Reklama
Banner

Metalfest 2012: den třetí a poslední

Email Tisk

altNedělní ráno nás uvítalo zataženou oblohou a téměř celodenním drobným deštěm. Kalamita typu Řípfest se ale naštěstí nekonala, došlo jen k nepatrnému zvýšení úrovně zabahněnosti návštěvníků festivalu, ve většině případů zhruba maximálně do výše kolen.

 

 

Program zahajovala další česká kapela - českobudějovičtí Warhawk, kde se výrazně projevila jedna z mála žen na tomto festivalu - zpěvačka Jolana Benáková. Její hlas je opravdu zvučný a příjemně se poslouchá. Warhawk hrají celkem pohodový power / heavík a svou premiéru na velkém festivalu si určitě užili. Po nich byly na programu dvě hodně tvrdé bandy - Italové Fleshgod Apocalypse a polští Hate, a aby toho nebylo moc najednou, pořadatel mezi ně namíchal naše staré známé z loňských Masters, poslední reprezentanty českých barev Seven. Čímž mě osobně moc nepotěšil, na Seven jsem se moc těšila, ale bohužel jsem si nutně potřebovala zařídit něco mimo areál a půlhodinka brutálního italského masakru na to opravdu nestačila (jejich vystoupení bylo slyšet i hodně daleko od amfiteátru). Na Seven jsem dorazila s jazykem na vestě až někdy po polovině jejich vystoupení, ale aspoň jsem stihla krásné kytarové sólo Honzy Kirka Běhunka, které svou pomalou melancholií krásně rezonovalo s dnešním deštivým a uplakaným počasím, jakož i ochutnávku z jejich nového alba Freedom Call - Get It, a ze staršího repertoáru mj. Beznaděj, The Magnificent Seven a Lost Hero. Při Hate jsem se pak vydýchávala a usoudila, že hrajou přesně tak, jak jsem očekávala - tedy deathmetalově s občasným náznakem melodie (kde jsou ty časy, kdy mě takováhle hudba vyháněla z areálu). Z bezpečí vyšších pater amfiteátru jsem pozorovala občasné pokusy o moshpit pod pódiem - jakési strkanice tam tedy byly, ale přišlo mi, že lidi nějak neměli energii, nebo možná šetřili síly na později.

Heidevolk

Na tyhle Holanďany jsem byla taky moc zvědavá, folk / pagan tedy hodně můžu a hned první píseň Nehalennia mi zase naježila všechny chloupky. Holandská šestice oplývá opravdu výraznými vícehlasými vokály a když v písni Saksenland pozvedli rohy a zapěli a capella - bylo to prostě úžasné. Jen škoda, že jim ty vícehlasy párkrát dost brutálně ujely, nebo jsou to možná nějaké speciální gelderlandské tóniny, nevím, s jejich hudbou jsem se před festivalem seznámila jen velmi zběžně - ale asi dvakrát mě to hodně zatahalo za uši. Většinou ale zněli parádně.

alt

Pokud jde o setlist, opět musím poděkovat přispěvatelům stránky setlist.fm. Kapela sice většinou názvy svých písní oznámila, jenže jsou bohužel v holandštině, ve které Heidevolk také zpívají - a podle svých poznámek bych dohledala tak maximálně tři.

Zahráli:
1.    Nehalennia
2.    Ostara
3.    Saksenland
4.    Een Nieuw Begin
5.    De Toekomst Lonkt
6.    Walhalla Wacht
7.    Als De Dood Weer Naar Ons Lacht
8.    Beest Bij Nacht
9.    Vulgaris Magistralis
10.    Krijgsvolk

Steelwing

Přijde mi, že k téhle švédské heavymetalové kapele má málokdo neutrální vztah. Já osobně patřím k těm, které jejich hudba baví - a kluci si to očividně užívají taky, kytarová trojka svádí na pódiu legrační souboje, bicí šlapou, Rileyho vokály dosahují závratných výšek - jen mě mrzí, že vyměnili svoje proužkované podkolenky za elasťáky. Byla to taková oddechová hodinka, i když pro skupinu na pódiu asi moc ne, ti se nezastavili ani na chvilku.

alt

Nedávno vydali své už druhé CD Zone Of Alienation, a i když mi přijde, že zůstalo poněkud ve stínu jejich debutu Lord Of The Wasteland - chybí mi tam ta krásně pochmurná atmosféra zmarněné země a hlavně nějaká výrazně odlišná skladba typu Sentinel Hill - na setlistu se jejich nové věci vyjímají taky dobře.

Zahráli:
1.    Full Speed Ahead! (intro z playbacku v jakémsi hodně retro hudebním stylu mě tedy z areálu málem vyhnalo)
2.    The Illusion
3.    The Nightwatcher
4.    Breathless
5.    Zone Of Alienation
6.    Tokkotai
7.    The Running Man
8.    Roadkill


Další kapela na programu byli Death Angel z USA - ti také hráli už na prvním ročníku Metalfestu, z jejich setu jsem stihla jen tři písně: Kill As One, asi čtvrthodinovou instrumentálku Ultra-Violence a Mistress of Pain. Jeli dobře a lidi v kotli si to užívali naplno.

A následující skupina - Brainstorm z Německa - je prostě moje srdeční záležitost. A podle odezvy v areálu v tom rozhodně nejedu sama. Jak jsem zde už několikrát psala, Andy je fantastický frontman s úžasným hlasem a neuvěřitelně milým úsměvem, všichni členové kapely jsou skvělí muzikanti a sympaťáci a pozitivní energie, která z téhle skupiny i z jejich fans vyzařuje, se musela určitě nějak projevit, protože po prvních několika jejich skladbách se šedivá deka nad areálem konečně roztrhala a do posledních kapek deště vysvitlo slunce.

alt

Hudba Brainstorm má svou typickou a nenapodobitelnou melodiku, zní temně, ale ne tvrdě nebo agresivně - a přitom úžasně nabíjí a dodává energii. V nedělním odpoledni, po dvou a půldenní pařbě, jsme v sobě ještě našli neuvěřitelné rezervy a tu hodinu s Brainstorm se parádně vyblbli.

Zahráli:
1.    Worlds Are Coming Through
2.    In The Blink Of An Eye
3.    Shiver
4.    Shiva’s Tears
5.    Temple Of Stone
6.    Fire Walk With Me
7.    Falling Spiral Down
8.    Doorway To Survive
9.    Below The Line
10.    All Those Words (tahle věc se už postupem času stala jakousi jejich hymnou a zpíval celý amfiteátr)
11.    Highs Without Lows

Nedělní program byl opravdu nabitý. Nemohla jsem vynechat autogramiádu Brainstorm, abych jim mohla poděkovat za další skvělý zážitek. Bohužel jsem tím přišla o začátek vystoupení další skvělé kapely - finských folk-metalistů Ensiferum. Jejich nádhernou instrumentálku By The Dividing Stream jsem tedy slyšela jen z dálky - ale zbytek jejich koncertu jsem si taky užila. Nejradši mám ty z jejich písní, kde zní mimo angličtiny i finština, třeba Lai Lai Hei nebo Victory Song (tu v Plzni letos bohužel nezahráli, snad někdy příště). Dali i ochutnávku z připravovaného alba Unsung Heroes, které má vyjít koncem srpna - skladbu Burning Leaves. Určitě to zase bude nářez!

Zahráli:
1.   By The Dividing Stream
2.   Twilight Tavern
3.   Tale Of Revenge
4.   Ahti
5.   Token Of Time
6.   Burning Leaves
7.   From Afar
8.   Lai Lai Hei
9.   The New Dawn
10.  One More Magic Potion
11.  Iron

Po dvou fantastických vystoupeních jsem byla maximálně spokojená, svoje osobní headlinery jsem si užila a všechno další mohl být už jen bonus navíc. Brazilsko-americká banda Soulfly šla trošku mimo mě, frontman Max Cavalera je sice taky sympaťák a jejich vystoupení byl vážně nářez, ale zaregistrovala jsem jen pár písní - Eye For An Eye, Prophecy, Blood Fire War Hate, Back To The Primitive - a intenzivní pařbu pod pódiem, na kterou jsem se opět dívala pěkně z výšky s nadhledem, s občerstvením a v bezpečí. Dokonce jsem tuším zahlédla i nějaký ten letící kelímek - ale nápad se zálohováním kelímků je perfektní, v areálu je pořádek a za pade si už hodí málokdo. A doufám, že tenhle neuvěřitelně hloupý zvyk vymizí i na ostatních festivalech, spolu s celonočním vyřváváním nepublikovatelných slov (však víme). I na festu přijde občas nějaká ta minutka spánku vhod.

alt

Ale na spaní bylo ještě brzy i jen pomyslet, protože za soumraku nastoupila na pódium poslední kapela dnešního večera a tedy i celého Metalfestu - německá power / speed / prog / atd. metalová skupina Blind Guardian. Ani jejich vystoupení pro mě nemělo chybu - známé písně s krásnými refrény, které s nimi zpíval celý kotel, kontakt s publikem a další mohutné vlny pozitivní energie v obou směrech, i déšť nám dal pro zbytek večera definitivně pokoj. Naživo jsem je tady viděla poprvé a hned při prvních tónech mi zodpověděli otázku, která mi trošku vrtala hlavou - jak dávají naživo Sacred Worlds. Jako intro z playbacku. Pak ale „Blindi“ vyběhli do záře barevných světel a poslední hodinou a půl krásné hudby uzavřeli letošní Metalfest. A byla to - slovy Járy Cimrmana - taková pěkná tečka za tím naším případem. Takže na shledanou za měsíc ve Vizovicích a za rok zase v Plzni!

Setlist Blind Guardian:
1.    Sacred Worlds
2.    Welcome To Dying
3.    Nightfall
4.    Fly
5.    Time Stands Still (At The Iron Hill)
6.    Ride Into Obsession
7.    Majesty
8.    Bright Eyes
9.    Guardian Of The Blind
10.    Valhalla
11.    Imaginations From The Other Side
12.    The Bard’s Song - In The Forest
13.    Mirror Mirror

alt

Metalfest Open Air
Datum a místo konání: 8.-10.6.2012, Plzeň - amfiteátr Lochotín
Pořadatel: Pragokoncert
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: autorka článku


 

Komentáře   

 
0 #1 Díkyov42 2012-06-17 09:47
Díky za Brainstorm, už mi zbývaj jenom ty Behemoth a měl bych kompletní setlisty všech podstatných kapel. Super práce.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Mysterium tremendum je český projekt, který nemá obdoby

myst200Velice zajímavým přírůstkem na poli české literatury se stala kniha s názvem Mysterium tremendum, kterou měl napsat jistý Sebastian Rainer. Skutečně stojí za pořízení?

...
Hudební scéna Městského divadla v Brně jubiluje

Hudebni scena 200Je to neuvěřitelné, jak letí ten čas. Docela nedávno byl v jámě budoucího divadla na Lidické ulici v Brně kladen základní kámen – až z Broadwaye. Pokřtili jej šampaňským manželé Formanovi. A jejich přání, aby to bylo divadlo veleúspěšn...

12. Přehlídka animovaného filmu v Olomouci

200pafPAF je ojedinělou českou platformou zaměřenou na filmovou animaci a současné umění. Již 12. ročník Přehlídky animovaného filmu proběhne od čtvrtka 5. prosince do neděle 8.prosince 2013 v Uměleckém centru Univerzity Palackého (Konvikt) a dalších festivalo...

Starý dobrý kov

altIron Maiden. Vyčpělá legenda? Soubor „unavených starců“ pro omezené  publikum pár let před důchodem? Otravné retro? Jestli vás tohle napadá, jděte se bodnout! Anebo – dejte si na uši sluchátka a poslouchejte nové 2CD „En Vivo!...