Kultura21.cz

V tomto měsíci mají svá výročí skladatelé i zpěváci. Také autor první česky zpívané opery František Václav Míča. Skladatel doby pobělohorské získal hudební vzdělání u svého otce varhaníka. Po přijetí do služby u hraběte Johanna Adama Questenberga  hrál i v jeho zámecké kapele, později se stává kapelníkem, skladatelem i tenoristou. Na zámku v Jaroměřicích nad Rokytkou se velmi často uváděly i italské opery, jak bylo v té době mezi šlechtou in, Míča je upravoval a hlavně komponoval pro majitele panství tzv. gratulační skladby, ale i oratoria. Jedna z italských oper byla složena přímo pro zámek s názvem O původu Jaroměřic na Moravě a byla přeložena jako první do češtiny.

Údajně Míča komponoval také opery i na české texty, ale nebyly dosud objeveny, tak jako další jeho skladby. V letošním roce uplynulo 320 let od jeho narození a 15.2.  270 let od jeho úmrtí.

Před 215 lety zemřel významný harfenista, klavírista a skladatel František Xaver Dušek. Hudební základy mu poskytl venkovský kantor, hrabě Špork mu umožnil studia v Praze a Vídni. Byl zakladatelem první české klavírní školy v Praze, kde se věnoval pedagogické činnosti. Se svou manželkou zpěvačkou Josefinou Hambacherovou vedli úspěšný hudební salon, kam zvali nejen nadějné začínající umělce, ale také slavné hudebníky. Mezi nimi pozvání přijal i Mozart, který v jejich sídlech zkomponoval Dona Giovanniho. Dušek jako skladatel komponoval symfonie (40), serenády, písně i smyčcové kvartety. Jeho skladby se hrají dodnes a stále vychází i na hudebních nosičích.

Představitel české barokní hudby Bohuslav Matěj Černohorský se narodil před 330 lety. Kněz, varhaník, skladatel i hudební pedagog získal hudební základy od svého otce. Studoval na Karlově univerzitě a po vysvěcení na kněze odchází do Itálie jako varhaník. Vrací se do Prahy a pokračuje ve své skladatelské a pedagogické činnosti. Z jeho děl se dochovala pouze část, ta další pravděpodobně shořela při požáru kostela u Svatého Jakuba v Praze, po jeho smrti. Dokázal  lidové duchovní písně přetvořit do koncertní podoby. Skládal vokály (moteto „Laudetur Jesus Christus), ale také varhanní skladby.  Na sklonku svého života opouští baroko a přiklání se předklasickému melodickému typu hudební tvorby. Jeho skladby jak vokální, tak varhanní se hrají ještě dnes. Od roku 1991 se pořádá mezinárodní festival Nymburské dny Bohuslava Matěje Černohorského.

Otakar Ostrčil, od jehož narození uplynulo 135 let, pocházel z lékařského prostředí. Otec a bratři byli lékaři, on však se stal profesorem češtiny a němčiny. Od dětství přilnul k hudbě, hrál na klavír, později studoval hudební teorii a nauku o kompozici.  V době studii se stal sbormistrem pěveckého sboru, uplatnil se jako operní dirigent, dirigoval i Českou filharmonii. Nejvýznamnějším jeho uměleckým obdobím bylo působení v Národním divadle, nejprve se podílí na dramaturgii, později se stává šéfem opery. Vždy preferoval kvalitu a preciznost, zejména dbal na vysokou uměleckou úroveň členů souboru.  Jeho působení v Národním divadle patřilo mezi nejvýznamnější období pro rozvoj české opery. Jako dramaturg se věnoval klasické i současné české hudebně dramatické tvorbě.  Nastudoval a dirigoval 75 domácích a 35 zahraničních děl, i jeho vlastní tvůrčí činnost byla rozsáhlá. Orchestrální skladby, melodramaty, vokální a komorní skladby, ale také pět oper. Zpočátku vycházel z romantické Fibichovy školy, ale snažil se o svůj vlastní osobitý a nekonvenční styl. O své činnosti v Národním divadle řekl „divadlo má být strážcem a ukazatelem dobrého vkusu. Bilance divadla se nedá měřit pouze podle pokladních výkazů, ale podle etického plusu, které vyvolává a zanechává.“ A to platí i v dnešní době.  

90let uplynulo od narození Jiřího Šlitra, skladatele, klavíristy, výtvarníka. Hru na klavír ho naučila jeho maminka, tatínek profesor kreslení zase malování. Vystudoval právnickou fakultu UK na přání svého otce, ale nikdy tuto profesy nevykonával. Věnoval se výtvarnému umění, doprovázel řady umělců na klavír.  Byl členem Laterny Magiky, se kterou byl i na Světové výstavě Expo58, kde vystavoval i své kresby. Spolupráci s ní ukončil v roce 1961, když s ní procestoval velký kus světa. V roce 1958 se podílel na spoluzaložení divadla Semafor, což jen rozšířilo jeho činnost. Z dnešního pohledu by patřil mezi workholiky,zasáhl do celé řady hudebních stylů, od jazzových, swingových, dixielandových a bluesových písniček, k rock and rollu, boogie woogie a big beatu, také k šansonu, koketoval s lidovkami, písničkami pro děti, uměl složit charleston i častušku nebo gospel i muzikál (Dobře placená procházka). Také se podílel na filmové hudbě (Černý Petr) a dál kreslil. Byl člověk velmi cílevědomý a velmi talentovaný, prakticky vše, do čeho se pustil, mu šlo. Uměl hrát snad na všechny nástroje, které se mu dostaly do rukou od klavíru, harmoniky, kytary, trubky či saxofonu. Napsal stovky písniček, z nichž mnohé patří do zlatého fondu české pop music (Tulipán, Krajina posedlá tmou, Oči sněhem zaváté, Babetta, Včera neděle byla, Purpura). Vytvořil s Jiřím Suchým dvojici, která bavila diváky několik desítek let nejen na jevišti, ale také v televizních pořadech. Nebyl sice žádný herec, ale dokázal si vybudovat svou prkennou image a zahrál si i ve třech filmech (Kdyby tisíc klarinetů).  Za svůj krátký život toho stihl opravdu mnoho. Vzpomínkový večer připravilo nejen divadlo Semafor, ale také Supraphon vydal komplet 4 CD s dosud nevydanou nahrávkou legendárního představení z roku 1968, Šlitrovy slavné hity a také záznam z roku 1947 Rychnovského dixielandu, první kapely, se kterou hrál. V Úštěku připravily k jeho výročí výstavu erotických kreseb, v Rychnově nad Kněžnou tradiční Šlitrovo jaro a Muzeum v Mimoni otevřelo výstavu jeho obrazů.

Významným operním pěvcem byl Antonín Švorc, od jehož narození uplynulo 80 let. Vystudoval pražskou konzervatoř a jeho hlasový fond velkého rozsahu jej předurčoval pro náročné dramatické postavy. Po krátkém působení v liberecké opeře získává angažmá v Národním divadle v Praze, kde vytváří se svým basbarytonem nezapomenutelné role (Boris Godunov). Stal se i členem Státní opery v Berlíně a exceloval ve wagnerovských operách.  Vystupoval i na dalších evropských scénách a spolupracoval s významnými světovými dirigenty a pěvci. Za své celoživotní umění obdržel v roce 2003 cenu Thálie.

Jarmila Novotná zemřela pře 20 lety.  Již jako osmnáctiletou si ji vybral Otakar Ostrčil do Národního divadla. Byla také dobrou herečkou, natočila desítku filmů, ona však dávala přednost operními zpěvu. Její nádherný soprán zněl na všech významných jevištích Evropy.  Do jejího životního osudu však zasáhla politická situace v Evropě a Čechách. Před nacisty utíkala z Berlína, Vídně i z Prahy. V den, kdy nacistická vojska obsadila Prahu, vystupovala z lodi u amerických břehů.  Stala se hvězdou Metropolitní opery v New Yorku a po doby války vystupovala na charitativních koncertech a v rozhlasových relacích ve prospěch své vlasti po celé Americe.  Po osvobození se vrátila domů, ale rok 1948 ji odsoudil k trvalému odchodu z vlasti, kterou tolik milovala (byla provdána za šlechtice). Nikdy se netajila svým českým původem a prosazovala, aby opery se uváděly v  rodném jazyce skladatele. Osobně se znala s vynikajícími dirigenty, dopisovala si a spolupracovala s významným italským dirigentem Toscaninem, který se stal jejím přítelem na celý život. Věnovala se jí i Ema Destinová a mnozí další učitelé, kterých si nesmírně vážila. Osobně znala významné kulturní představitele i mnohé politiky T.G.Masaryka a jeho syna Jana, který se stal kmotrem jejího syna. Smrt prezidenta a i Jana Masaryka jí velmi zasáhla. Znala se osobně i s americkými prezidenty (D. Eisenhower, G. Bush). Nejen o svém soukromí, o harmonickém manželství, ale hlavně o své pěvecké dráze a neustálé snaze po dokonalém zpěvu napsala ve svém životopisné knize „Byla jsem šťastná“. Kniha je doplněna množstvím fotografií i osobní korespondence a recenzemi na její vystoupení.  Její hlas i osoba byla z naší kultury vymazána na čtyřicet let, hudební vydavatelství Supraphon v letošním roce připravil výběr nejreprezentativnějších unikátních nahrávek CD této světoznámé umělkyně, aby připomněl její umění i generaci posluchačů, kteří neměli možnost ji vidět a slyšet na prknech, která znamenají svět.

Prameny: Wikipedie a Jarmila Novotná „ Byla jsem šťastná“