Reklama
Banner

Kniha, na které si „pochutnáte“ – Café museum

Email Tisk

Cafe museum 200Můžete mi věřit, je to stoprocentní pravda. Polský publicista, gurmán a spisovatel Robert Makłowicz nás provede zeměmi střední Evropy – pohybuje se po území někdejšího mocnářství, otvírá okénka do historie, představuje nám atmosféru tehdejší doby v kontextu s dnešním uspořádáním. Za nás vzpomíná, i když sám pamětníkem není (je ročník 1963, tedy mladík), a vzbuzuje v nás řadu chutí. Především vydat se v jeho stopách. Měli to tenkrát vandrovní o trošku snazší, žádné hranice, pěkně od země k zemi a usadit se mohli, kde se jim líbilo a kde našli práci. Sám autor je ke všemu velkým vyznavačem dobrého jídla a pití, tedy s každým místem ho pojí místní specialita, o které se samozřejmě zmiňuje. Všechny postřehy z cest se tak úspěšně snaží přetavit na chutě, a tím je jeho Café Museum vskutku šťavnaté.


Navštívíme Rakousko, Maďarsko, Slovensko jen v náznacích, dotkneme se Čech, ale nejvíc pobudeme na jihu – v zemi mu nejmilejší (hned po Polsku) – v Dalmácii. Autor je opravdu požitkář každým coulem, dokáže nás navnadit k cestování, podporuje touhu k ochutnání vyhlášených pokrmů té které oblasti. Jeho knížka je trochu cestopisem, trochu kuchařkou, hlavně však velmi příjemným čtením o dobách minulých, které možná nebyly tak nepříznivé, jak se nám zdálo z dějepisu. Vnukává nám přesvědčení, abychom se cítili jako Středoevropané, ano, my, jejichž státy vznikly po 1. světové válce rozpadem Rakouska-Uherska. Ukazuje a dokazuje, že máme mnoho společného, jsme provázáni víc, než si myslíme a chceme. Vždyť naši pradědové vandrovali po území od moře k moři, nepotřebovali víza, cestovali, poznávali, učili se jazyky a tam, kde zakotvili, se jim povětšinou dařilo.


Je to krásné vzpomínání, i když občas psané pěkně drsně a nevybíravě. Při čtení každého musí napadat srovnání dnešních dnů s minulostí. A nějak se začne ozývat červíček-pochybníček: Nebylo ono to Rakousko-Uhersko lepší než ten podivný útvar, kterému říkáme Evropská unie a který nás nutí do podivných zákonů? Možná to díky oněm pochutinám, které autor předkládá, vypadá hodně růžové (což nebylo), ale víc pozitiva pro minulé tu na nás vyskakuje, to mi věřte.

Cafe museum

Makłowitz, Robert: Café Museum

Vydalo: Nakladatelství Dokořán, Praha 2014

Počet stran: 176

Hodnocení: 90 %


zdroj foto: nakladatelství


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Příliš krásná dívka – nepříliš povedené čekání na motiv

krasnadivka perexKlasik praví „za vším hledej ženu“. V případě detektivního románu z pera Jana Seghertse Příliš krásná dívka to platí do puntíku. 

 

...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


VHRSTI chce být dospělý - Finále volné trilogie VHRSTI

vhrsti Chci byt dospely 200Po pěti letech vyšla poslední ze zamýšlené trilogie ilustrátora a spisovatele, který tvoří pod pseudonymem VHRSTI. Jeho malý hrdina Štěpán se nejdřív zbavil strachu ze tmy (Už se nebojím tm...

Dům kultury Vsetín připravuje komponovaný program k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu

baranova novotny perexOd roku 2005 si každoročně 27. ledna připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu za druhé světové války. Také letos věnuje této vzpomínce Dům kultury Vsetín komponovaný program. 

 <...

RECENZE: Osamělý jezdec

200 jezdecOd tvůrců, kteří nám přinesli Piráty z Karibiku, jsme se letos dočkali nového díla. Opět se zmalovaným Johnym Deppem, ale tentokrát na divokém západě. Osamělý jezdec sice pozbyl milostného příběhu a akce, ale na groteskní scénky režisér Gore V...

Krylovo zjevení ´89

karel kryl koncert 1989Někdy je dobré se vrátit už proto, abyste pochopili, odkud jste vyšli, než se vám podařilo zabloudit. Na symbolickou zpáteční cestu si přibalte album „Koncert 1989“, záznam vystoupení...