Ze Švédska vyrazil na cestu do knihkupectví po celém světě další román. Tentokrát se jedná o dílo z pera spisovatelského tandemu Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen. Jejich detektivní román Jako zvěř slouží opět jako přímý důkaz, že ve Skandinávii detektivky umí.
Kousek od místa konání lučištnické soutěže je nalezena mrtvola. Došlo k vraždě. Došlo k velmi brutální vraždě. A jak se ukáže o pár dní později, další vražda, svou brutalitou tu první daleko předčící, následuje. A o několik dní a několik stovek kilometrů dál někdo velmi brutální spáchá vraždu třetí. Ten někdo si kromě morbidní řezničiny libuje i v biblických příbězích. Obzvláště jej fascinují kruté smrti mučedníků, protože právě jimi se nechal inspirovat, když vymýšlel způsoby, jakými zemřou oběti. Nelze říci, že by vrah žaludky a nervy vyšetřovatelů šetřil. Po stopách vraždícího monstra se vydává tým vyšetřovatelů v čele s Ingrid Nyströmovou. Ta si do týmu na pomoc povolala kolegyni Stinu Forssovou, která byla dočasně z jejího týmu vyřazení kvůli disciplinárním prohřeškům.
Vystavět detektivní příběh tak, aby do sebe jednotlivé události zapadaly, aby nevznikaly logické, dějové i místní nonsensy, to vyžaduje spisovatelský kumšt. Pokud se autor, v případě románu Jako zvěř dvojice autorů, rozhodně příběh vyšperkovat biblickými příběhy, zadělává si na pořádný kus práce. A pokud se snaží současně čtenáři zamotat hlavu spojitostí se Stasi a událostmi z období studené války a rozděleného Německa, znamená to, že si naložil pořádnou porci. Autorský tým se však touto nepříliš jednoduchou porcí dobových reálií, biblicko-historických fakt prokousává s grácií a bez sebemenší známky problému či klopýtnutí. Ač je potřeba nemalý poznámkový aparát na konci knihy, tak příběh neztrácí na přehlednosti a pochopitelnosti, čtenář není úplně mimo mísu, nevypadává ze souvislostí.
Okamžiky, kdy se možná trošku tápe, jsou na začátcích kapitol, neboť autoři zvolili formu, kdy je každá kapitola psána z pohledu konkrétní postavy. A vzhledem k tomu, že se na vyšetřování případu podílí vícero lidí, tak se může nejednomu čtenáři stát, že v úvodních řádcích kapitoly více či méně pracně loví z paměti, kterýma očima se teď bude na průběh vyšetřování dívat. Na druhou stranu však tímto zůstává ve střehu, není odkázán na jediný úhel pohledu.
Autorská dvojice si však bohužel neodpustila otřepané klišé „co vyšetřovatel, to nějaká ta soukromá kalvárie, případně osobní tragédie“. Opozitum v charakteristikách postav vystavěné na principu bravurní v práci versus tragéd v osobním životě možná působí při čtení první detektivky. Pokud se však opakuje skoro v každém detektivním románu, čtenář se musí zákonitě začít ptát, co na tom ti autoři detektivek mají. Jistě, problémy v osobním životě vyšetřovatele nejzávažnějších kriminálních činů dozajista zlidšťují, ale současně působí jako poněkud laciná „vata“, kterou se snaží autoři svá díla nafouknout.
Instituce související s totalitními režimy oplývají specifickou aurou. Stejně tak události, místa a činy, které souvisí s náboženskou tematikou. Pokud se vše smíchá dohromady, může vzniknout poněkud chaotický mišmaš. Nemusí však tomu tak být, může vykrystalizovat sofistikované dílo, propracované, které nedovolí čtenáři knihu odložit jindy, než v případech kdy je to nezbytně nutné. Autorské dvojici Kerstin Signe Danielsson a Romanu Voosen se to povedlo dost dobře. Čtenář pravděpodobně získá nutkání přemáhat ospalost, případně natahovat chvíle četby, protože na stránkách románu Jako zvěř se odehrává příběh více než napínavý.
Název: Jako zvěř
Autor: Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen
Žánr: detektivní román
Vydáno: 2013
Stran: 375
Vydalo nakladatelství: MOBA
Překladatel: Eva Osinová
Hodnocení: 70%
Zdroj foto: nakladateství MOBA
| < Předchozí | Další > |
|---|