Reklama
Banner

Když karikaturista hraje a zpívá

Email Tisk

Kemel 200Mirek Kemel je znám jako populární karikaturista. Leckoho možná překvapí, že tento muž má i svou druhou tvář. Písničkářskou. Na novém albu Nic víc zpívá o tom, co nemusí být nutně aktuální a zábavné.

 

 

Člověk, který ve své hlavní profesi prožívá stres a muka (protože je nucen odevzdávat kresby v neúprosných termínech), se jako muzikant nikam nežene. Teprve „nedávno“ se dokopal k vydání debutového alba Krajem šel anděl (2011) a po třech letech přichází s další dávkou písní pro přemýšlivé posluchače.

„Těch zbytečnejch krámů, co nosíme v sobě/ nakřáplejch, děravejch, poplatnejch době/ původci nemocí jater a křečovejch žil/ vztek, strach, závist a obavy/ přepadové komando k útokům do hlavy/ co si nás zakreslují do mapy jako svůj cíl…“ (Mrtvolky).

I když název Nic víc signalizuje strohost, nenechme se zmást – Kemelovy songy sice zní jednoduše, ale rozhodně nejsou postiženy primitivismem. Autorské texty dávají prostor pro různé výklady a hudba vytváří náladu k nadčasovým tématům, o nichž se zpívá.

„Stádo krav na kopci/ spásá obzor země/ spásá trávu, lesy, mraky/ spásá cosi ve mně…“ (Krávy).

Kemel 1

Mirek Kemel se ve studiu nemusel bát. I když by si teoreticky mohl vystačit s akordeonem, kytarou a foukací harmonikou, obklopil se několika hosty, čímž své písně patřičně opentlil. Zní tu například violoncello, kontrabas, flétna, ukulele, perkuse, další kytary, trochu jiný akordeon, křídlovka či sborové zpěvy. Producent alba, herec Vladimír Javorský si dokonce zazpíval píseň Podzim a při natáčení vypomohl na několik hudebních nástrojů.

Muzika, které většinou dominuje akordeon, bude zřejmě příjemná každému, kdo si v minulosti oblíbil Radůzu, Václava Koubka nebo Traband. Na své si přijdou i posluchači, kteří mají naposlouchaného Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavu. Inspirační rejstřík protagonisty alba je širší, než by se mohlo zdát. Nechybí zde i snesitelný folkový patos – konkrétně v „kytarovkách“ Šípenka růžová a Tisíckrát. Lze se domnívat, že M.K. se nechal ovlivnit i legendární tuzemskou kapelou Nerez.

„Tisíckrát šlápnu v koupelně na sponku/ tisíckrát mi vetřeš do rány sůl/ tisíckrát tě políbím u zvonků/ tisíckrát se prostřem, jak slavnostní stůl…“ (Tisíckrát).

Ve skladbách utkaných z všelijakých existenciálních pocitů je tolik lákavých zákoutí, že samotný průzkum zabere podstatně více času, než u jiných, řekněme „běžných“ písní z dílen věhlasnějších umělců. Další trvanlivé album je na světě!

Název: Nic víc
Interpret: Mirek Kemel
Žánr: Folk/šanson
Skladby: 1/ Indián, 2/ Krávy, 3/ Podzim, 4/ Mrtvolky, 5/ Mezi kopci, 6/ Nic víc, 7/ Šípenka růžová, 8/ Návrat, 9/ Tisíckrát, 10/ Vrány, 11/ V noci u moře, 12/ Rybář
Stopáž: 41:41
Vydavatelství: Indies Scope, 2014, www.indies.eu
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto /obálka: www.indies.eu



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Vladař – tajemství Tudorovců přináší smrt

Vladar 200Na pulty knihkupectví se tentokrát v brožované podobě vrací úspěšný detektivní román Vladař (Sovereign, 2006, česky 2010), jehož autorem je britský spisovatel C. J. Sansom. Jedná se o třetí díl volné historické det...

Letní Letná: průvod s unikátními samohyby, 7,5 metru vysoká loutka anděla a velký orchestrion

vosa theatre zahajeniMezinárodní festival Letní Letná zahájí v neděli 19. srpna v 17 hodin na pražském Špejcharu pestrý cirkusově-divadelní průvod. Vévodit mu budou unikátní samohyby, kejklíři, žongléři a artis...

Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze
ImageNa Festival krátkých filmů zavítaly naše redaktorky Klára Scholzová a Martina Černá. Dvě reportáže v jednom vydání vás nalákají na příští ročník.
...
Oslava jara aneb PRAŽSKÝ MAJÁLES

altPátek 4. května patřil největší oslavě jara u nás a zejména pak pražským studentům. Do Prahy přicestoval Majáles a tak se mohlo celý den a celou noc tančit a slavit. Mohlo je ale bohužel to správné slovo.

 <...