I když je prosinec, čas milovníků zimních radovánek teprve začal. Ústecké muzeum veřejnosti představilo unikátní vyřezávané polychromované sáně, ve tvaru loďky. Patřily rodině ústeckého purkmistra (rychtáře) Adalberta Wenzela Tháma (narozený 28. 4. 1728 zemřel 1. 1.1793) a muzeu byly věnovány v roce 1930.

Sáně určené pro jednu osobu (dítě nebo ženu), mají zajímavě řešené duté sedátko, do jehož vnitřku se vkládalo ohřívadlo. Loďka saní má boky zdobené řezbou plasticky vystupujících akantů a s řezbou mušle na jejich konci. Po stranách přídě se sedátkem pro kočího, je řezba křídel a vlající stuhy s květinou. Sanice byly kované nebo okované spojené oblouky a loďka byla připevněna šrouby. K sanicím byl připojen také postroj koně, kočí sedící vpředu, koně řídil. Zadní sedátko bylo určeno pro sloužícího, který seděl obkročmo s nohami na stupačkách. Nedochovala se sice část spojujících oblouků sanic i tak je zřejmé, že musely být vysoké.

 Saně, které spíše vídáváme u severnějších národů, dokazují, že město s nadmořskou výškou 218 metrů, také kdysi mělo dostatek sněhu i na takové projížďky.

Foto: autorka
www.muzeumusti.cz