Muž z obrazu

Muž z obrazu

Email Tisk

Jde o jeden obraz. Je na něm starý muž s bílými vlasy a vousy, čepicí na hlavě a poměrně zahořklým výrazem. Ten obraz se zdá být na první pohled obyčejný, není na něm nic zvláštního, ale z toho, co se v něm skrývá, opravdu mrazí. Nevím, jak se k nám ten obraz dostal nebo kde jsme k němu přišli. Vím jen, že od doby, kdy bydlím v tomhle domě, a to tu bydlím od narození, prostě tady je.

V tu „osudnou noc“ jsem zase nemohla usnout. Ve své malé postýlce jsem se převalovala a snažila se konečně najít vhodnou polohu. Po více než hodině beznadějného pokusu usnout jsem usoudila, že v bezpečné posteli mých rodičů určitě usnu raz dva. Posadila jsem se na posteli a promnula si unavené oči. Když jsem nohy jednu po druhé pokládala na studenou zem svého pokoje, celým tělem mi projel chlad. Po špičkách jsem docupitala až ke dveřím a natáhla se po kovové klice. Dobrodružství může začít. Hned za dveřmi jsem se setkala se zuřivým chrčením lednice, na které jsem už byla zvyklá z mých předešlých nočních výprav, a tak jsem se ho nezalekla. Pousmála jsem se nad tím, jak statečná vlastně jsem a pokračovala dál. Pomalu jsem procházela chodbou vedoucí do obýváku s myšlenkou, že polovinu cesty už mám za sebou, když vtom moje levá noha tvrdě narazila do něčeho velkého a těžkého. Malíčkem na bosé noze mi projela palčivá bolest vyzývající mě k hlasitému nářku. Já však nepodlehla a zuby nehty se snažila nevydat ani hlásku. Po chvíli se bolest utišila a já se mžourajíc hustou tmou snažila identifikovat ten záhadný objekt. Byl hranatý, velký a měl zaoblené rohy. I ve tmě jsem rozeznala, že to je něco tmavého a lesklého. Vždyť on to byl ten starý kufr, na který se už pár let prášilo nahoře na půdě. Nevím, proč ho rodiče z půdy sundali, ale vypadalo to, že je v něm něco sbaleno. Kdyby nebyla noc, má zvědavost by mi nedala a já bych ten kufr prohledala, jenže teď na to nebylo ani dost času, ani dost světla. A navíc jsem si v tuhle chvíli nepřála nic jiného než se konečně natáhnout do teplé postele mých milujících rodičů. A tak jsem se, stále ještě se srdcem v kalhotách z toho šoku, vydala na cestu. Šmátrajíc rukama ve vzduchu, jsem se snažila najít dveře obývacího pokoje. Byly dokořán otevřené. Velká okna propouštěla do pokoje světlo z pouličních lamp a já konečně trochu viděla. Teď už jen zatočit doprava a hle! Dveře do ložnice mých rodičů jsou jen pár kroků ode mě a já se nemohla dočkat, až se konečně zachumlám do teplých peřin.
 
Udělala jsem dva kroky, když vtom mou pozornost upoutala stěna po mé pravé ruce. Konkrétně obraz visící na ní. Ano, byl to ten obraz se starým mužem. Ale ne tak úplně, ten muž tam totiž nebyl. Zbyla po něm jen tmavá silueta, obrys jeho těla, ten muž v něm však chyběl. Vím, zní to šíleně, ale opravdu to nebyl jen výmysl mé dětské fantazie. Než jsem se stihla pořádně vzpamatovat, přišel další šok. Muž z obrazu seděl na naší pohovce a upíral na mě ledově prázdné oči. Chtěla jsem křičet, chtěla jsem se rozběhnout a schovat se k rodičům, ale nic z toho mi nešlo. Stála jsem tam jako přimražená, neschopná pohybu. A pak na mě promluvil. Jeho hlas zněl chraplavě a tak trochu zašle. Nerozuměla jsem mu každé slovo, ale z toho, co říkal, jsem si odvodila, že ten velký kufr na chodbě je jeho a že v něm je něco moc vzácného. Naléhal na mě, ať ten kufr otevřu.

A pak jsem se probudila.

Ano, vím, co si říkáte. Že tohle všechno byl jen sen a nic zvláštního se doopravdy nestalo, že jsem vám celý ten příběh vyprávěla pro nic za nic. Tak to ale není. Nechte mě odkrýt celou pravdu tohoto příběhu.

Celé ráno jsem nad tím podivným snem, pokud to tedy sen byl, přemýšlela. Přece se mi nemohlo zdát o tolika zvláštnostech najednou? Obraz, kufr a jeho obsah, ten muž z obrazu. Nedalo mi to a požádala jsem tátu, ať ten starý kufr z půdy vytáhne. Přece jen mě zajímalo, co v něm vlastně je a proč mě ten muž z obrazu tak usilovně prosil, ať ho otevřu. Kufr byl sice zamčený kódovacím systémem, ale táta ho jednoduše urazil kladivem. Otevřeli jsme ho a naskytl se nám pohled na jeho obsah. Na první pohled to vypadalo jako obyčejný kufr, zabalený na cestu na dovolenou. Nahoře ležela poloprázdná tuba zubní pasty a podle vzhledu obalu musela být hodně stará. Začala jsem to všechno zkoumat. Na věcech uvnitř kufru nic zvláštního nebylo, až na to, že to byly hodně staré věci. Už jsem si začínala myslet, že můj sen byl opravdu jen výplod mé fantazie a ten kufr nic záhadného neskrývá, ale pak mou pozornost upoutala krabička od kolínské. Chvíli se mi nedařilo krabičku otevřít, ale když jsem to asi na pátý pokus dokázala, její obsah mi vyrazil dech. Ukrýval se v ní nádherně třpytivý náhrdelník s modrým kamínkem. Neváhala jsem a svým objevem jsem se hned pochlubila mamince. Toužila jsem si ten náhrdelník vyzkoušet, chtěla jsem si ho nechat, protože se mi moc líbil. Máma ale řekla, že bychom ho nejdřív měli odnést do zlatnictví a zjistit jeho cenu.

Dozvěděli jsme se, že šperk je z pravého bílého zlata a ten kamínek, který se mi tak líbil, je safír. Jeden z nejdražších drahokamů na světě. To ale nebylo to jediné, co jsme se dozvěděli. Ten náhrdelník byl kradený. Prý se ztratil někdy ve 30. letech minulého století a doteď o něm nikdo nic nevěděl. A tak jsme museli na policii. Tam už mě sice rodiče nevzali, ale doma mi prozradili, že ten náhrdelník ukradl jeden ze známých kriminálníků našeho okresu. Původně to prý byl kožešník, ale protože mu práce tolik nevynášela, rozhodl se dát na zlodějinu. Po nějaké době ho sice chytili, ale nikdy nepřiznal, kam ten náhrdelník schoval. Ten muž prý byl odsouzen k trestu smrti. Pak mi máma ukázala kopie tehdejších novin. Nejen, že se o tom psalo, ale dokonce tam byla i fotka pachatele. Ve chvíli, kdy jsem to uviděla, ve mně hrklo. Byl to muž z obrazu.

Dodnes mám z toho obrazu zvláštní pocit. Myslím si, že ten muž svých činů litoval a tím, co se v tu noc stalo, se chtěl tak trochu zbavit viny. Nezáleží na tom, že byl mrtvý. Spravedlnost a pravda nakonec vždycky zvítězí.

Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. Něco na tom přece jen bude. Od této události už jsem nikdy nechodila spát k rodičům do postele.

 

( 4 hlasů )


 





Rozhovor

Petr Martinák: To, že jsem nemohl být se svými dětmi, mě málem zabilo, teď už jsem opět šťastný

Martinak 200Petr Martinák, skvělý imitátor, herec, který na nějaký čas zmizel z televizních obrazovek i z povědomí diváků se pomalu vrací na pódia, odráží se ode dna a cítí se znovu šťastný. O tom, co ho potkalo a jak se s tím vypořádal hovoří na následují...

Hledat


Literatura

Vír: poctivá severská detektivka

Vir 200Série podivných případů vnese do poklidného života severonorského ostrova Landegode strach a paniku. Příběh začíná procházkou dvou chlapců, kteří při svých plážových hrátkách uslyší nářek a křik muže, jemuž kdosi připoutal ruce ke skále pod ledovou mořskou...

Divadlo

Holešovská Regata 2014 nabídne i divadelní zážitky

regata 200Čtvrtý ročník rodinného festivalu Holešovská Regata se koná 20. – 21. června v areálu holešovského zámku. Právě u zámku úspěšně proběhla rekonstrukce nádvoří, což nalákalo organizátory festivalu k uspořádání několika divadelních ak...

Film

Čtvrtý ročník přehlídky 3Kino záhy započne

3dBěhem prvních pěti listopadových dnů (1.-5.11.2017) se v pražských kinech Atlas a Evald pořádá již počtvrté přehlídka 3Kino – spatříme na čtyřicet převážně nových až nejnovějších filmů, zpravidla u nás dosud neznámých, natočených v tuzemsku  i u našich nejbližších sousedů,  na Slovensk...