Před 170 lety v roce 1848 získal řezník Gregor Schicht v Rynolticích živnostenské povolení k výrobě mýdla. Jeho heslem „nakupuj levné suroviny a prodávej levně dobré zboží“ se řídily i další generace jeho následovníků. Rodinný podnik předal svým synům v roce 1878, nejschopnější z nich Johann přenáší výrobu do vhodnějších podmínek pro rozvíjení firmy a v roce 1882 zahajuje výrobu na dnešním Střekově.
Od roku 1885 začíná prudký rozvoj a výroba se rozšiřuje o zpracování palmojádra, vodního skla, glycerinu, stearinu i svíček. K tomu vybudoval i vlastní vlečku, vodárnu na Labi, strojírnu, kovárnu, výrobu kartonu i vlastní elektrárnu, která složila i k veřejnému osvětlení. Firma také vlastnila uhelné doly.
Johann měl rád umění, četl německé klasiky, francouzské osvícence, obdivoval L. N. Tolstého. Jako nekuřák a abstinent podporoval v podniku výrobu ovocných šťáv (Ceres saft). Po jeho smrti v roce 1907 pokračuje jeho syn Heindrich, a to už se rodinný podnik v roce 1906 změnil na akciovou společnost. Všechny akcie byly v držení rodiny. Heindrich rozšiřuje obchodní styky a uplatňuje novinky ve zpracování olejnin. Začíná pracovat ztužovna tuku (1911), staví se nová kotelna s tehdy nejvyšším komínem v monarchii, i správní budova. V této době měl již podnik 3500 zaměstnanců.
Rozvoj zastavila I. světová válka a firma vynakládala značné prostředky na podporu pro zaměstnance a jejich rodiny (brambory za výrobní cenu) i pro Červený kříž. Značná pozornost byla věnována reklamě, zejména po rozpadu Rakouska-Uherska. Již těsně po válce byl uspořádán letecký závod s trasou z Vídně do Prahy, Litoměřic, Terezína, Brna, Budapešti a zpět do Vídně pod názvem Schichtův let, což byla velice atraktivní reklama té doby. Nezapomínalo se ani na péči o zaměstnance, podniková nemocenská pokladna od roku 1887, od roku 1894 již fungovala závodní jídelna, knihovna (1905), mateřská školka (1914), závodní lékař se sestrou a nejnovějším vybavením. V jednotlivých provozech byly šatny, kuřárny, odpočívárny s možností ohřevu donesených jídel., umývárny se sprchami. Bylo zavedeno horkovzdušné vytápění, ventilace. Finančně firma podporovala kostely, městské divadlo (zaměstnanci měli snížené vstupné). Nezapomínalo se na vzdělávání zejména chemické a technické kurzy probíhaly v kinosálu pro 200 osob.
Již v roce 1919 vzniká sídliště pro 90 dělnických rodin, pro úředníky bylo dokončeno v roce 1921. Domky byly s elektrickým osvětlením, koupelnou, sklepem a přístavbou pro chov domácích zvířat a zahrádka. Vše bylo přidělováno podle potřeb a zásluh, třetí sídliště pro rodiny s více dětmi bylo postaveno na konci 30 let. Domky zůstaly v majetku firmy, většinou označeny písmenem S ve formě labutě. Nebyl dělán žádný rozdíl mezi Čechy a Němci v zařazení či platech, důležité byly schopnosti a poctivá práce. Pozornost v systému odměňování byla i podle odpracovaných let.
V roce 1931 u příležitosti 70 výročí byly postaveny lázně s bazénem pro zaměstnance i veřejnost, které technickým vybavením i službami patřily mezi nejmodernější v Evropě. To už od roku 1929 po fúzi tří největších evropských podniků vznikl nadnárodní podnik UNILEVER, jehož prvním prezidentem se stal Georg Schicht, bratr Heindricha. Georg se odstěhoval s rodinou do Londýna. V době druhé světové válce tak jeden nadnárodní podnik zásoboval nacisty i spojence. Po roce 1945 byl podnik znárodněn a majitelé vyhoštěni, ale schichtovský duch tam žil dál.
A proč výstava s názvem Schichtova epopej? V době 10 výročí vzniku Československa zadala Schichtova továrna českému malíři Emanueli Boháčovi (1867-1940) cyklus obrazů z českých dějin. Celkem vzniklo 22 velkoplošných obrazů, z nichž většinu se podařilo muzeu poprvé soustředit právě na výstavu. Nejsou to obrazy tak úplně neznámé, zejména starší generace je viděla při školních výukách. Firma je vytiskla a zaslala jako dar všech školám a tak Libušino proroctví či Dívčí válku známe právě díky těmto obrazům i když se „zapomněl“ jejich vznik.
Jediný obraz v majetku muzea je Příjezd T.G. Masaryka do Prahy. Některé obrazy jsou zatím nezvěstné, znají se jen podle dochovaných pohlednic, které firma v rámci reklamy tiskla, jak dokazují tiskařské desky, které jsou na výstavě k vidění. Některé obrazy, jako je Obrana pražského mostu, namaloval významný anglický malíř R.von Marientreu - což bylo překvapení. Návštěvník tak na obraze spatří, jak vypadala firma v roce 1907 a jak na fotografii v roce 1925.
Již při vstupu do muzea upoutá pozornost jelen vytvořený z mýdel, nejznámějšího produktu firmy už od roku 1891. A je tam k vidění mnohem více, muzeum prezentuje nenápadně nápadně část své rozsáhlé sbírky od raznic, přes ukázky z výroby, až po vitrínu naaranžovanou přesně tak, jako výlohy před dávnými lety. Ve čtyřech místnostech je stále co vidět, kombinace obrazů, původních reklam, promítaní reklamních šotů, ukázky z leteckého závodu. Takže se vrátíte časem do doby vzniku jednotlivých exponátů. I ta míchačka surovin vypadá, jakoby si na tu výstavu uprostřed své práce jen tak odskočila.
Pro dobrou orientaci na výstavě slouží jednotlivé popisky (i v němčině), návštěvník tak pozná, co který exponát ukazuje, včetně doby jeho vzniku. Pokud navštívíte komentovanou prohlídku, zjistíte, že schichtovský duch se přenesl i na kurátora výstavy, který dokáže návštěvníky obohatit i o další zajímavosti této dlouhé historie podniku i rodiny.
| < Předchozí | Další > |
|---|