Poletíme? To není otázka. Tak se jmenuje kapela, kterou byste si měli pouštět alespoň třikrát denně. Její nové album Kroskántry přináší patnáct skladeb, při jejichž poslechu se určitě nebudete nudit. Stačí průměrný smysl pro nadsázku a lítáte v tom až po uši.
Kdejaký zvědavec, jemuž název skupiny nějakým nedopatřením nic neříká, se netrpělivě zeptá, v jakém stylu tihle muzikanti vlastně hrají? Především je nutné zdůraznit, že Poletíme? působí na první (druhý, třetí… osmdesátý…) poslech nápadně svěžím dojmem. Styl… No… Ehm… Takové divné country, do kterého jsou přimíchány špetky punku, jazzu, folku a kdovíčeho ještě. Jako když byste vzali velký hrnec a promíchali v něm něco z Ivana Mládka, Vltavy, Trabandu, Jiřího Macháčka… a pořádně to prolili poctivou trampskou omáčkou.
Avšak pozor, tím není řečeno, že by tato kapela byla splácaninou vykradených nápadů odjinud. Naopak, nešetří originalitou a osobitým projevem. Zní tu opravdu „ďábelské“ banjo, mandolína, foukací harmonika, housle, valcha… ale samozřejmě i kytary, saxofon, příčná flétna, piano, bicí… Sestava Rudolf Brančovský, Vojta Konečný, Jáchym Hájek, Daniel „Kačer“ Černý, Ondřej Hájek a Jan „Beran“ Beran spolu s hosty alba podala skvělý muzikantský výkon.
Texty písní jsou většinou hravé, nadsazené, ironické. Kapela „vysmátých kovbojů“ se chvílemi nebojí dávkovat úsměvnou přisprostlost, která nepůsobí vulgárně. Někoho třeba potěší roztomilá erotická píseň Ťu ťu ňu ňu. Pozoruhodným vzkazem do světa emancipovaných ambiciózních žen (a řekněme i feministek) je skladba nazvaná Holky pitomý: „…nenutí tě třídit odpad a chodit do přírody/ nemusíš být ve všem borec a stejně stihneš konec/ nemusíš mít ve všem svaly/ nikdo jinej ti ji nesbalí…“ Za skladbu z rodu „humanistických“, plnou obyčejného lidského pochopení, lze považovat příběh mládence, který má konečně rande, tenhle kus se jmenuje Pepův happyend.
Největší hit tohoto alba nemusíte dlouho hledat, stačí zaslechnout píseň Lokomotiva. Má tah, energii a rychle leze do uší i pod kůži. „Jsi lokomotiva, která se řítí tmou/ jsi indiáni, kteří prérií jedou/ jsi kulka vystřelená do mojí hlavy/ jsi prezident a já tvé Spojené státy…“ Nakažlivý optimismus, který kdekdo zbaští bez mrknutí oka.
Ačkoliv album jako celek působí velmi odlehčeně, mírně recesisticky, zpívá se tu i o vážných věcech. Jako důkaz může posloužit úryvek z písně Muž neviditelný: „Do kapes ruce si dal muž neviditelný/ není kam proč bych spěchal/ tento svět pro mě není/ tento svět zajímá jen to, co má před očima/ kdysi jsem se vztekal, ale už jsem to raději vzdal…“
Ano, pochopili jste, je tady prostor i pro smutek a záleží na každém z vás, jak si ho zpracujete. Zbývá jediná otázka: Poletíme?
Kroskántry
Interpret: Poletíme?
Žánr: Alternativní country/punk/kabaret (nejen)
Skladby: 1/ Kus železa, 2/ Zatracenej šíp, 3/ Fígl, 4/ Lokomotiva, 5/ Kovbojové, 6/ Holky pitomý, 7/ Pepův happyend, 8/ Autistický bratr, 9/ Lev, 10/ Ruce v kapsách, 11/ Chechtání, 12/ Ťu ťu ňu ňu, 13/ Nebreč!, 14/ Muž neviditelný, 15/ Kántry dát
Stopáž: 54:03
Vydavatelství: Indies Scope Records, 2012, indies.eu
Hodnocení: 85 %
Zdroj foto: Indies Scope Records a poletime.info
| < Předchozí | Další > |
|---|
Clarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se doká...
V říjnu vydalo nakladatelství Kalibr v Edici světový bestseller knihu mladé švédské autorky Stiny Jackson Pustina. Máte-li rádi severský styl, až hmatatelné pocity zoufalství a deprese, na tomto díle si pošmáknete.
Stanislav Moša, ředitel MdB říká, že si pro diváky v sezóně 2022/2023 připravili 9 nových inscenací a myšlenky na jejich konečnou podobu je už nyní naplňují krásným očekáváním. Čtyři z nich se odehrají na Hudební scéně a pět pak na Činoherní. Dvě z nich se ...
