Jak vypadal všední život v minulosti, jak lidé přemýšleli, jaký byl jejich duchovní obzor? Co obnášela - od antiky až po romantismus 19. století - příslušnost k rozličným stavům či profesím, zkoumala sada přeložených knih, které vydalo nakladatelstvím Vyšehrad, ale nechybějí ani původní práce - vedle průkopnické Legendy o Ostojovi, kde Zdeněk Smetánka na základě převážně archeologických nálezů vylíčil úděl anonymního sedláka z dávných přemyslovských dob, jsou to sborníky jako Člověk českého středověku nebo Člověk raného novověku. Nyní k nim přistupuje Jeden den ve středověku.

 

 

Zde už se v centru pozornosti ocitá nikoli celoživotní existence, nýbrž jediný den v životě toho či onoho člověka, od bezprávného vesničana po krále. V jedenácti příspěvcích uznávaných českých historiků je tak vylíčeno, co mohl člověk během jednoho konkrétního dne - zpravidla o svatohavelském svátku léta Páně 1410 - podnikat, ať již pocházel z vesnice, města nebo hradu, ať již byl spojen s klášterním prostředím, se stavební dílnou nebo vysokou školou, nechybí ani sonda do manželského soužití.

Svátek sv. Havla - tedy 16. října, kterýžto den ve zvoleném roce připadl na čtvrtek - nebyl zvolen náhodně, jak poznamenává Jan Klápště ve svém zamyšlení, spolu se svátkem sv. Jiří (24. duben) rozděloval hlavně na vesnici rok na letní a zimní období. Zároveň vymezoval období, kdy rolníci museli, již po skončení zemědělských povinností, odevzdávat vrchnostem nejrůznější platby, peněžní, naturální i robotní.

Autoři k zadanému úkolu přistupovali rozličně, zajisté i v závislosti na dochovaných materiálech. V některých případech skutečně vylíčili, jak mohl proběhnout jeden den ze života drobného zemana, při volbě rektora pražského vysokého učení nebo na vladařské úrovni v případě krále Václava IV. Jindy ovšem zvolili spíše obecnější vhled do dané profese či prostředí (stavební dílna a huť, Sázavský klášter).

 

Ale i tehdy se dovíme, co málokdo tuší: třeba že mniši benediktini sice den členili na 24 hodin, jenže jednu polovinu měla "světlá část" započatá východem slunce, zatímco druhou polovinu "temná část" - denní hodina tedy měla jinou délku než noční (a mniši museli provádět ustavičné propočty; například dotyčného 16. října měla jejich "denní" hodina našich asi 51 minut).

Ne všechny stati dodržují doporučené svatohavelské datum. Například závěrečný příspěvek Pavlíny Cermanové, věnovaný zabývá husitským vizím konce světa, se posouvá o celé desetiletí. Autorka se pokouší evokovat současně hrůzostrašný i povznášející sen kněze Martina řečeného Mluvka v předvečer očekávaného posledního dnu, k čemuž mělo dojít v únoru 1420.

V knize nalezneme texty, které neopouštějí rozměr vědecké studie, opírající se o množství zjistitelných údajů (citační aparát ostatně používají všichni), ale nechybějí ani téměř beletristické výpravy jakoby inspirované odkazem Zikmunda Wintera - také se drží historických doložitelných osobností a faktů. Oceníme snahu přiblížit rozpoložení protagonistovo, jeho rozmrzelost i spokojenost, jak se o to pokusil Josef Žemlička v úvodní povídce, když vylíčil trudné dvoudenní putování pana Bedřicha z Vinařic u Loun kvůli vcelku prkotinným záležitostem. Obdobně si počínal také Martin Wihoda, kdy popsal sotva uspokojivou cestu vratislavského kanovníka na zanedbaný hrad Kaltenštejn, který se zanedlouho promění ve zříceninu.

A konečně bych rád ještě upozornil na zamyšlení Pavlíny Rychterové Jeden den středověkého manželství. Rekonstruuje tu podobu manželského soužití, sevřeného množstvím církevních předpisů i dobových zvyklostí, kdy a jaký sex je přípustný. Z českých autorit oněch časů odkazuje na Tomáše Štítného.

 

Učenec zjevně spjatý s realitou sice varoval před neuváženostmi ve výběru celoživotního partnera i prostopášnostmi, ale přitom doporučoval raději si zahřešit než pěstovat přílišnou sexuální zdrženlivost, vyžadovanou v neděli, o početných svátcích, během adventu, v postním období a rovněž během menstruace, těhotenství a šestinedělí. Rychterová roztomile parafrázuje jeho přístup: "Takoví manželé spolu nechtějí obcovat, ale pak v zadržované touze se spolu různě oplzle zaobírají a nakonec se pošpiní horším hříchem, než kdyby si řádně a slušně zasouložili."

Jeden den ve středověku, přichystaná na počest profesora Františka Šmahela, jednoho z našich zasloužilých "středověkářů", je knížka útlá, poskládaná z příspěvků, spíše drobných črt, které málokdy přesáhnou dvacítku potištěných stran, avšak dává leckdy až šťavnatě nahlédnout do časů, kdy pod zdánlivým klidem již vyšlehávají plaménky nespokojenosti, které se po Husově upálení rozdmýchají do obřího požáru. Ostatně zvolení Mistra Jana Husa rektorem pražské univerzity jeden z textů také připomíná.

Martin Nodl, Petr Sommer (eds.): Jeden den ve středověku
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2014. 217 stran

Hodnocení: 80%

Foto: kniha, www.stadtwanderer.net

< Předchozí		Další >