Kultura21.cz

Lukov, to je název kdysi slavného hradu, dnes tajemných zřícenin, které díky skupině dobrovolníků mají co nabídnout a lákají k výletu. Obec Lukov leží asi 12 kilometrů od Zlína a je startem příjemné procházky.

Hradní vrch je osídlen již od pravěku -  po lovcích starší doby kamenné se zde od poloviny 6. tisíciletí př. n. l. začali usazovat nositelé zemědělských kultur (zemědělci, řemeslníci, obchodníci). V níže položených oblastech budovali sídliště a ve výšinách hradiska – opevněná sídliště.  To lukovské leželo v nadmořské výšce 515 metrů nad mořem a dokládají jej nálezy kusů pravěké keramiky pocházející ze sklonku doby bronzové.

Historie hradu samotného je zahalena tajemstvím, ale je jisté, že tvořil ochranu východní hranice Českého království. První zmínka o existenci hradu pochází z roku 1219, další až z roku 1235, kde je na listině královny Konstancie zmíněn kněz Lambert, který zřejmě působil v kostele či kapli u hradu. K poměrně rozsáhlému rozšíření hradního areálu dochází za vlády Přemysla Otakara II., kdy je přistavěna velká průjezdní brána a parkánová hradba.

Hrad se dostává do držení Šternberkům, kteří byli na počátku 14. století na Moravě pevně usazeni. Jejich vlastnictví bylo přerušeno Karlem IV., jenž vrátil hrad pod správu královské koruny. Netrvalo však ani 10 let a hrad se opět vrátil Šternberkům. Při přestavbě v 15. století pravděpodobně vzniká tzv. Dolní hrad s baštou Svatojánkou (Johankou). Tento hradní komplex se poté dostává do správy Kunštátů, kdy nejvýznamnějším z nich byl moravský zemský hejtman Jan Kuna z Kunštátu. Po jeho smrti hrad zdědili jeho synové, kteří jej prodali Nekšům z Landeka. Ti se významně podíleli na stavebních úpravách – vznikají rozsáhlé trakty paláce a zřejmě zaniká hradní kaple. Hrad Lukov v tehdejší neklidné době zaujímal strategické místo a byl také náležitě vyzbrojen, o čemž svědčí zpráva z roku 1620. Jan Adam vydal 23. června potvrzení na zbraně, které mu vydalo město Olomouc: jedno dělo na kolech, 136 ručních palných zbraní (arkebuz) a mušket pro střelbu s podpěrným stojanem, dále 6 bubnů a 840 železných koulí. Po Bitvě na Bílé hoře jsou majitelé Valdštejni, kteří byli svědky nepokojů, například vpádu dánského či švédského vojska. Ti hrad při jeho opouštění 1. září 1643 vyrabovali a zapálili.

V roce 1625 byl hrad přidělen Štěpánu Šmídovi z Frejhofen, ten působil jako císařský rada a výběrčí daní. Po jeho smrti v roce 1632 se o hrad stará jeho zeť Minkvic. Z této doby máme zajímavé informace o vnitřním uspořádání hradu: „Čteme o existenci klenuté jídelny, vedle níž byla komora, za ní dlouhá klenutá světnice a dále kancelář. Nad touto kanceláří bývaly dva pokoje, které byly už tenkrát zašlé a pusté. Pod jídelnou býval klenutý pokojík důchodního písaře se zazděnou almarou, proti němu klenutý čeledník, pod ním kancelářský pokojík, kuchyně se dvěma okny a za kuchyní velká klenutá místnost. Na hradě byl vinný sklep a sklep na pivo. Nad vinným sklepem byla místnost na uskladnění potravin. Nad vstupní branou byly světnice a komory hejtmana a dole u brány světnice branného.“ Nacházely se zde i stáje pro koně, nad kterými byla sýpka a pokoje pro pojezdného a obročního. Na hradě se nacházel správní personál, služebnictvo a stráže, čímž zde mohlo žít kolem sta lidí.

V roce 1710 je panství prodáno Janovi Josefu z Rotalu, ten však kvůli finančním problémům hrad prodává Janu Fridrichovi hr. ze Seilern – Aspang. Díky těmto držitelům je z lukovského areálu velkostatek, který je zaměřen především na chov koní belgického původu. To prospívá správnímu centru - obci Lukovu, kde byly postupně zřízeny nemocnice, starobinec, sirotčinec, chlapecká i dívčí škola a kontribuční sýpka.

Postupem doby ztrácel hrad svůj strategický a vojenský význam. Nesplňoval také zvyšující se nároky na bydlení a pohodlí. Definitivní konec hradu jako sídla nastává v době nástupu Seilernů na lukovské panství. Ti zpočátku sídlili po většinu času ve Vídni a neměli zájem udržovat chátrající hradní budovy. Rychlý proces zkázy hradu nastal v posledním desetiletí 18. století. V letech 1787 - 1789 byl ještě obydlen, avšak v roce 1804 se mluví o zříceninách bývalého hradu. Roku 1861 stály obvodové hradby předhradí (Dolního hradu) a na nejvyšším místě bašta Johanka (Svatojánka). Byl dobře patrný rozsah hradu, ale už ne jeho vnitřní rozdělení. Hrad byl ponechán svému osudu. Postupem času pustl a stal se zdrojem levného stavebního materiálu jak pro rozšiřování velkostatku, tak i pro stavbu domků v okolních vesnicích. Zarostl křovinami i stromy a ztratil se v lese.

Hrad Lukov by možná zůstal zapomenut, kdyby se nenašla spousta lidí, kterým nebyl jeho osud a paměti lhostejné. První osobou s historickým zájmem o hrad byl lukovský nadučitel František Kratochvíl, jenž v roce 1891 zhotovil podrobnou mapu hradního areálu s půdorysem a popisem okolí. V roce 1940 - 1942 proběhl za finanční podpory hraběnky Terezie Seilern – Aspang zjišťovací průzkum pod vedením historika a památkáře doktora Karla Svobody. Mezi další výzkumníky patří architekt Zdeněk Gardavský, PhDr. Jiří Kohoutek, Csc., PhDr. Jana Langová či Rudolf Matouš.

Velmi významný podíl na dnešní podobě areálu Lukov nese Spolek přátel hradu Lukova, který vznikl v roce 1990 a v současné době čítá 62 stálých členů a desítky příznivců, kteří různě vypomáhají či se účastní akcí. Práce spolku se soustředí především na pracovní aktivity při archeologickém výzkumu či stavebních pracích, shromažďování materiálů o hradě a jejich zpracovávání a prezentace, pořádání akcí pro širokou veřejnost, spolupráce s různými organizacemi či vydávání informačního listu. Za jejich prací stojí mnoho úspěchů, například kniha Hrad Lukov vydaná v roce 2000, dokončení rekonstrukce věže Svatojánky či vytvoření Naučné stezky Lukov.

Motto jejich projektu je následující: „Vydali jsme se na dlouhou cestu a nevidíme jejího konce. Víme však, že musíme jít společně a naše práce není jen pouhou obnovou studených zdí středověkého hradu. Naším cílem je nový život, který chceme hradu vdechnout.“ Jejich cílem je respekt k památce, souznění historie, přítomnosti a budoucnosti a také zaměření na děti a mládež.

Pokud se rozhodnete hrad navštívit, pokochejte se i skalami Králky, které jsou přírodní památkou o rozloze 2,53 hektarů. Ta největší skála má délku 38 metrů a výšku 10 metrů. Menší skály pod hradem tvořily jeho přirozené přírodní opevnění a často jsou využívané horolezci, na které zde čeká několik desítek výstupových cest. Za zmínku stojí i Valdštejnův dub, jehož stáří je odhadováno na 300 let a podle pověsti jej zasadil Albrecht V. E. z Valdštejna.

Dne 15. září se na Lukově bude konat Den hradu Lukova spojený s akcí Lukovské kokrhání 2012. Záštitu nad akcí převzala ministryně kultury Mgr. Alena Hanáková. Návštěvníci se mohou těšit na prezentaci archeologického výzkumu a stavebně záchranných prací provedených v roce 2012, slavnostní otevření archeologického výukového pracoviště pro děti, výstavu „Hrad Lukov v proměnách času“, prezentaci „Hrad Lukov není jen minulost“ a prezentace chráněných dílen, DDM Astra, Centrum šťastné dítě. Od půl šesté do osmi večer na pátém ročníku hudebního festivalu vystoupí Rebel band, New Orleans Band a Hajaja z Havířova.

Zdroj foto a informací: www.hradlukov.cz