Banner

Jak vyhlížela naše města i vesnice v minulosti

Email Tisk

mestovesnice perexManželé Alena a Vlastimil Vondruškovi rozpracovali sedmidílný cyklus popularizačních knížek nazvaný Průvodce českou historií, které přibližují nejrůznějších aspekty naší minulosti. Zatím vyšly první dva svazky, věnované řekněme hmotné kultuře: zkoumají, v čem lidé bydlívali, co si stavěli. Už názvy knih - Město a Vesnice - prozrazují, čemu se věnují. Následovat budou další témata jak "hmotná" (církevní i světská vrchnost, řemesla), tak "duchovní" (každodenní život, vzdělanost).


Dvousestránkové publikace se vyznačují bohatým obrazovým doprovodem: bezpočet barevných reprodukcí provází každou kapitolu, každé heslo zkoumající tu či onu jednotlivost. Čtenář tak získá názornou představu o tom, jak vyhlížely (a vlastně dodnes vyhlížejí) domy i jejich vybavení. Fotografie totiž zachycují nejen stavby dosud obývané, ale i takové, které se dochovaly díky skanzenům.

V případě měst osvětlují jejich vývoj od raně středověkých hradišť. Letecké záběry zřetelně ukazují původní historická jádra, kdysi obehnaná hradbami, a jejich prvotní uspořádání, dochované podnes. Třeba centrum v podobě náměstí i ulice z nich vybíhající ať již paprskovitě nebo ve čtvercovité síti. Zpravidla se však na nějaké geometrické uspořádání nehledělo, z toho povstaly rozličné křivolaké, úzké uličky.

pisek

Písek

Možná překvapí, jak málo lidí tu žilo. Ještě na konci 18. století Prahu obývalo na 80 000 lidí, v Brně by se jich sešlo necelých 20 000, další města počítala už jen v tisících: Olomouc zhruba devět tisíc, Cheb sedm a půl, Jihlava šest, Plzeň pět a půl, Beroun přes dva tisíce... A vůbec se dovíme lecjaké další zajímavosti o městských poměrech: třeba o odvádění dešťové vody a splašků, o čištění ulic, o dláždění, kterému předcházely dřevěné hatě, o osvětlení nebo o zřízení suchého záchodu zvaného prevét, i když tento termín původně označoval toaletu s otevřeným ústím, umístěnou v hradních arkýřích, a tudíž jakoby přilepenou na vnější stěně hradu. Nahlédneme do sklepů a dokonce do spleti podzemních chodeb. A co byste řekli, že je prampouch?

Další kapitola probírá, jaké stavby lze ve městech nalézt: v mnohých nalezneme hrady a paláce, ale samozřejmě převažovaly měšťanské domy. Ty se vyznačovaly rozličnými staveními technikami i použitým materiálem: nejstarší byly dřevěné, poté hrázděné, kde se kombinovalo dřevo s jinými materiály, a konečně zděné, které se posléze nejvíce rozšířily. Domy z doby románské sice známe jedině z modelů, avšak gotické stavby - a samozřejmě všechny následné styly - se již dochovaly, obrázky dokládají hlavně jejich zdobná průčelí. Avšak schází přiblížení vnitřního členění domů, nábytku atd., vlastně se příliš nedovíme, jak a v čem lidé vlastně žili, co používali.

Poté následuje seznámení s dalšími stavbami, které se ve městech vyskytovaly, ať již to byly honosné radnice (a další veřejné budovy jako škola, špitál, pošta) nebo třeba pranýř. Vyskytovaly se také stavby církevní, kam patří i morové sloupy a hřbitovy, dále hospodářské budovy (řemeslnické dílny, krámy, krčmy, ale také hampejz) a rovněž pevnostní prvky, dnes již povětšinou zbořené. To platí i pro Putimskou bránu, kdysi se tyčící v Písku (viz letecký snímek) - ačkoli ji Vondruškovi označili za dochovanou, ve skutečnosti si už bezmála dvě století můžeme jen prohlížet místo, kde stávala...

Kniha o vesnici se vyznačuje obdobnou výkladovou strukturou. Stručně načrtne dějinný vývoj, rozložení vesnických osad většinou se pnoucích kolem návsi. Poté se autoři stejně jako v případě měst věnují druhům domů (ze dřeva, hrázděným i zděným) a jejich základním konstrukcím, když osvětlují vzhled jednotraktových až čtyřtraktových usedlostí, které se již vyznačovaly dvorem ze všech stran obestavěným. Domy ovšem nabývaly různého vzhledu - cenný je průřez nejrůznějšími typy podle jednotlivých oblastí. Jinak vyhlížely usedlosti a jejich rozvržení v jižních Čechách (letecký snímek pochází z Putimi) a jinak třeba na Valašsku nebo na Hané. Ale opět schází obšírnější návštěva obytných prostor.

Vondruškovi dodržují schéma předchozí knihy: zevrubně popisují hospodářské stavby přiléhající k zemědělským usedlostem - stodoly, špýchary, chlévy neboli maštale i drobné užitkové stavbičky ať již určené k chování zvířat nebo v případě haltýřů k chlazení potravin. Že určitě netušíte, jak takový haltýř fungoval?

Putim

Putim

Poté následují stavby obecní (rychta jako správní budova, krčma, škola, pastouška původně určená pro pastýře a teprve později zosobňující žebrácký příbytek), církevní, panské i technické, mezi nimiž si nejdříve vybavíme mlýn či kovárnu. Ovšem spíše než v obecních pekárnách ("chlebné pece") se chléb pekl snad v každé usedlosti. Vzhledem k početným rodinám - i přes deset lidí - nejspíš nehrozilo, že by nebyl včas sněden.

Podobně jako ve městech podnikaly řemeslnické cechy, vesnici živilo zemědělství - sely a sklízely se jedlé i užitkové plodiny (naposledy asi brambory), choval se dobytek. A nepochybně atraktivní je jedna z posledních kapitol, přibližující dávno zaniklé způsoby jak obdělávat půdu: fotografie ukazují, jak vyhlížely hák, nákolesník, rozličné typy oradel, obilní kosy. Snad jedině cepy bychom marně hledali.

Všechny nástroje mají společný rys: neskutečnou dřinu, kterou lidé (i zvířata) museli vynakládat. Uvědomíme si důležitou okolnost: ačkoli leccos nabývá až pohádkového půvabu, život v takovém prostředí byl určitě mimořádně těžký. Nemluvě o snadno se šířících nákazách (močůvka volně odtékala prostorem vesnice do potoků a řek), o podvýživě a předčasné sešlosti.

Vondruškovi sepsali své popularizační knihy možná až příliš stručně, heslovitě, avšak většinou postihují vše důležité, co s jednotlivými tematickými okruhy souvisí. Snad lze vytknout jedině to, že téměř nepostřehneme, jak a kde tu po staletí žili němečtí osadníci. Ovšem zájemci, kteří by se chtěli hned dovědět, jak se v popsaných prostředích vlastně žilo, a nechtěli čekat na další svazky, mohou sáhnout po dvou podobně popularizačních pracích Stanislavy Jarolímkové (Co možná nevíte o životě našich předků a Co ještě nevíte o životě našich předků – recenzi viz zde http://www.kultura21.cz/historie/6152-predkove), kde zjistí, jak v minulých staletích člověk vlastně žil - doslova od kolébky až do hrobu.

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Město

mesta

Vydal Vyšehrad, Praha 2013. 200 stran
Hodnocení: 90%

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Vesnice

vesnice

Vydal Vyšehrad, Praha 2014. 200 stran
Hodnocení: 90%

Foto: Vyšehrad, www.icpisek.cz, www.tcpisek.cz

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Hledat

Mimísek 9

Partneři

Čtěte také...

PRANÍ OD VALCHY K AUTOMATCE

prababicka pracka200V dnešní době automatických praček si již nikdo nevzpomene, jaká to byla dřina s praním prádla. Když žena oznámila rodině „zítra bude velký prádlo“, tak to znamenalo, že domácnost bude ten d...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Známá neznámá Hana Benešová

hana banesova200O první dámě a manželce druhého československého prezidenta Haně Benešové se vždy hovořilo jen v superlativech. I odpůrci Edvarda Beneše, pro kterého nešetřili kritikou, se chovali k paní Haně s notnou dávkou úcty. Jaká ale ve skutečnost...

Divadlo

Kdo věří pohádkám, ten patří k vítězům...na zámku tě vítá i princ s Popelkou! Fotoreportáž z českobudějovického představení Popelka na ledě.

popelka perexDivácky nejúspěšnější a nejprodávanější muzikál v České republice a Slovensku během Jarního turné 2014 navštívil exkluzivně Liberec, České Budějovice a Ostravu. V sobotu 5. dubna ještě zavítá do Hradce Králové a...

Film

OBTÍŽNÁ CESTA TROJICE HRDINŮ ZA FYZICKOU LÁSKOU

miluj me jestli to dokazes200Dokument Dagmar Smržové otevírá tabuizované téma sexuální asistence pro hendikepované a nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením.

...