Přinášíme další festivalový flashback v podobě festivalových otázek pro Anetu Langerovou. Po jejím koncertě na Benátské noci jsme se sešli v zákulisí, abychom popovídali nejen o čerstvých hereckých zkušenostech, ale i o plánech pro nadcházející podzim.

 

 

 

Letos máte kromě festivalů i jiné povinnosti - a to muzikál Touha jménem Einodis. Co vám tahle nová zkušenost přinesla?

Muzikál mi přinesl spojení s Martou Kubišovou, což bylo moje velké celoživotní přání. Nelituju, že jsem do toho vstoupila, i když je to naprosto jiný žánr, než jsem si představovala, že kdy budu dělat. Vystoupit před lidi a hrát, ztvárňovat nějakou roli je pro mě absurdní, nejsem toho úplně tak schopná. Ale režisér, který se toho ujal, což byl Pavel Ondruch, mě dokázal vyprovokovat a nakonec tam dělám věci, až se někdy stydím (smích). Ale je to velmi příjemné. Je to hezký letní čas.

Vy teď ale pracujete i na filmu 8 hlav šílenství. Jak se cítíte před kamerou v hlavní roli?

To, že se to jmenuje 8 hlav šílenství, mi je docela blízké (smích). Cítím se tam velmi dobře, protože mám dobré vedení, a to v režisérce a zároveň i autorce scénáře, Martě Novákové. Naslouchám jí, snažím se naplňovat její představy o daných scénách, o Anně, často si o tom povídáme, což mi velmi pomáhá. Někdy tomu celému tématu a hlavně Anně, postavě kterou ztvárňuju, trošku podlehnu, někdy z toho nemůžu ven, protože mi přece jenom není úplně vlastní vystupovat v nějakých rolích. Beru je za ‚své‘, jinak to vlastně neumím, což je herecká profese, kterou já nemám. Ale je mi v tom dobře, dokonce mi to pomohlo i v mém životě, vždy, když se na Annu napojím, mám pocit, že jí rozumím, že s ní můžu některá témata sdílet.

Jaký máte vztah k Benátské noci? Vzpomínám si na vaše první vystoupení na festivalu, ještě na Malé skále, na ohromnou podporu fanoušků…?

Já mám Benátskou ráda. Ve Vesci jsem ale poprvé a vyrostl z toho obří festival. Trochu jsem se bála, jak to lidi přijmou, ještě v půl jedenácté večer, ale bylo to super. Mám tenhle festival ráda odjakživa, protože právě tady se mi poprvé stalo, že při Vodě živé byla obrovská bouřka, atmosféra byla nevyslovitelná. Lidi byli na koních a zpívali text. Bylo to jedno z nejdůležitějších vystoupení na mém začátku, tu holku ze soutěže přijalo festivalové publikum. Měla jsem velkou radost. Dodali mi sílu dál vystupovat živě, hrát, zpívat pro lidi, ne pro kamery, i když i to má samozřejmě svůj smysl.Bylo to zkrátka nádherné a mám na to krásné vzpomínky.

Vodou živou jste zakončila i dnešní show. Jaké to je hrát ji po tolika letech a slyšet to zpívající publikum?

Vodu živou hraju už s nadhledem. Dovolím si ji užít, dovolím si to štěstí, že lidé znají slova. Snažím se ji zpívat stále tak, aby byla uvěřitelná, fanoušci si to užívají a to mě hrozně baví.

Na co se můžeme těšit po festivalové sezoně?

Jsem teď v období, kdy připravuju desku. Střádám materiál, píšu texty, témata, která mě zajímají, skládám hudbu. Snažím se nějakým způsobem uchopit to, co mám ráda, co je mi vlastní, to znamená propojování akustických písní s jemnou elektronikou, niterné písně s akustikou, nebo klavírem, které mají svůj příběh doplňovat písněmi, kde se více ukáže síla aranže pro celou kapelu, nebo menší orchestr. Přála bych si, aby další deska byla mnohem víc osobitá, názorově čitelnější. To by mě těšilo. Jenom je důležité tu mojí vizi, kterou teď mám, naplnit. A k tomu potřebuju zkrátka ještě trochu času.

Zdroj foto: Tomáš Šnírer

< Předchozí		Další >