Jak vyhlížela naše města i vesnice v minulosti
Reklama
Banner

Jak vyhlížela naše města i vesnice v minulosti

Email Tisk

mestovesnice perexManželé Alena a Vlastimil Vondruškovi rozpracovali sedmidílný cyklus popularizačních knížek nazvaný Průvodce českou historií, které přibližují nejrůznějších aspekty naší minulosti. Zatím vyšly první dva svazky, věnované řekněme hmotné kultuře: zkoumají, v čem lidé bydlívali, co si stavěli. Už názvy knih - Město a Vesnice - prozrazují, čemu se věnují. Následovat budou další témata jak "hmotná" (církevní i světská vrchnost, řemesla), tak "duchovní" (každodenní život, vzdělanost).


Dvousestránkové publikace se vyznačují bohatým obrazovým doprovodem: bezpočet barevných reprodukcí provází každou kapitolu, každé heslo zkoumající tu či onu jednotlivost. Čtenář tak získá názornou představu o tom, jak vyhlížely (a vlastně dodnes vyhlížejí) domy i jejich vybavení. Fotografie totiž zachycují nejen stavby dosud obývané, ale i takové, které se dochovaly díky skanzenům.

V případě měst osvětlují jejich vývoj od raně středověkých hradišť. Letecké záběry zřetelně ukazují původní historická jádra, kdysi obehnaná hradbami, a jejich prvotní uspořádání, dochované podnes. Třeba centrum v podobě náměstí i ulice z nich vybíhající ať již paprskovitě nebo ve čtvercovité síti. Zpravidla se však na nějaké geometrické uspořádání nehledělo, z toho povstaly rozličné křivolaké, úzké uličky.

pisek

Písek

Možná překvapí, jak málo lidí tu žilo. Ještě na konci 18. století Prahu obývalo na 80 000 lidí, v Brně by se jich sešlo necelých 20 000, další města počítala už jen v tisících: Olomouc zhruba devět tisíc, Cheb sedm a půl, Jihlava šest, Plzeň pět a půl, Beroun přes dva tisíce... A vůbec se dovíme lecjaké další zajímavosti o městských poměrech: třeba o odvádění dešťové vody a splašků, o čištění ulic, o dláždění, kterému předcházely dřevěné hatě, o osvětlení nebo o zřízení suchého záchodu zvaného prevét, i když tento termín původně označoval toaletu s otevřeným ústím, umístěnou v hradních arkýřích, a tudíž jakoby přilepenou na vnější stěně hradu. Nahlédneme do sklepů a dokonce do spleti podzemních chodeb. A co byste řekli, že je prampouch?

Další kapitola probírá, jaké stavby lze ve městech nalézt: v mnohých nalezneme hrady a paláce, ale samozřejmě převažovaly měšťanské domy. Ty se vyznačovaly rozličnými staveními technikami i použitým materiálem: nejstarší byly dřevěné, poté hrázděné, kde se kombinovalo dřevo s jinými materiály, a konečně zděné, které se posléze nejvíce rozšířily. Domy z doby románské sice známe jedině z modelů, avšak gotické stavby - a samozřejmě všechny následné styly - se již dochovaly, obrázky dokládají hlavně jejich zdobná průčelí. Avšak schází přiblížení vnitřního členění domů, nábytku atd., vlastně se příliš nedovíme, jak a v čem lidé vlastně žili, co používali.

Poté následuje seznámení s dalšími stavbami, které se ve městech vyskytovaly, ať již to byly honosné radnice (a další veřejné budovy jako škola, špitál, pošta) nebo třeba pranýř. Vyskytovaly se také stavby církevní, kam patří i morové sloupy a hřbitovy, dále hospodářské budovy (řemeslnické dílny, krámy, krčmy, ale také hampejz) a rovněž pevnostní prvky, dnes již povětšinou zbořené. To platí i pro Putimskou bránu, kdysi se tyčící v Písku (viz letecký snímek) - ačkoli ji Vondruškovi označili za dochovanou, ve skutečnosti si už bezmála dvě století můžeme jen prohlížet místo, kde stávala...

Kniha o vesnici se vyznačuje obdobnou výkladovou strukturou. Stručně načrtne dějinný vývoj, rozložení vesnických osad většinou se pnoucích kolem návsi. Poté se autoři stejně jako v případě měst věnují druhům domů (ze dřeva, hrázděným i zděným) a jejich základním konstrukcím, když osvětlují vzhled jednotraktových až čtyřtraktových usedlostí, které se již vyznačovaly dvorem ze všech stran obestavěným. Domy ovšem nabývaly různého vzhledu - cenný je průřez nejrůznějšími typy podle jednotlivých oblastí. Jinak vyhlížely usedlosti a jejich rozvržení v jižních Čechách (letecký snímek pochází z Putimi) a jinak třeba na Valašsku nebo na Hané. Ale opět schází obšírnější návštěva obytných prostor.

Vondruškovi dodržují schéma předchozí knihy: zevrubně popisují hospodářské stavby přiléhající k zemědělským usedlostem - stodoly, špýchary, chlévy neboli maštale i drobné užitkové stavbičky ať již určené k chování zvířat nebo v případě haltýřů k chlazení potravin. Že určitě netušíte, jak takový haltýř fungoval?

Putim

Putim

Poté následují stavby obecní (rychta jako správní budova, krčma, škola, pastouška původně určená pro pastýře a teprve později zosobňující žebrácký příbytek), církevní, panské i technické, mezi nimiž si nejdříve vybavíme mlýn či kovárnu. Ovšem spíše než v obecních pekárnách ("chlebné pece") se chléb pekl snad v každé usedlosti. Vzhledem k početným rodinám - i přes deset lidí - nejspíš nehrozilo, že by nebyl včas sněden.

Podobně jako ve městech podnikaly řemeslnické cechy, vesnici živilo zemědělství - sely a sklízely se jedlé i užitkové plodiny (naposledy asi brambory), choval se dobytek. A nepochybně atraktivní je jedna z posledních kapitol, přibližující dávno zaniklé způsoby jak obdělávat půdu: fotografie ukazují, jak vyhlížely hák, nákolesník, rozličné typy oradel, obilní kosy. Snad jedině cepy bychom marně hledali.

Všechny nástroje mají společný rys: neskutečnou dřinu, kterou lidé (i zvířata) museli vynakládat. Uvědomíme si důležitou okolnost: ačkoli leccos nabývá až pohádkového půvabu, život v takovém prostředí byl určitě mimořádně těžký. Nemluvě o snadno se šířících nákazách (močůvka volně odtékala prostorem vesnice do potoků a řek), o podvýživě a předčasné sešlosti.

Vondruškovi sepsali své popularizační knihy možná až příliš stručně, heslovitě, avšak většinou postihují vše důležité, co s jednotlivými tematickými okruhy souvisí. Snad lze vytknout jedině to, že téměř nepostřehneme, jak a kde tu po staletí žili němečtí osadníci. Ovšem zájemci, kteří by se chtěli hned dovědět, jak se v popsaných prostředích vlastně žilo, a nechtěli čekat na další svazky, mohou sáhnout po dvou podobně popularizačních pracích Stanislavy Jarolímkové (Co možná nevíte o životě našich předků a Co ještě nevíte o životě našich předků – recenzi viz zde http://www.kultura21.cz/historie/6152-predkove), kde zjistí, jak v minulých staletích člověk vlastně žil - doslova od kolébky až do hrobu.

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Město

mesta

Vydal Vyšehrad, Praha 2013. 200 stran
Hodnocení: 90%

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Vesnice

vesnice

Vydal Vyšehrad, Praha 2014. 200 stran
Hodnocení: 90%

Foto: Vyšehrad, www.icpisek.cz, www.tcpisek.cz

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Čtěte také...

220. výročí oslavilo s Národní galerií 30 tisíc návštěvníků

V únoru Národní galerie slavila své 220. výročí volným vstupem. Celkem prošlo sedmi jejími objekty na 30 tisíc návštěvníků. Největší popularitě se těšil již tradičně Veletržní palác následovaný Valdštejnskou jízdárnou s výstavou Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí a palácem Kinských. Tam byla v pátek otevřena hlavní expozice jubilejní výstavy Vel...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Linda Kohanov: S koněm mezi světy

S konem mezi svety 200Nejen nejkrásnější, ale také nejmoudřejší úhel pohledu na svět je ze hřbetu či z oka koně…Možná to, co se jen těžko chápe z různých knih, dobře a jasně pochopíte po boku právě tohoto obrovského zvířete. Jako by v něm byla ...

Divadlo

Kultovní představení režijního dua SKUTR s Jakubem Prachařem se letos dočká volného pokračování

skutr 200Režijní duo Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, alias SKUTR, připravuje pro letošní rok již pod novou hlavičkou STK Theatre Concept, která sdružuje i choreografku Adélu Laštov...

Film

Baby driver
babydriverDlouho očekávaný a ojedinělý film Baby driver přichází do kin. S chlapcem Babym ( Ansel Elgrot) můžeme vidět, jak těžké může být nést následky za své špatné rozhodnutí. Film je neotřelý a nápaditý. Mimo jiné je velmi kvalitní a propracovaný. Vš...