Reklama
Banner

Projížďka od minulosti k dnešku

Email Tisk

Dejiny perexHistorické práce v sobě skrývají zajímavý paradox: ač dějepisci vycházejí z týchž pramenů a událostí, jejich náhled se může zásadně lišit v jejich výkladu. Jakýmsi tradičním rámcem, podpořeným i bezpočtem uměleckých zpodobnění (vezměme si třeba filmy), je vyzdvižení husitského období jako jedné z nejpodnětnějších epoch, zatímco doba pobělohorská bývá vnímána jako zosobnění útisku a úpadku české státnosti. Mnozí historikové se pokoušejí dospět k vyváženějšímu pojednání, nejnověji tak činí Jan Rychlík a Vladimir Penčev v knize Od minulosti k dnešku - Dějiny českých zemí.


Navazují na své početné předchůdce, ať již s nimi souhlasí nebo naopak polemizují. Již v 19. století se bytelným základem pro národní sebeuvědomění stávají Palackého Dějiny národu českého, zdůrazňující odvěké potýkání českého etnika s Němci. Další historici - najmě Josef Pekař - mění rozložení světel a stínů, i když některé teze, počínaje zarputilým hledáním společného "československého" národa a konče soudobými aktualizacemi dávného dění, vykázaly obdivuhodnou životnost i přitažlivost.

Ke čtenářům se tak dostaly početné shrnující spisy, dvojí zpracování národních dějin nabídla Československá vlastivěda (jak v meziválečné republice s poplatností tehdejším potřebám, tak v 60. letech s podřízením komunistické věrouce), z posledních let můžeme přidat Toulky českými dějinami a zejména monumentální, mnohasvazkové Velké dějiny zemí koruny české.

Dejiny

Rychlíkova a Penčevova kniha má zajímavý původ: nejprve byla nachystána pro bulharské vydání a teprve poté - prý zásadně - přepracována pro tuzemského čtenáře. Vypadly zejména pasáže, které nezasvěcenému zahraničnímu zájemci vysvětlovaly jevy průměrnému našinci důvěrně známé, případně - jako ve sféře kultury a umění - se stávaly pouhými seznamy jmen a děl. A spojení českého vysokoškolského pedagoga s bulharským bohemistou mělo vnést jakýsi (středo)evropský nadhled. Ostatně autoři hned na počátku hlásají, že vrchol českých dějin nevidí v husitství, že zapojení českých zemí do habsburské monarchie nevnímají jako něco předem odsouzeníhodného a ani si neidealizují meziválečnou československou republiku.

Oba autoři rozčlenili svou knihu do 16 kapitol a závěrečného dovětku, věnovaného samostatné České republice. Své vyprávění dovedli opravdu do přítomnosti: zachytili nástup Miloš Zemana do prezidentského úřadu, tak výsledky posledních parlamentních voleb. Přidržují se politických událostí jako základní osnovy, k níž přidávají zmínky o hospodářské situaci, případně ji obohatí přehledem dosavadních postojů k daným událostem či obdobím. A nepřekvapí, že ze zhruba šesti set stránek textu - další desítky stran obsahují seznamy, přehledy, rejstřík - pokrývá celá jedna třetina novodobé dějiny (to znamená od vzniku Československé republiky v roce 1918 po dnešek).

dejiny hus

Tak třeba o husitství (na snímku upálení Mistra Jana Husa) se dočteme, že v popředí stála otázka stabilizace země a ukončení revolučních experimentů, které způsobovaly těžko představitelný chaos. K "bělohorskému mýtu" uvádějí, že české stavovské zřízení s mocenskou svrchovaností šlechty, pokud by zvítězilo nad Habsburky, by zřejmě vyústilo v nápodobu Polska, posléze několikrát rozsápaného sousedními velmocemi. Hrozil by stejný osud i českým zemím?

Neméně poutavě jsou vylíčeny konflikty mezi českojazyčným a německojazyčným obyvatelstvem v rakousko-uherské monarchii. Ačkoli to císař František Josef I. (na snímku v maďarské uniformě) původně slíbil, posléze odmítl nechat se korunovat na českého krále i "zrovnoprávnit" Čechy podle uherského vzoru - vladař je raději porušením slibu naštval, než aby se musel potýkat s mnohem silnější opozicí německou a maďarskou.

Konečně vznik Československa (s připojenou Podkarpatskou Rusí) představoval pokus nového státu vymanit se z obklíčení německým živlem, neboť německé obyvatelstvo se nesmířilo s "menšinovým" postavením, a jako protiváhu postavit společný slovanský původ včetně ideje jednotného "československého" národa. Mělo to ostatně své výhody i pro Slováky (starobylá čeština bible kralické jako modloslužebný jazyk tam ostatně dlouho přežívala), protože nezapomínejme, že maďarizace "horních Uher" - neboli dnešního Slovenska - se vyznačovala daleko brutálnějším průběhem, nežli tomu bylo při prosazování němčiny v Čechách a na Moravě. Národnostní problémy se však vyřešit nepodařilo: Slováci se necítili být součástí státního československého národa, nemluvě o Němcích.

Dejiny1

Oba pisatelé se soustředí hlavně na (snad nezúčastněný) popis historických událostí, vykládají jejich příčiny i důsledky. Domnívám se, že postupně narůstá určité opatrnictví, které bych nacházel třeba v pojednání o éře normalizace, kde autoři přeceňují vliv opozičních skupin. Marně bychom hledali tak přesný postřeh, který nalezneme např. v kolektivních Dějinách zemí koruny české (1992): "Normalizační režim dlouho na své opory, které byly tím spolehlivější, čím více se samy zkompromitovaly, spoléhal. S diferencovanou (zejména mzdovou a daňovou) politikou se ztotožňovaly určité společenské kategorie (například státní zaměstnanci, členové KSČ, cikánské obyvatelstvo) nebo určité regiony (hornické revíry, industrializované oblasti Slovenska orientované na zbrojní výrobu)." Možná by takové stanovisko bylo dnes shledáno xenofobním a politicky nekorektním, i když s pozůstatky a pokřivenými dopady tohoto stavu se potýkáme dodnes.

Až na výjimky autoři pomíjejí rozsáhlé tematické oblasti, ať již je to kulturní sféra včetně umění nebo každodenní existence napříč společenským spektrem, proměny mentality a smýšlení. Jen ojediněle narazíme na drobné zmínky třeba o dnes stěží představitelné, ba posvátné úctě všech vrstev k panovníkovi, což vysvětluje, že poddané obyvatelstvo se sice mohlo vzbouřit proti své vrchnosti, ale přesto se odvolávalo k císaři jako nanejvýš spravedlivé instanci a naivně od něho očekávalo zastání. Připouštím ovšem, že pak by rozsah knihy neúměrně nabobtnal...

Jan Rychlík, Vladimir Penčev: Od minulosti k dnešku. Dějiny českých zemí.

dejiny obalka

Vydalo nakladatelství Vyšehrad 2013 (v prodeji 2014). 688 stran.
Hodnocení: 70%

Foto: Vyšehrad, www.herodotos.cz, www.da.wikipedia.org, www.cojeco.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Věznění v koncentračním táboře Flossenbürg nepřežily desetitisíce obětí

Flossenburg 200V těchto dnech si připomínáme šedesáté osmé výročí konce 2. světové války, v níž milióny lidí nezahynuly jen na bojištích, ale i v nacistických koncentračních táborech. Jedním z méně známých koncentračních táborů je Flossenbürg

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Vášeň ku knihe alebo príbeh emancipácie žien

zeny200Ako napovedá názov knihy, pôjde o vášeň, o silné emócie a zmenu sociálneho postavenia. To všetko má za následok kniha. Dnes vymierajúci predmet, do ktorého musíme mládež nútiť, v 18. storočí kľúč k pokroku a vzdelanosti.

...
Muzikál Robin Hood se vrátí na repertoár Divadla Kalich

robin200Muzikálový příběh zbojníka Robina Hooda z autorské dílny Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové opět ožije na jevišti pražského Divadla Kalich. Robin Hood se na něj vrátí v pátek 19. února 2016 na limitovaný počet 20 repríz.

...
Nejoblíbenější ruská pohádka Mrazík baví už několik generací

altRuská filmová pohádka Mrazík (1964) je asi jediná klasika z bývalého Sovětského svazu, na kterou se dá dívat. Možná dnešní doba poněkud svádí ke zjednodušování, ale na rozdíl od ostatních filmů nebo knih se tohle neopírá jen o chudobu a tragédii, al...

Lekce vyhánění duchů s PATRICKEM WOLFEM!
ImageČasto si stěžuji, že se do českých obchodů nedostane lecjaká kvalitní tvorba, ať již jde o hudbu, film, nebo literaturu. Tentokrát musím však vyzdvihnout opak – dostala se k nám nová, v pořadí již pátá desk...