Kultura21.cz

Přesně ve dvě odpoledne za příjemného oblačného až polojasného počasí odstartoval vystoupením české skupiny LEGENDY SE VRACÍ jubilejní desátý ročník festivalu Masters of Rock.

Čtveřice muzikantů, poskládaná z různých kapel a hrající covery různých žánrů - Petr Šiška, Roman „Izzi“ Izaiáš, Andonis Civopulos a Libor Pyško, naživo doplněná ještě o klávesáka Mira Bazgera, byla pro zahájení festivalu skvělou volbou. Beton před pódiem se zaplnil pařbychtivými nedočkavci a Legendy jim ji bohatě dopřály. Tato - dle vlastních slov - „partička repasovaných teenagerů s trampskými kytarami“ a neobvyklou bicí soupravou (bubeník seděl na reproduktoru a rytmicky do něj poklepával) parádně rozjela festivalovou náladu notoricky známými hity a zábavnými hláškami typu: „Bacha - foťáky, mobily, kamery a tak - na našem koncertu v žádném případě… nevypínejte! Už jsme starší a nikdy nevíme, jestli to nebude náš poslední koncert.“ Nebo na závěr - „Bylo pro nás obrovskou ctí hrát dneska za vaše prachy.“

Zahráli mj.: Hey Tonight, Rock'n'Roll Over The World, We're Not Gonna Take It, The Wall s krásným sólem Andonise Civopulose, Highway to Hell, We Will Rock You, ale také Šavlový tanec Arama Chačaturjana a něco málo, ale opravdu hodně málo z jazzu.

Hned vzápětí, uvedená písní Purple Rain od Prince v podání Legend, proběhla na Ronnie James Dio stagi se zájmem očekávaná událost - první rocková svatba v historii festivalu. Lenka s Vladanem se poznali na MOR před pěti lety a první den desátého ročníku se stal jejich dnem svatebním. Vedle snoubenců a svědků byla na pódiu i dcera Lenky a Vladana Anička, která, právě tak jako její maminka, měla moc krásné šaty v bílo-černé kombinaci. Naplněný kotel ctil atmosféru obřadu a tisícihlasý pokřik se vztyčenými „horns“ se ozýval jen v pauzách k tomu patřičných. A když pak zaznělo dvojí „ANO“, vzápětí následované burácením kotle a dlouho trvajícím potleskem, věřím, že spousta přítomných téhle dvojici atmosféru jejich obřadu záviděla a začala třeba uvažovat o něčem podobném. Kdo ví, možná jsme právě byli svědky zrodu další tradice...  

A pak už s nepatrným zpožděním pokračoval program prvního dne.

2. SALTATIO MORTIS (Německo)

hrají středověkou hudbu v metalovém provedení, jejich latinské jméno v překladu znamená „Tanec smrti“. Zaujali mě hlavně výraznou barevností a akčností zpěváka Alea der Bescheidene („Alea Skromný“), který dokázal zpívat i při crowdsurfingu. Jejich hudba mi přišla spíš jako německé popěvky doplněné starodávnými nástroji. V současnosti jede skupina turné ke svému nejnovějšímu, již šestému studiovému albu „Sturm aufs Paradies“.

3. THE SORROW (Rakousko)

Všechno se stihnout nedá, tuhle metalcorovou partičku jsem vnímala z dálky z kempu jen jako jakýsi rytmický hluk. Moderátorka sice tvrdila, že mají toho nejúžasnějšího a nejkrásnějšího zpěváka… no nevím, každá máme svůj vkus.

4. HORKÝŽE SLÍŽE (Slovensko)

Tahle slovenská punk-rocková kapela se stala mou noční můrou na loňském Metalfestu, kde ji ve stánku pouštěli noc co noc aspoň dvě hodiny. Nicméně nebylo úniku, protože zároveň s jejich koncertem probíhala v těsné blízkosti autogramiáda pro mě nejzajímavější dnešní skupiny:

5. KAMELOT (USA)

Hodně dlouho nás napínali, kdo se v téhle prog-metalové kapele ujme natrvalo mikrofonu. Dlouholetý zpěvák Roy Khan skupinu opustil v dubnu 2011, jako záskok se sice osvědčil Fabio Lione z italské skupiny Rhapsody of Fire, ale poslední červnový víkend skupina oficiálně oznámila přijetí nového zpěváka - z osmi stovek uchazečů si vybrala Švéda Tommyho Karevika (je mu třicet, ne 21, jak tvrdila moderátorka, ale s novou vizáží výrazně omládl, takže ji to možná spletlo). A ve Vizovicích měla nová sestava světovou premiéru. Už na autogramiádě se projevili jako naprostí sympaťáci, Tommy mi na můj dotaz, jak se cítí před svým prvním živým vystoupením s Kamelot, s milým úsměvem odpověděl: „I am sure it will be fun!“ Ani na něm, ani na ostatních členech kapely nebyla při koncertu znát sebemenší tréma, nervozita nebo nejistota.

Tommy Karevik interpretuje písně Roye Khana svým vlastním způsobem, nesnaží se ho kopírovat. Několik písní, které původně s Kamelot nazpívala Simone Simons z Epicy, si naživo střihla Elize Ryd ze švédských Amaranthe. Zvuk všech nástrojů byl bezchybný, komunikace s publikem na jedničku, při Forever jsme si zazpívali všichni - pro mě jedno z nejlepších vystoupení tohoto festivalu.

Setlist:

1. Rule The World
2. Ghost Opera
3. Center Of The Universe
4. The Human Stain
5. The Great Pandemonium
6. When The Lights Are Down
7. Necropolis
8. Sacrimony (z nového alba)
9. The Haunting (Somewhere In Time)
10. Forever
11. March Of Mephisto
12. Karma

6. THIN LIZZY (Irsko)

Rocková kapela z Irska, jejímž frontmanem byl Phill Lynott a ve které po neuvěřitelných 43 letech (i když s třináctiletou pauzou v letech 1983 - 1996) stále zůstává jediný zakládající člen - bubeník Brian Downey. Se vší úctou k jejich historii i diskografii i k výkonům, které dodnes podávají, současněji znějící kapely mě baví mnohem víc.

Zahráli mj. Jailbreak, Whiskey In The Jar, Boys Are Back In Town

7. WITHIN TEMPTATION (Nizozemí)

Milovníci tohoto stylu hudby mě asi nebudou mít rádi, ale ani WT, ani sobotní headlinery Nightwish nemůžu řadit ke skupinám, které bych si kdykoliv dobrovolně pustila a poslouchala. Tudíž jsem na jejich koncert šla veškerou jejich předchozí tvorbou naprosto neovlivněna a nepoznamenána. A ani do budoucnosti je do sortimentu nezařadím, pro mě jsou už za hranicí žánru. Musím objektivně uznat, že měli dobře připravenou show s projekcí a pyroefekty, zpěv zněl nejspíš tak, jak má, odezva fanoušků z publika kapelu určitě nezklamala - ale já se po několika písních sledovaných z tribuny přistihla, že usínám, takže jsem si šla raději na chvíli odpočinout před poslední kapelou.

Setlist (zdroj setlist.fm):

Mother Maiden (projekce)

1. Shot In The Dark
2. In The Middle Of The Night
3. Faster
4. Ice Queen
5. Fire And Ice
6. Our Solemn Hour
7. Stand My Ground

Sinéad (projekce)

8. Sinéad
9. What Have You Done
10. Iron
11. Angels
12. Where Is The Edge
13. Hand Of Sorrow
14. The Heart Of Everything
15. Stairway To The Skies
16. Never-Ending Story
17. Mother Earth

8. BLOODBOUND (Švédsko)

Tak na tohle jsem celý čtvrtek čekala! Parádní metalový nářez mé oblíbené švédské šestice bych sice víc ocenila v příznivějším čase, přece jen se projevovala únava z cesty i z prvního dne festivalu - ale stálo to za to vyhrabat se z teplého spacáku, vrátit se studenou nocí do areálu a prodrat se výjimečně až do předních řad. Zuby mi přestaly drkotat hned při první písni a po koncertu jsem musela ještě doplnit tekutiny, protože ze mě vyždímali poslední zbytky sil. Bloodbound zahráli výběr ze všech čtyř svých alb (mě osobně moc potěšila nepříliš často hraná píseň Behind The Moon z prvního alba Nosferatu s krásně tajemnou atmosférou jako z Kingových horrorů) a jako bonus ochutnávku z připravovaného alba In The Name of Metal, které má vyjít na podzim - píseň Metalheads Unite. Podle názvů mi připadá, že v jejich písních dochází k tématickému posunu - pokud tomu tak opravdu je, bude mi to trošku líto, nejsou sice nijak zvlášť originální, ale dosud měli svůj charakteristický styl. No uvidíme, až bude nové album na světě.

Setlist:

1. Moria
2. Drop The Bomb
3. Bless The Unholy
4. The Ones We Left Behind
5. Behind The Moon
6. Book Of The Dead
7. Sweet Dreams Of Madness
8. Metal Monster
9. Metalheads Unite
10. Nosferatu

Přídavek jsme si tentokrát nevydupali, ale i tak jsem mohla první den festu ohodnotit jako velice zdařilý. Počasí bylo snesitelné, žádný pařák, sem tam kráplo, což ale nijak nevadilo - já osobně mám na festivalu radši malý deštík než jasno a třicet ve stínu. A všechny mé oblíbené kapely předvedly o hodně víc než jen solidní výkon.

Masters of Rock 2012
Datum a místo konání: 12.-15.7., Vizovice, areál likérky Rudolf Jelínek
Pořadatel: Pragokoncert
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: www.musicfoto.net - autor: Petr Tvrdík