Reklama
Banner
Banner

Dekadentní bigbít pro zralé uši

Email Tisk

FRUFRU200Další stálice domácí alternativní scény, na kterou je spolehnutí. Jihomoravská kapela Fru Fru si svým čtvrtým albem nazvaným Freak Show řekla o důvěru zralých posluchačů a mladým kapelám podobného ražení ukázala, že laťka je posazena hodně vysoko.

 

 

Nezaměnitelná atmosféra písní, osobitý zpěv, muzikantská hravost, uvolněný stylový mix, smysl pro detail a především texty, nad nimiž se vyplatí přemýšlet.

„Vraní oko v hrdle ptáka/ zajíká se bude válka/ mrtvé koně, těla v poli/ sirotci a všechno to, co bolí,“ zpívá se v nejpůsobivější skladbě, jakou si z těch deseti nahraných můžete vybrat. Jmenuje se Válka: „Vítr zima, sníh a mráz/ Pane bože, kolik nás/ tady padne do svítání…“

Třebíčská skupina Fru Fru vznikla v roce 2000 a od té doby si dává dobrý pozor, aby nezapadla do hlubokého příkopu nezajímavých tuctovek. Jestliže se s ní potkáváte poprvé, doporučuji doposlouchat předchozí tři alba: Hmotný svět (2003), Nevěř tichu (2005), Až přiletí tučňák (2008). Vždyť není od věci udělat si svůj vlastní názor na tvůrčí vývoj, kterým tato pozoruhodná partička prošla.

FRUFRU

Pokud patříte mezi zralé posluchače, jimž projely ušima zásadní i zapomenuté kapely, můžete v hudbě Fru Fru objevit zajímavé vlivy. Někomu (jako třeba autorovi tohoto textu) například naskočí King Crimson nebo Talking Heads. Jejich odkaz tu funguje spíše ve spodním proudu. Když zůstaneme doma, nelze nevzpomenout na legendární brněnský Dunaj. Inspirace alternativou moravské metropole je logická: současný frontman Fru Fru Václav Bartoš totiž na konci 20. století působil v jiné brněnské kapele Pluto.

Zuby si vyláme každý, kdo bych chtěl třebíčské dekadenty zaškatulkovat. Může je maximálně pochválit za to, jak zručně pracují s různými „surovinami“ – je tu něco z jazzu, jsou tu funkové rytmy, bigbítová energie, snaha přetavit popový kýč… Do muziky plné fórků bezvadně zapadají texty, jejichž většinovým autorem je zpěvák Václav Bartoš. Svým dílem přispěl také slavonický básník Kryštof Ewanče. Na své si přijdou lidé, kteří mají rádi nadsázku, sebeironii, hořkost, řezy do slabin.

Fru Fru jsou přesvědčiví zvláště v momentech, kdy se zabývají základními tématy, tím vším, co nosí v hlavě snad každý z nás. Příkladem budiž úryvek písně Touha: „každá žena najde svého muže/ i když může rozhodovat barva kůže/ každá radost má blízko i k strachu/ že nás konec přibližuje k prachu…“

Kdepak jaro, zatáhnout závěsy, zalézt do postele a pustit si Freak Show. Příjemnou zábavu!

Název: Freak show
Interpret: Fru Fru
Žánr: alternativní rock
Skladby: 1/ Pánské Freak Show, 2/ Tak jak, 3/ Modlitbička středověkého rytíře, 4/ Lovec úst, 5/ Válka, 6/ Tajemná horská bylina, 7/ Touha, 8/ Kdo jsem já?, 9/ Realita, 10/ Kdybys to chtěl
Stopáž: 44:49
Vydavatelství: Indies Scope, 2013
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto /obálka: www.indies.eu


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Vychází nová kniha Martiny Bittnerové s názvem V průšvihu

v prusvihu 200Sci-fi román pro dívky V průšvihu právě vychází v nakladatelství Pan Nakladatel. Jedná se o čtvrtou knihu spisov...

Divadlo

Láska je láska – ale řízek je řízek

vzpoura nevest 200Tento podtitul nese nová hra autorské dvojice Michaely Doleželové a Janky Ryšánek Schmiedtové s názvem Vzpoura nevěst. Ty se komediálním způsobem podívaly na zoubek jak dnešní době,...

Film

Pohroma na oběžné dráze

200filmFilmů zasazených do vesmírného prostoru vznikla dlouhá řada, avšak Gravitace (2013) patří mezi ty, řekněme, pojednané s téměř dokumentaristickou věrohodností. Vyznačuje se bezmála reportážní věcností. Dokonce ji můžeme považovat za takřka "domáckou", prot...