Reklama
Banner

Projížďka od minulosti k dnešku

Email Tisk

Dejiny perexHistorické práce v sobě skrývají zajímavý paradox: ač dějepisci vycházejí z týchž pramenů a událostí, jejich náhled se může zásadně lišit v jejich výkladu. Jakýmsi tradičním rámcem, podpořeným i bezpočtem uměleckých zpodobnění (vezměme si třeba filmy), je vyzdvižení husitského období jako jedné z nejpodnětnějších epoch, zatímco doba pobělohorská bývá vnímána jako zosobnění útisku a úpadku české státnosti. Mnozí historikové se pokoušejí dospět k vyváženějšímu pojednání, nejnověji tak činí Jan Rychlík a Vladimir Penčev v knize Od minulosti k dnešku - Dějiny českých zemí.


Navazují na své početné předchůdce, ať již s nimi souhlasí nebo naopak polemizují. Již v 19. století se bytelným základem pro národní sebeuvědomění stávají Palackého Dějiny národu českého, zdůrazňující odvěké potýkání českého etnika s Němci. Další historici - najmě Josef Pekař - mění rozložení světel a stínů, i když některé teze, počínaje zarputilým hledáním společného "československého" národa a konče soudobými aktualizacemi dávného dění, vykázaly obdivuhodnou životnost i přitažlivost.

Ke čtenářům se tak dostaly početné shrnující spisy, dvojí zpracování národních dějin nabídla Československá vlastivěda (jak v meziválečné republice s poplatností tehdejším potřebám, tak v 60. letech s podřízením komunistické věrouce), z posledních let můžeme přidat Toulky českými dějinami a zejména monumentální, mnohasvazkové Velké dějiny zemí koruny české.

Dejiny

Rychlíkova a Penčevova kniha má zajímavý původ: nejprve byla nachystána pro bulharské vydání a teprve poté - prý zásadně - přepracována pro tuzemského čtenáře. Vypadly zejména pasáže, které nezasvěcenému zahraničnímu zájemci vysvětlovaly jevy průměrnému našinci důvěrně známé, případně - jako ve sféře kultury a umění - se stávaly pouhými seznamy jmen a děl. A spojení českého vysokoškolského pedagoga s bulharským bohemistou mělo vnést jakýsi (středo)evropský nadhled. Ostatně autoři hned na počátku hlásají, že vrchol českých dějin nevidí v husitství, že zapojení českých zemí do habsburské monarchie nevnímají jako něco předem odsouzeníhodného a ani si neidealizují meziválečnou československou republiku.

Oba autoři rozčlenili svou knihu do 16 kapitol a závěrečného dovětku, věnovaného samostatné České republice. Své vyprávění dovedli opravdu do přítomnosti: zachytili nástup Miloš Zemana do prezidentského úřadu, tak výsledky posledních parlamentních voleb. Přidržují se politických událostí jako základní osnovy, k níž přidávají zmínky o hospodářské situaci, případně ji obohatí přehledem dosavadních postojů k daným událostem či obdobím. A nepřekvapí, že ze zhruba šesti set stránek textu - další desítky stran obsahují seznamy, přehledy, rejstřík - pokrývá celá jedna třetina novodobé dějiny (to znamená od vzniku Československé republiky v roce 1918 po dnešek).

dejiny hus

Tak třeba o husitství (na snímku upálení Mistra Jana Husa) se dočteme, že v popředí stála otázka stabilizace země a ukončení revolučních experimentů, které způsobovaly těžko představitelný chaos. K "bělohorskému mýtu" uvádějí, že české stavovské zřízení s mocenskou svrchovaností šlechty, pokud by zvítězilo nad Habsburky, by zřejmě vyústilo v nápodobu Polska, posléze několikrát rozsápaného sousedními velmocemi. Hrozil by stejný osud i českým zemím?

Neméně poutavě jsou vylíčeny konflikty mezi českojazyčným a německojazyčným obyvatelstvem v rakousko-uherské monarchii. Ačkoli to císař František Josef I. (na snímku v maďarské uniformě) původně slíbil, posléze odmítl nechat se korunovat na českého krále i "zrovnoprávnit" Čechy podle uherského vzoru - vladař je raději porušením slibu naštval, než aby se musel potýkat s mnohem silnější opozicí německou a maďarskou.

Konečně vznik Československa (s připojenou Podkarpatskou Rusí) představoval pokus nového státu vymanit se z obklíčení německým živlem, neboť německé obyvatelstvo se nesmířilo s "menšinovým" postavením, a jako protiváhu postavit společný slovanský původ včetně ideje jednotného "československého" národa. Mělo to ostatně své výhody i pro Slováky (starobylá čeština bible kralické jako modloslužebný jazyk tam ostatně dlouho přežívala), protože nezapomínejme, že maďarizace "horních Uher" - neboli dnešního Slovenska - se vyznačovala daleko brutálnějším průběhem, nežli tomu bylo při prosazování němčiny v Čechách a na Moravě. Národnostní problémy se však vyřešit nepodařilo: Slováci se necítili být součástí státního československého národa, nemluvě o Němcích.

Dejiny1

Oba pisatelé se soustředí hlavně na (snad nezúčastněný) popis historických událostí, vykládají jejich příčiny i důsledky. Domnívám se, že postupně narůstá určité opatrnictví, které bych nacházel třeba v pojednání o éře normalizace, kde autoři přeceňují vliv opozičních skupin. Marně bychom hledali tak přesný postřeh, který nalezneme např. v kolektivních Dějinách zemí koruny české (1992): "Normalizační režim dlouho na své opory, které byly tím spolehlivější, čím více se samy zkompromitovaly, spoléhal. S diferencovanou (zejména mzdovou a daňovou) politikou se ztotožňovaly určité společenské kategorie (například státní zaměstnanci, členové KSČ, cikánské obyvatelstvo) nebo určité regiony (hornické revíry, industrializované oblasti Slovenska orientované na zbrojní výrobu)." Možná by takové stanovisko bylo dnes shledáno xenofobním a politicky nekorektním, i když s pozůstatky a pokřivenými dopady tohoto stavu se potýkáme dodnes.

Až na výjimky autoři pomíjejí rozsáhlé tematické oblasti, ať již je to kulturní sféra včetně umění nebo každodenní existence napříč společenským spektrem, proměny mentality a smýšlení. Jen ojediněle narazíme na drobné zmínky třeba o dnes stěží představitelné, ba posvátné úctě všech vrstev k panovníkovi, což vysvětluje, že poddané obyvatelstvo se sice mohlo vzbouřit proti své vrchnosti, ale přesto se odvolávalo k císaři jako nanejvýš spravedlivé instanci a naivně od něho očekávalo zastání. Připouštím ovšem, že pak by rozsah knihy neúměrně nabobtnal...

Jan Rychlík, Vladimir Penčev: Od minulosti k dnešku. Dějiny českých zemí.

dejiny obalka

Vydalo nakladatelství Vyšehrad 2013 (v prodeji 2014). 688 stran.
Hodnocení: 70%

Foto: Vyšehrad, www.herodotos.cz, www.da.wikipedia.org, www.cojeco.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Akce pro milovníky dějin: Živoucí historie IV

zivouc200Všichni, kdo milují staré časy, dámy v korzetech, muže ve zbrani a stará řemesla, by měli navštívit další ročník festivalu Živoucí historie IV, který se koná 13. a 14. června v Amfíku Bukovina. Můžete se těšit na dunění palných zbraní a řinčení mečů ...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Jak to ten pes myslí

Pes kniha 200Lámali jste si občas hlavu nad tím, proč Váš pes dělá určité věci, které kolikrát nelze logicky vysvětlit? Rádi byste ho pochopili, popřípadě daným situacím předešli? Autorka knihy Arden Mooreová – právem uznávaná pora...

Světová premiéra a australská komedie, v divadlech ABC a Rokoko se zkoušejí dvě novinky

noc200V Městských divadlech pražských se začalo zkoušet, režisér Miroslav Hanuš chystá pro Divadlo ABC světovou premiéru hudební revue Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a v Divadle Rokoko připravuje režisér Pavel Khek australskou komedii Noc bláz...

Fliegauf naznačuje, odkud vane vítr

je to jen vitrI takový bývá úděl umělce! Zatímco film maďarského autora Bence Fliegaufa získává uznání od festivalových porot (Stříbrný medvěd na MFF v Berlíně) i lidsko-právních organizací (cena Amnesty International Film, Peace Film ...

Lucie Bílá s Arakainem za zády není jen Zimní královna

altNaše metalová skupina Arakain slaví letos tři křížky na krku a při této příležitosti vyrazila na monstrózní turné po českých a moravských městech. Nejednalo se ale o ledajaké turné, jeho speciálním hostem byla Lucie Bílá a další. Jak...