechových povídek o naivce a komikovi mne zvláště pobavila.

O čem asi chce mluvit? zamyslela se naivka. Je rozrušený, dívá se tak zvláštně, pořád přešlapuje z nohy na nohu… Že by se chystal vyznat mi lásku? Panebože, je to kříž s touhle omladinou.
„Jsem to ale pacholek prašivá! Já to prostě nedokážu potlačit. Klidně si mi spílejte, klidně si mě bijte, ale já to řeknu, Marjo Andrejevno!“
“No tak už to řekněte, vy protivo! Co máte na srdci?“

Název: Opilé povídky
Výběr a překlad z ruštiny Pavla Bošková, Libor Dvořák
Žánr: povídky
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 256
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: nakladatelství MF