Reklama
Banner

City a valašské kořeny

Email Tisk

altLucie Redlová asi zamotá hlavu všem, kteří budou mít vliv na výsledky různých anket a soutěží o nejlepší album roku. Kdo z vás ještě neslyšel Křižovatku, o hodně přichází. Ženské písničkářství vyrostlé z poctivých valašských kořenů se v tomto případě jeví jako velmi přesvědčivé.   

 

Dětem slavných rodičů většinou není co závidět. Hlavně když je kdekdo srovnává s matkou či otcem. Z hlediska synů a dcer to musí být únavné a otravné. V tomto případě tedy zůstaňme u konstatování, že Lucie Redlová si s „genovým darem po tátovi“ zatím vede docela obstojně.

Už po prvním poslechu Křižovatky má posluchač chuť zakřičet radostí, protože každá nová vkusná nahrávka je v dnešní době vzácností. Nemá smysl dělat si hlavu se škatulkováním – jestli je to víc folk nebo rock. Je to zkrátka přesně ten typ muziky, která potěší nejen jemné folkaře, ostřejší alternativní rockery, módní hledače folklorních kořenů, ale zcela určitě i vnímavé bluesmany skoro „nad hrobem“.  

Lucie Redlová udělala dobře, že se obklopila muži, kteří ji pomohli „upéct“ album, na němž  se - gurmánsky řečeno - původní písničkářská náplň obalila vrstvou syrového bigbíťactví. Své si zde odehrála „doprovodná“ kapela Garde ve složení Martin Knor (kytara), Ivan Trpík (baskytara) a Milan Kratochvíl (bicí).  Zásadní vliv na konečnou podobu jedenácti písní má nepochybně zvukový mistr Ondřej Ježek, v jehož studiu Jámor se Křižovatka nahrávala, a samozřejmě producent Tim Eriksen, americký punker milující lidové písničky. Mimochodem Eriksen je podepsán pod skladbou Nalívej jako autor hudby.  

alt

Zatímco muži tvrdí muziku, u textů je tomu naopak: až na jednu výjimku (Je noc od Jakuba Horáka) se o ně přičinily ženy, konkrétně Radka Bzonková, Lada Šimíčková a jeden (Jsi nejlepší) si napsala sama protagonistka alba. To, o čem se tu zpívá, lze bez ironizování nazvat ryzím ženským pohledem na svět.

Například ve skladbě Kamarádi se objevuje problém současných třicátnic, Redlová zpívá: „…příbuzní jak upíři/ hroty slov na mě míří/ už jsem celá vysátá/ a stejně furt bez chlapa/ všechny ženy zahořely/ i mé děti vidět chtěly/ a já se pořád nevdala/ jsem divná a pomalá…“ V písni Nemluvná se pro změnu objevuje jiná ženská optika, model milenka: „…chybí mi závoj, slzy a žal/ chybí mi paměť – co je ti do ní/ nemám co ztratit, co si mám brát/ prostě mi telefon na stolku zazvoní…“   

Pokud byste chtěli najít klíč ke kouzlu, kterým na posluchače působí Lucie Redlová a její přátelé, hledejte ve valašských kořenech, v hlavním zdroji pro skládání a nahrávání písní, v nichž je něco přírodního i duchovního. A šťastný je ten, kdo při poslechu pocítí u srdce oheň i mráz. Bez ohledu na aktuální počasí za oknem.

Ostatně - ve fantasticky vystavěné skladbě Na Lhotách, tam to všechno je!    


Křižovatka
Interpret: Lucie Redlová
Žánr:  Folkrock  
Skladby:  1/ Sběračky čaje, 2/ Indiánská, 3/ Letní, 4/ Dokonalá, 5/ Je noc, 6/ Kamarádi, 7/Keby ja vedela, 8/ Jsi nejlepší, 9/ Nalívej, 10/ Nemluvná, 11/ Na Lhotách   
Stopáž:  42:03   
Vydavatelství: Indies Scope, 2012, indies.eu   
Hodnocení:  90  %

Zdroj foto/obálka:  indies.eu, bandzone.cz/lucieredlova


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Ne tak upřímný vhled do duše megalomana

speer 200Nakladatelství Grada ve své edici Za oponou Třetí říše přináší portréty klíčových postav nacistického režimu. V jejím rámci se nám podávají přímá svědectví uvedených osobností nebo se jedná o texty odborníků svého oboru.

Malované na skle: Jánošík po brněnsku

malovane na skle divadlo radostJuraj Jánošík je pro někoho národním hrdinou, který bohatým bral a chudým dával, někdo ho považuje pouze za zbojníka, který loupil, aby se sám obohatil. V brněnském divadle Radost můžete zhlédnout h...

Méďa aneb když plyšáček ožije

Film Meda plakatKdo má rád americké filmy, může se jít podívat na nový americký film Méďa, a jakmile ho zhlédne, nemusí ani přemýšlet, o čem vlastně ten film je. Hlavně, že se zasmál, až padal na opěradlo sedadla před sebou. Naví...

K2 - jééé, holky, to je bigbít!

K2 odejdesŽeny a rocková hudba. Tohle spojení bylo, je a bude vždycky tak trochu roztomilé a zároveň sexy. Když na pódium vtrhnou „dračice“ a začnou to solit, mužské publikum je soustředěné a velkoryse odpouští nejednu nedokonalost.