Reklama
Banner

Jak vyhlížela naše města i vesnice v minulosti

Email Tisk

mestovesnice perexManželé Alena a Vlastimil Vondruškovi rozpracovali sedmidílný cyklus popularizačních knížek nazvaný Průvodce českou historií, které přibližují nejrůznějších aspekty naší minulosti. Zatím vyšly první dva svazky, věnované řekněme hmotné kultuře: zkoumají, v čem lidé bydlívali, co si stavěli. Už názvy knih - Město a Vesnice - prozrazují, čemu se věnují. Následovat budou další témata jak "hmotná" (církevní i světská vrchnost, řemesla), tak "duchovní" (každodenní život, vzdělanost).


Dvousestránkové publikace se vyznačují bohatým obrazovým doprovodem: bezpočet barevných reprodukcí provází každou kapitolu, každé heslo zkoumající tu či onu jednotlivost. Čtenář tak získá názornou představu o tom, jak vyhlížely (a vlastně dodnes vyhlížejí) domy i jejich vybavení. Fotografie totiž zachycují nejen stavby dosud obývané, ale i takové, které se dochovaly díky skanzenům.

V případě měst osvětlují jejich vývoj od raně středověkých hradišť. Letecké záběry zřetelně ukazují původní historická jádra, kdysi obehnaná hradbami, a jejich prvotní uspořádání, dochované podnes. Třeba centrum v podobě náměstí i ulice z nich vybíhající ať již paprskovitě nebo ve čtvercovité síti. Zpravidla se však na nějaké geometrické uspořádání nehledělo, z toho povstaly rozličné křivolaké, úzké uličky.

pisek

Písek

Možná překvapí, jak málo lidí tu žilo. Ještě na konci 18. století Prahu obývalo na 80 000 lidí, v Brně by se jich sešlo necelých 20 000, další města počítala už jen v tisících: Olomouc zhruba devět tisíc, Cheb sedm a půl, Jihlava šest, Plzeň pět a půl, Beroun přes dva tisíce... A vůbec se dovíme lecjaké další zajímavosti o městských poměrech: třeba o odvádění dešťové vody a splašků, o čištění ulic, o dláždění, kterému předcházely dřevěné hatě, o osvětlení nebo o zřízení suchého záchodu zvaného prevét, i když tento termín původně označoval toaletu s otevřeným ústím, umístěnou v hradních arkýřích, a tudíž jakoby přilepenou na vnější stěně hradu. Nahlédneme do sklepů a dokonce do spleti podzemních chodeb. A co byste řekli, že je prampouch?

Další kapitola probírá, jaké stavby lze ve městech nalézt: v mnohých nalezneme hrady a paláce, ale samozřejmě převažovaly měšťanské domy. Ty se vyznačovaly rozličnými staveními technikami i použitým materiálem: nejstarší byly dřevěné, poté hrázděné, kde se kombinovalo dřevo s jinými materiály, a konečně zděné, které se posléze nejvíce rozšířily. Domy z doby románské sice známe jedině z modelů, avšak gotické stavby - a samozřejmě všechny následné styly - se již dochovaly, obrázky dokládají hlavně jejich zdobná průčelí. Avšak schází přiblížení vnitřního členění domů, nábytku atd., vlastně se příliš nedovíme, jak a v čem lidé vlastně žili, co používali.

Poté následuje seznámení s dalšími stavbami, které se ve městech vyskytovaly, ať již to byly honosné radnice (a další veřejné budovy jako škola, špitál, pošta) nebo třeba pranýř. Vyskytovaly se také stavby církevní, kam patří i morové sloupy a hřbitovy, dále hospodářské budovy (řemeslnické dílny, krámy, krčmy, ale také hampejz) a rovněž pevnostní prvky, dnes již povětšinou zbořené. To platí i pro Putimskou bránu, kdysi se tyčící v Písku (viz letecký snímek) - ačkoli ji Vondruškovi označili za dochovanou, ve skutečnosti si už bezmála dvě století můžeme jen prohlížet místo, kde stávala...

Kniha o vesnici se vyznačuje obdobnou výkladovou strukturou. Stručně načrtne dějinný vývoj, rozložení vesnických osad většinou se pnoucích kolem návsi. Poté se autoři stejně jako v případě měst věnují druhům domů (ze dřeva, hrázděným i zděným) a jejich základním konstrukcím, když osvětlují vzhled jednotraktových až čtyřtraktových usedlostí, které se již vyznačovaly dvorem ze všech stran obestavěným. Domy ovšem nabývaly různého vzhledu - cenný je průřez nejrůznějšími typy podle jednotlivých oblastí. Jinak vyhlížely usedlosti a jejich rozvržení v jižních Čechách (letecký snímek pochází z Putimi) a jinak třeba na Valašsku nebo na Hané. Ale opět schází obšírnější návštěva obytných prostor.

Vondruškovi dodržují schéma předchozí knihy: zevrubně popisují hospodářské stavby přiléhající k zemědělským usedlostem - stodoly, špýchary, chlévy neboli maštale i drobné užitkové stavbičky ať již určené k chování zvířat nebo v případě haltýřů k chlazení potravin. Že určitě netušíte, jak takový haltýř fungoval?

Putim

Putim

Poté následují stavby obecní (rychta jako správní budova, krčma, škola, pastouška původně určená pro pastýře a teprve později zosobňující žebrácký příbytek), církevní, panské i technické, mezi nimiž si nejdříve vybavíme mlýn či kovárnu. Ovšem spíše než v obecních pekárnách ("chlebné pece") se chléb pekl snad v každé usedlosti. Vzhledem k početným rodinám - i přes deset lidí - nejspíš nehrozilo, že by nebyl včas sněden.

Podobně jako ve městech podnikaly řemeslnické cechy, vesnici živilo zemědělství - sely a sklízely se jedlé i užitkové plodiny (naposledy asi brambory), choval se dobytek. A nepochybně atraktivní je jedna z posledních kapitol, přibližující dávno zaniklé způsoby jak obdělávat půdu: fotografie ukazují, jak vyhlížely hák, nákolesník, rozličné typy oradel, obilní kosy. Snad jedině cepy bychom marně hledali.

Všechny nástroje mají společný rys: neskutečnou dřinu, kterou lidé (i zvířata) museli vynakládat. Uvědomíme si důležitou okolnost: ačkoli leccos nabývá až pohádkového půvabu, život v takovém prostředí byl určitě mimořádně těžký. Nemluvě o snadno se šířících nákazách (močůvka volně odtékala prostorem vesnice do potoků a řek), o podvýživě a předčasné sešlosti.

Vondruškovi sepsali své popularizační knihy možná až příliš stručně, heslovitě, avšak většinou postihují vše důležité, co s jednotlivými tematickými okruhy souvisí. Snad lze vytknout jedině to, že téměř nepostřehneme, jak a kde tu po staletí žili němečtí osadníci. Ovšem zájemci, kteří by se chtěli hned dovědět, jak se v popsaných prostředích vlastně žilo, a nechtěli čekat na další svazky, mohou sáhnout po dvou podobně popularizačních pracích Stanislavy Jarolímkové (Co možná nevíte o životě našich předků a Co ještě nevíte o životě našich předků – recenzi viz zde http://www.kultura21.cz/historie/6152-predkove), kde zjistí, jak v minulých staletích člověk vlastně žil - doslova od kolébky až do hrobu.

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Město

mesta

Vydal Vyšehrad, Praha 2013. 200 stran
Hodnocení: 90%

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Vesnice

vesnice

Vydal Vyšehrad, Praha 2014. 200 stran
Hodnocení: 90%

Foto: Vyšehrad, www.icpisek.cz, www.tcpisek.cz

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Naše hrady a zámky – objevované i opěvované

hrad perexZlatý relikviář z Bečova, karlštejnská vrata, Masarykovu závěť a další umělecké a historické poklady lze až do poloviny března příštího roku  obdivovat v Jízdárně Pražského hradu. Výstava prezentuje poprvé na jednom místě a v jednom čase přes 600...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


ŘÍKADLA A KŘIKADLA děti určitě nadchnou!
ImagePo loňském sólovém debutu Hořkosladce se písničkářka Karolína Kamberská obrací na nové desce k jinému publiku – veselejšímu a v mnohém přísnějšímu – k dětem. Děti totiž nic jen tak neodpustí a na...
ŠTĚK - amatérský soubor, který podal téměř profesionální výkon
ImageDivadelní soubor Štěk uvedl 18. března v Loutkovém divadle v Opavě premiéru své nově nastudované hry Otylka. Původní českou komedii na scénář Jaromíra Břehovského o milostném troj...
Sedm statečných se díky Projektu 100 vrací na velká plátna

chris200Souhvězdí legendárních herců, kolty proklatě nízko u pasu, vůně střelného prachu. Do kin míří ikonický western režiséra Johna Sturgese Sedm statečných, který oslovuje napříč generacemi.

...
Duch a blues Jana Spáleného

jan spaleny trio panenko skakavaV zapadlém místě, kudy tragicky prošly dějiny, nahrál Jan Spálený se svým Triem živé album s názvem Panenko skákavá. Pozoruhodná nahrávka vznikla leto...