Kultura21.cz

V třetím díle seriálu o rockové hudbě se podíváme na další odnože – psychedelic rock, roots rock, progressive rock, glam rock, soft rock, hard rock a heavy metal. Všechny tyto podžánry mají společný původ. Ano, jsou to děti rock ´n´ rollu. Mnoho z nich se do jisté míry prolíná, neboť hranice mezi hudebními žánry neexistují. Vše je o fantazii.

Psychedelic rock – hudba jako LSD

Psychedelic rock je inspirován účinky LSD. Název psychedelic rock je odvozen od nahrávky Hesitation Blues newyorkské skupiny Holy Modal Rounders. Avšak první skupinou,  která sama sebe zařadila do tohoto nového žánru byli 13th Floor Elevators z Texasu. Bylo to na konci roku 1965. Tuto kapelu miluje i Johnny Depp. Některé prvky psychedelic rocku do svých písní implementovali i The Beatles, například v písni I Feel Fine.

V San Francisku se tento nový žánr velice rychle uchytil a hrály jej skupiny jako The Grateful Dead, Country Joe and the Fish, The Great Society a Jefferson Airplane. V roce 1966 už ani Byrds nehrají čistý folk rock a začínají přejímat psychedelické prvky, je to znát z jejich singlu Eight Miles High. V Británii hudební průmysl nejvíce ovlivnili The Yardbirds. Byl to jejich kytarista Jeff Beck, kdo začal experimentovat s tempem, které zvýšil. Skupina se také nechala inspirovat i jinými žánry, například gregoriánskými zpěvy, píseň Still I´m Sad, nebo world music, píseň Over Under Sideways Down. V roce 1966 se na britské scéně objevují Pink Floyd, Traffic a Soft Machine. Ve stejném roce měla debut blues rocková skupina Cream a The Jimi Hendrix Experience, jejíž kytarové řádění se stalo hlavním znakem psychedelie.

Psychedelic rock dosáhl svého vrcholu na konci 60. let. V roce 1967 The Beatles vydávají album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které obsahuje i kontroverzní písničku Lucy in the Sky with Diamonds, Rolling Stones zase vydávají album Their Satanic Majesties Request, Pink Floydi přicházejí se svým debutovým albem The Piper at the Gates of Dawn, které je považáváno za jejich nejlepší psychedelické album. Vrcholem byl festival Woodstock v roce 1969, kde se představilo široké spektrum kapel, které hrály psychedelic rock. Poté však tento žánr uvadal a postupně se přetvářel na roots rock, progressive rock a heavy rock.

Roots rock – návrat ke kořenům

Z přeplácané psychedelické scény se začalo ustupovat a lidé si žádali návrat ke kořenům rock and rollu. Tento návrat můžeme zařadit do tzv. roots rocku. V roce 1966 se Bob Dylan dostal do vedení s albem Blonde on Blonde. Toto album respektovalo návrat ke kořenům a žánr country folku. Ke snaze Boba Dylana se připojila i kanadská skupina The Band a kalifornská Creedence Clearwater Revival. Obě míchali základní prvky rock and rollu s folkem, country a bluesem. Na hudební scénu se dostávají i sóloví zpěváci jako Ry Cooder, Bonnie Raitt a Lowell George. Toto období ovšem ovlivnilo i rockové stálice – Rolling Stones přichází s Beggar´s Banquet (1968) a Beatles s Let It Be (1970).

Za písničku, která nejvíce ovlivnila tento žánr se považuje Sweetheart of the Rodeo od Byrds. Byrds pak dále pokračují na stejné vlně, ale ze skupiny odchází Parsons, který se spojí se bývalým členem kapely Chrisem Hillmanem a společně tak vytvářejí The Flying Burrito Brothers.

Mnoho hudebníků zažívá obrození tím, že přejímají prvky country. Jsou jimi například Everly Brothers, Rick Nelson, Mike Nesmith či Neil Young. Většího komerčního úspěchu také dosáhli i The Eagles se svým albem Hotel California (1976), které je považováno za jedno z nejlepších rockových alb vůbec.

Progressive rock – instrumenty především

Tento žánr experimentuje s nástroji a skladbou písní. Vznik progressive rocku ovlivnil mimo jiné i tzv. barokní rock představovaný písní od Procol Harum A Whiter Shade of Pale (1967) inspirovaná Bachem, ale také The Moody Blues, kteří použili na svém albu Days of Future Passed kompletní orchestr. Hlavními znaky progressive rocku se tak stal orchestr, klávesy a syntetyzér, kytara a bicí.

Otevírá se i prostor pro rockovou operu a to díky SF Sorrow od The Pretty Things (1968) a Tommy od The Who. Dalším průkopníkem byl King Crimson a jeho debutové album In the Court of the Crimson King, které bylo kombinací kytarových riffů, jazzu a symfonické hudby.

I Pink Floydi se dostávají od psychedelie k progressive rocku. Stalo se tak po odchodu Syda Barretta v roce 1968. Jejich album Dark Side of the Moon je nejprodávanějším albem všech dob. Album klade důraz na instrumentální virtuositu a ukazuje jedinečnou zručnost kytaristů Steva Howea a klávesisty ricka Wakemana. Anglie má také své zástupce, jsou jimi Jethro Tull a Genesis.   

Instrumentální rock, jak se dá také prog rock nazvat, nejlépe vystihuje album Tubular Bells od Mika Oldfielda (1973). Snad i díky němu se instrumentální rock rozšířil do Evropy a dovolil Kraftwerkům Tangerine Dream, Can a Faust prolomit hranice jazykových bariér. Za použití syntetyzátorů vyvinuly zcela nový pohled na rockovou hudbu, tzv. synth rock. Tyto kapely představují kromě jiného i technologický pokrok. Progressive rock se stává dávno překonaným žánrem a dostává se na vedlejší kolej. Mnoho kapel se rozpadlo, ale některé jako například Genesis, ELP, Yes a Pink Floyd stále pravidelně atakovali hitparády a pořádali mezinárodní turné.

Glam rock aneb ve stylu glitrů a kuriózního oblečení

Vyvinul se z anglické psychedelické a artrockové scény na konci 60. let. Pohyboval se mezi jednoduchými rock and rollovými polohami a art rockem. Nebyl ani tak hudebním stylem jako módou. Byl to mix mnoha stylů. Spojoval Hollywood 30. let s kabaretem, science fiction, okultismem a mytologií. Glam rock umělci používali k dotvoření atmosféry i podivné kostýmy, make-up, účesy a boty na platformě.Glam rock se vyznačuje dvojsmyslnými narážkami.

Zrod glam rocku je spojován s Marcem Bolanem, který v jedné televizní show vystoupil se svou hitovkou Ride a White Swan a měl při tom na sobě oblečení plné glitrů. K dalším představitelům se řadí David Bowie, Roxy Music, Sweet, Slade, Mott the Hoople, Mud a Alvin Stardust.

Druhá vlna glam rocku přichází společně se Suzi Quatro, Woodsovými Wizzardy a Sparks, kteří dominovali britským hitparádám v letech 1974 – 1976. Něco málo z glam rocku adoptoval i Rod Stewart, Elton John, Queeni, ale výjimkou nebyli ani Rolling Stones.


Soft rock, hard rock and early heavy metal

Na konci 60. let se rocková hudba začala dělit na soft a hard. Soft rock byl odovozen od folkových melodií, užívající akustické instrumenty a kladoucí důraz na melodičnost a harmonii. K hlavním představitelům patří Carole King, Cat Stevens, James Taylor. Americe pak vévodili Fleetwood Mac s albem Rumours (1977), které se stalo nejprodávanějším albem této dekády.

V kontrastu se soft rockem je hard rock. Pramení z blues rocku a hraje se mnohem intenzivněji a samozřejmě hlasitěji. Elektrická kytara a opakující se riffy jsou hlavními znaky. Kapelami, které zažili mezinárodní úspěch jsou Queen, Thin Lizzy, Aerosmith a AC/DC.