Kultura21.cz

Jednodenní festival pro celou rodinu plný skvělé muziky a spousty aktivit se v sobotu 23. června konal v zahradách holešovského zámku. Druhý ročník Holešovské regaty se pyšnil například Tomášem Klusem či Čechomorem, ale lákal i na přejezd vodní lávky a přehlídku netradičních plavidel.

Největší pochvalu si organizátoři zaslouží za jejich domluvu s těmi nahoře - zařídili skvělé počasí, které spoustu lidí obarvilo do ruda a hlavně přilákalo do skvělého a rozsáhlého areálu zahrad. Nebyla tu nouze o stín, na pódia bylo krásně vidět a stánky s občerstvením byly na každém kroku. Bylo jistě pozitivní nasadit do nabídky i hit posledních lét - ochucená piva. Spolu s normálními v takovém vedru jistě nejen ta tekla proudem. S jídlem to ovšem bylo horší - hlavní byl stánek přímo s pokrmy od pořadatelů Regaty, kde návštěvníci mohli okusit například africký guláš nebo chorvatskou pljeskavici a nechyběla ani spousta grilovaných klobás a párků. Konkurencí mu byly stánky s párky či italskými specialitami, které už kolem páté hodiny téměř neměly co nabídnout a řady naštvaných a hlavně hladových lidí se stále zvětšovaly.

Tento festival nebyl zaměřen primárně na hudbu, ale spíše na vyžití pro celou rodinu. Rodičů s dětmi bylo v areálu opravdu hodně a bylo fajn, že měli spoustu možností, kam se „vrtnout“. Děti se mohly svézt na ponících, projet se v gondole, navštívit indiánskou vesnici, kterou zdobilo teepee, nechat si pokreslit obličej, vyškemrat na rodičích cukrovou vatu nebo popkorn či sledovat dvě divadelní představení.

My děti ještě nemáme, a proto jsme vyrazili primárně za hudbou. Tu jsme zkombinovali s výjimečnostmi této akce - přehlídkou netradičních plavidel a mistrovstvím světa v přejezdu vodní lávky na kole či na trakaři. Bylo velmi pozitivní, že se vše skvěle doplňovalo, člověk stíhal přecházet a neměl šanci se nudit. Jako první jsme šli obhlédnout vedlejší stage, kde se představily dvě menší skupiny. První byla Franc Alpa ze Zlína, která v sobě spojuje hned několik žánrů - od majoritního punku ke ska i lidovým písním. Jejich tvorba je autorská a nezapřou svérázné texty typu „když největší shit, tak Pošta pro tebe“. Muzika zněla pohodově, ke krásnému počasí se skvěle hodila a dalo se na ni příjemně vlnit. Do paměti se zaryl song We are on a trip, který se pyšnil typickým ska rytmem i angličtinou s půvabným ryčivým r. I když té písni hodně chyběla trubka, dostalo se jí od publika výborné odezvy. Škoda, že zlínští kluci mohli publikum bavit jen slabou půlhodinku, ale na předvedení se to stačilo.

Druzí byli vítězové Radegast Líhně V.S.P.H, kteří se do našeho povědomí nedostali ani tak hudbou, jako spíše technickými problémy, které způsobily zdržení a byly patrné z první věty:„Bubeník si doma nechal paličky.“ Jejich nástup se zdál velkolepý, ozvala se dramatická hudba a nepočetný mladý dav napjatě očekával, co bude následovat. Ale chyba lávky, nenásledovalo nic. Když už se zdálo, že to napodruhé vyjde, zpěvák si první slova písně zazpíval do vypnutého mikrofonu, hold punk´s not dead a alespoň pobavil. Jejich hudbu již zdobila trubka a anglické texty, ale neměli ten drive, který by si zasloužil naši pozornost.

Na hlavní scéně se už chystali Čechomor - skupina, jejímiž hlavními články jsou František Černý s Karlem Holasem. Jejich gró jsou lidové písně z České i Slovenské republiky. Je krásné slyšet a vidět, že se tyto tradice stále drží. Set začali slovenskou písní Mezi horami, více však potěšili až později skladbou z filmu Rok ďábla, Nohavicovou Básnířkou, která dokázala dav příjemně rozhýbat. To se bohužel nedá říct o dalších písních, které byly příjemné na poslech, ale ve výsledku nezáživné, protože se u nich dalo maximálně tleskat a rozjímat.  

Sluníčko bylo právě v největší ráži, v areálu stále přibývalo lidí, louky se plnily dekami, a tím pádem byl ideální čas pro přesun k vodě, kde propukala Holešovská regata aka přehlídka netradičních plavidel. Břehy vodního kanálu byly obklopeny davy, které nestíhaly žasnout nad propracovaností plavidel. Pobavili Čmoudi, kteří se nebáli na dřevěné lodi mít opravdový oheň, Noemova archa plná kreslených zvířátek i brblající děda na prkně, který představoval lázeňský kufr. Některá z plavidel si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Soutěži neprospělo nedostatečné ozvučení plochy - hodnocení plavidel pro nás neznámou porotou probíhalo vpředu a kvůli vhodnému místu na focení nebyla šance zjistit o přehlídce podrobnosti. Ale to nás neochudilo o snování plánů na naše plavidlo při Holešovské regatě 2013...

Po příjemných chvílích ve stínu byl opět čas na hudbu, a to na skupinu z Valašského Meziříčí Mňága a Žďorp. Ta vnesla do davu neuvěřitelnou energii, pod kterou se mohl podepsat především frontman Petr Fiala. S energií dvacetiletého punkového lídra křižoval pódium, skákal, tleskal, tancoval, až jsem se divila, že to vydrží. Skvělá a zábavná byla i jeho gesta, kterými doplňoval texty písní - dělal srdíčka, kreslil paneláky, ukazoval na nás, do nebe a podobně. Jako první zazněla Písnička pro tebe, na kterou se lidi okamžitě chytli. Písně byly prokládány i Petrovými vtipnými průpovídkami typu „My se omlouváme, že takhle dolaďujeme během koncertu. Ve Zlíně by na to s*al pes, ale tady ne.“, které zaručeně nepobuřovaly, ale naopak rozesmívaly. Z písní zazněly například Měsíc, Třetí přání, Hodinový hotel, Spaste svoje duše, Matahari a další. Ačkoliv se zprvu zdálo, že publikum kolem nás písně moc nezná a nezpívá, opak byl pravdou, protože chorál to mnohdy byl opravdu mocný. A kluci, kteří hýřili úsměvem a předvedli skvělý výkon, si to opravdu zasloužili.

Po skvělém zážitku od Mňágy jsme oželeli vystoupení dvojníků Beatles, revivalovou kapelu Backwards, abychom si zajistili dobré místo pro pozorování mistrovství Holešova a světa v přejezdu vodní lávky. Jet se mohlo na kole nebo ve dvou na trakaři. Lávka vypadala nebezpečně i na pouhé přejití a loni ji na kole zdolal jediný účastník, tak jsme byli opravdu zvědaví a natěšení na půvabné pády. Dočkali jsme se až u pátého účastníka ze třiceti, protože ostatní byli úspěšní a přejeli lávku aniž by se namočili. Zde podal vynikající výkon moderátor celého festivalu, herec zlínského divadla Zdeněk Julina, který měl zaprvé stylový pirátský kostým a zadruhé byl velmi pohotový. „Výborně, to byl krásný pád.“ „Dobře on.“ a další hlášky skvěle doplňovaly pády i úspěšné přejezdy lávky a my se mohli smát a obdivovat odvážné a šikovné borce.

Přejezdy na trakaři se musely obejít bez naší přítomnosti, protože jsme chtěli vidět poslední dobou velmi oblíbeného písničkáře Tomáše Kluse. Přesvědčili jsme se, že tento člověk nedostal letos Anděla pouhou náhodou, ale že si jej opravdu zasloužil. Do svých písní dával spousty vychytávek - měnil hlas i styly, od country po rapování a vše si užíval. Spolu s jeho pobočníkem Jirkou Kučerovským zásobovali početný dav vtípky a s největší radostí si dělali srandu ze sebe navzájem. Po „písni pro chlapce“ LeHomoLe, která pojednává o homosexualitě (Tak jsem si řek, že když mám takovej pech / Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech) nás vysokým a sladkým hlasem přesvědčoval, že „se na festival mocinky těšil a je to tam fakt suprový“ a podobně. Nezapomenutelná byla i hláška o tom, že „přerušovaná píseň je vlastně bezpečná píseň.“ Playlistem dokázal pokrýt svá tři alba Cesta do záhu(d)by, Hlavní uzávěr splínu i nového Racka, zahrál mimo jiné Damoklův meč, Přičichnutí alergikovo, Marie, Vesmíru, Nina, Sibyla, Malčík. U moderního protestsongu Pánubohudooken začal Tomáše zlobit mikrofon tak, že jsme pomalu měli strach, zda Regata nezavádí cenzuru na kontroverzní písně.

Co nás na Klusovi maximálně dostalo, byla jeho schopnost improvizace. Což o to, rýmovat dokáže každý třetí, ale rýmovat tak, aby to pasovalo do hudby, znělo dobře a ještě pobavilo masy, to už taková legrace není. „Tak jsem tady na Regatě, snad se tu dobře mate“ byl jeden z těch slabších veršů, ale to, co předvedl na konci bylo jednoduše geniální. Rozloučil se opravdu stylově, přičemž já si stihla poznamenat jeho „Už je opravdu konec, zpíval jsem bez mikrofonu jak pitomec. Díky tomu že vás tolik tu je, můžeme si koupit mikrofony nové.“ Tohle bylo opravdu něco, co se musí zažít a je rozhodně super, že se na naší scéně objevil někdo jako je on.

Jako poslední se na hlavní stage představila šílená kapela s největším bláznem v čele - MIG 21. Od Jirky Macháčka jsem nikdy nic vážného nečekala a nejinak tomu bylo i zde. Zapůsobil svým červeným kostýmkem a vedl řeči, které občas neměly hlavu a patu, ale pobavily. Zpočátku zazněly písně Tančím, Máma se vrací či Na zotavenou, které nás sice dostaly svými texty („v duně tam zduněná veverka vesmírná“), ale lidi se moc nechytali. Už se zdálo, že Mig 21 jen chtějí všichni přetrpět, aby vydrželi do závěrečného ohňostroje, ale pak nastal zlom v podobě notoricky známých písní v čele s Malotraktorem a Snadné je žít. Z pomyslných židlí by lidi zvedla i píseň k Mužům v naději Chci ti říct. Rozjetou náladu ukončila závěrečná píseň Končím, ve které se nás Jirka Macháček snažil přesvědčit o tom, že končí s hulením. Jistě jsem nebyla jediná, které se vybavil film Samotáři. Úderem posledního tónu se dav otočil čelem vzad a sledoval téměř desetiminutový nádherný ohňostroj.

Zatímco se hlavní pódium rychle rozkládalo a mizelo, davy rodin proudily do postelí a omladina k vedlejší stage, kde se rozjížděla typická vesnická zábava se skupinou Premier. Ti jsou oproti jiným podobným kapelám opravdu dobří, protože zpěvák vážně umí zpívat a celkově zní libě. Kromě takzvaných zábavových coverů se nebojí ani vlastní tvorby, která má  úspěch. Zřejmě museli být rádi, že na ně i po náročném dni na slunci paří tolik lidí, protože si ten dav rukou nahoře i fotili. A my jim to za zpěvu „statistika nuda je, má však cenné údaje“ i přáli.   

Užili jsme si krásný den plný pohodové hudby a už teď se těšíme na příští ročník, který možná pojmeme trošku akčněji.

Holešovská regata 2012
Datum: 23. 6. 2012
Místo: areál zahrad zámku Holešov
Pořadatel: Agentura Velryba
Učinkující: Franc Alpa, V.S.P.H, Čechomor, Backwards, Mňága a Žďorp, Tomáš Klus, Mig 21, Premier
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: partner autorky článku

Fotogalerie