Reklama
Banner

Rockové i popové pecky v novém kabátu á la Ukulele Orchestra jako Brno

Email Tisk

ukulele orchestraRockové i popové pecky skupin AC/DC, Rolling Stones, Boba Marleyho, Nirvany nebo Michaela Jacksona a spousty dalších světových interpretů v netradičním podání můžete zažít s hudebníky z kapely Ukulele Orchestra jako Brno. Sdružení amatérských ukulelistů zní velmi profesionálně a pravdou je, jak sami tvrdí: "Hrajeme na plné u-KULE-le!"

 

Útulné a stylové prostředí brněnského whisky baru Valevil hostilo dvanáctičlenný orchestr již podruhé a opět bylo plno. Tak plno, že v poněkud maličko zapadlém, ale velmi zajímavém baru, nezbylo mezi diváky a muzikanty prakticky žádné místo. Nebylo zde ani pódium a když šel někdo ven na čerstvý vzduch, musel si dávat velký pozor, aby někomu neshodil hudební nástroj ze židle. Myslel jsem si, že hudba bude spíše k poslechu a že si budu u stolu maximálně tak podupávat nohou. Pánové ale vypadali odhodlaně a už při zvukové zkoušce, kdy zazněla část písně Satisfaction od Rolling Stones, jsem tušil, že asi dlouho sedět nevydržím. Ono, když se do toho opře dvanáct urostlých chlapů, nechá to málokoho z účastníků koncertu nehybným. I přes velmi stísněné prostory pro orchestr, kdy se dokonce několikrát stalo, že hudebníci z první řady nechtěně shazovali noty kolegům z řady druhé, dokázali tito nadšenci pro strunné nástroje maličkých rozměrů vytvořit výbornou atmosféru a získat si na svou stranu další nové příznivce. V prvních řadách se divoce tančilo, až jsem měl strach, jestli ten pouhý metr místa mezi křepčícím publikem a hudebníky bude dostatečnou vzdáleností.

ukulele orchestra

Autor: David Harok

Překvapivě jsem se o přestávce, při rozhovoru se členem orchestru, dozvěděl, že tito ukulelisté mají za sebou například loňský koncert na Náměstí svobody v Brně na vánočních trzích a letos budou znovu k vidění na velkém pódiu. Podařilo se jim také nahrát první CD s názvem Živě z Brna, na kterém je záznam jednoho z jejich vystoupení.

ukulele orchestra

Autor: Gábina Oaklandová

Myslím si, že orchestr s tak originálním složením, zvukem a překvapivým podáním chyběl a Ukulele Orchestra jako Brno toto prázdné místo seriózně zaplnili. I když jsem měl obavu, že pro velký počet jejich členů by mohli znít uřvaně, opak byl pravdou. Vše ladilo, jednotlivé nástroje se doplňovaly a nic nebylo přehnaně překombinované. Celkově jsem měl z celého večera dobrý pocit a ještě dlouho mi zněly v uších chytlavé melodie a vysoké tóny těchto „dětských kytar“.

ukulele orchestra

Autor: Gábina Oaklandová

Zdroj foto: Facebook Ukulele Orchestra jako Brno


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Frida – strhující životní drama slavné malířky

Frida200Frida Kahlo, slavná mexická malířka, žila nespoutaným životem. Doslova a do písmene. Byla živel – nedala si jen tak něco vymluvit. Své plány uskutečňovala i za cenu vlastní bolesti – psychické i fyzické. Jako by všem chtěla ukázat, že ...

Inženýr Prokop otřásá divadelním světem

krakatit 200Karel Čapek si stále drží status nejhranějšího českého dramatika. Ať už sám, nebo ve spolupráci s bratrem Josefem totiž vytvořil dramata, jež svými náměty neztrácejí na aktuálnosti. I přes široký výběr z Čapkových dramat se n...

Japonský režisér Kaneto Šindó slaví rovnou stovku

altNenalezneme na světě mnoho režisérů, kteří by i ve stu letech stále natáčeli. Kromě čilého Portugalce Manoela de Oliveiry, jenž navzdory 104 rokům má rozpracovány hned dva projekty, je to světoznámý japonský filmař Kaneto Šindó - v jap...

Beyoncé a její nešťastné čtyřky
ImageNe, předmětem této recenze skutečně nejsou míry Beyoncé, nýbrž její poslední studiové album, jemuž dala prostý název 4. A jak již z nadpisu vyplývá, je to číslo skutečně nešťastné – Beyonc...