Reklama
Banner

Schodiště: škleby a smutky jako jistota

Email Tisk
ImageKdo říká, že kapely vzešlé z tzv. nové vlny 80. let jsou archaické, trapné či mrtvé, nemá až tak úplně pravdu. Důkazem je Schodiště navazující na formaci Nahoru po schodišti dolů band. Nové album Roztoky přesvědčuje, že novovlnné zbraně mohou být účinné i dnes.  



Nasát do sebe atmosféru přítomnosti, nechat ji v sobě bublat a pak ji přetavenou pustit do lidí. V tom spočívalo kouzlo muzikantů, kteří před třiceti lety přinesli na scénu něco tak neobvyklého, že z toho tehdejší režim chvílemi panikařil. Síla ironického šklebu v mnoha písních zkrátka fungovala.

Těžko říct, jestli to byl záměr, ale kapela Schodiště otevírá své čerstvé album skladbou, která by mohla být označena za hymnu těchto dnů – Netáhnou: “...jsem v hajzlu, budu spláchnutej/ oholenej, oblečenej, obutej/ jsem v hajzlu, konečná stanice/ Olšany, Motol, Strašnice...” Parádní trefa do období, kdy média dokola opakují slovo krize a spousta lidí pociťuje existeční ohrožení. Pokud jste na tom podobě, zpívejte si tenhle hit: “...stáhnou mě, stáhnou i s úroky/ stáhnou někam do stoky/ stáhnou kůži, stáhnou peřiny/ padám držkou do hlíny...”

Image

Důležitým motivem, který se všelijak (možná nevědomě) proplétá většinou textů, je životní skepse pramenící z toho, že člověku ubývají síly a smrt se přibližuje. A hlavně, některé věci nezměníte. Jako příklad může posloužit píseň Stařena – “...jsem stařena v pase zlomená/ prodávám lístky na druhý břeh/ nehledě na to, jaká platí měna/ nalodím všechny, když zadrží svůj dech...”

Nejrozšířenějším tématickým zdrojem je “to něco” mezi ženou a mužem. Schodišti se daří vyjádřit erotické napětí (Maha maha) i odumírání přitažlivosti (Nebudu). To vše s typickým úšklebkem a snad i pochopením pro realitu života. Hitové ambice může mít melancholická Sázava “...a v tom slaným moři prohání se hejno ryb/ jedna z nich mi slíbila, že bude zase líp...” Příjemným oživením jsou Byty, které si vzaly na mušku holčičí problém a svým zpěvem je ozvláštnila mladá bubenice Pája Táboříková. Ostatně právě ona společně s Ondřejem Fenclem pomohla kapele napumpovat mladou muzikantskou krev. Zdá se, že jemné mezigenerační jiskření může této formaci hodně pomoct.

Image

Nelze opomenout, že typickým znakem Schodiště je nezaměnitelný pěvecký výraz padesátníka Martina “Doktora” Krajíčka. Pro posluchače, kteří už více pamatují, je stejnou jistotou jako hudební projev celé kapely. Proč opouštět něco, co je pozoruhodně originální, že? Byla by to stejně pošetilé, jako kdybyste chtěli vymyslet přesnou stylovou škatulku. Například “klezmer punk” a další.        

Pochvalu si zaslouží booklet, kde najdete potřebné informace a hlavně texty všech dvanácti písní. Přečtěte si je dřív, než se při poslechu začnete sytit tím prazvláštním smutkem a hořkostí. Ale to nic, Schodiště už jiné nebude...

Důležité je, že momentálně má formu a jeho schody mohou hravě zdolat staří i mladí.

Název: Roztoky
Písně: 1/ Netáhnou, 2/ Maha maha, 3/ Byty, 4/ Kaktus, 5/ Strašák, 6/ Noc, 7/ Nebudu, 8/  Sázava, 9/ Stařena, 10/ Saky paky, 11/ Splín Revoluční třídy, 12/ Někdy 
Celkový čas: 46:23
Vydavatel: Indies Scope Records, 2011 
Informace: www.indies.eu, www.schodiste.org
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: Indies Scope Records


Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

EVA HOUSEROVÁ-STENGLOVÁ

spisovatelka, šéfredaktorka Klubu žen s nadhledem http://www.nezoufalky.cz

Muzikál:


MÝDLOVÝ PRINC (v pražském divadle Broadway)

Tak takhle jsem se v divadle dlouho nepobavila. Podstatou úspěchu tohoto muzikálu je jeho ryzí českost bez snahy o bombastičnost. Příběh o tom, že i když to s námi jde někdy z kopce, vždy je možné ten kopec nakonec zdolat. Účinkující vás od otevření opony až do poslední vteřiny děkovačky strhnou svým entusiasmem a předají vám energii, přesně tak, jak to má v divadle být. Mluvené dialogy se přelévají ve zpívaná a tančená čísla, nikde žádné falešné spoje a prostoje. Autor a režisér Radek Balaš prostě muzikál dokonale ovládá, Daniel Dvořák mu postavil ve vteřině proměnitelnou scénu, a Mýdlový princ tak má pravý muzikálový šmrnc. Budete si s nimi zpívat Neckářovy písničky a budete i trochu dojatí, protože před touto legendou naší populární hudby, která i přes zdravotní problémy stále září, je třeba smeknout. Tak jak to udělal i celý muzikál…

Banner

Anketa


Pacient 11

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Všichni jsme zrozeni k běhu

altDivoké a drsné mexické pohoří Sierra Madre plné kamení a kaktusů je domovem tajemného národa Tarahumarů a bláznivého běžce, jehož Tarahumarové přijali za svého přítele a spřízněnou duši. Dali mu jméno Caballo Blanco – Bílý Kůň.

Ken Mai zatančí příběh o smrti, erotice a lásce

Ken Mai 200Tanec jako vyjádření stavu tísně, výbušný a expresivní. Plný silových gest. Tak se dá přiblížit japonský tanec butó. V Experimentálním prostoru NoD vystoupí 20. října v rámci narozeninových oslav BE22 jeden z jeho ...

Rozprava o westernové metodě

western perexJe hezké, když dva ctihodní vysokoškolští profesoři Peter Michalovič a Vlastimil Zuska (oba přednášejí na filosofických fakultách, první v Bratislavě, druhý v Praze) se oddají k...

Malou scénou za oponou bude znít drsné a špinavé blues polských Gruff!

gruff200Na počátku bylo úspěšné bluesové duo Przytuła & Kruk, ke kterému se přidal energický a ničím nesvázaný bubeník Maciej Kudła. Tak vznikla polská kapela Gruff!, která se ve čtvrtek 11. února představí meziříčskému publiku na Malé scéně za oponou v Kulturní...