Reklama
Banner

Jak vyhlížela naše města i vesnice v minulosti

Email Tisk

mestovesnice perexManželé Alena a Vlastimil Vondruškovi rozpracovali sedmidílný cyklus popularizačních knížek nazvaný Průvodce českou historií, které přibližují nejrůznějších aspekty naší minulosti. Zatím vyšly první dva svazky, věnované řekněme hmotné kultuře: zkoumají, v čem lidé bydlívali, co si stavěli. Už názvy knih - Město a Vesnice - prozrazují, čemu se věnují. Následovat budou další témata jak "hmotná" (církevní i světská vrchnost, řemesla), tak "duchovní" (každodenní život, vzdělanost).


Dvousestránkové publikace se vyznačují bohatým obrazovým doprovodem: bezpočet barevných reprodukcí provází každou kapitolu, každé heslo zkoumající tu či onu jednotlivost. Čtenář tak získá názornou představu o tom, jak vyhlížely (a vlastně dodnes vyhlížejí) domy i jejich vybavení. Fotografie totiž zachycují nejen stavby dosud obývané, ale i takové, které se dochovaly díky skanzenům.

V případě měst osvětlují jejich vývoj od raně středověkých hradišť. Letecké záběry zřetelně ukazují původní historická jádra, kdysi obehnaná hradbami, a jejich prvotní uspořádání, dochované podnes. Třeba centrum v podobě náměstí i ulice z nich vybíhající ať již paprskovitě nebo ve čtvercovité síti. Zpravidla se však na nějaké geometrické uspořádání nehledělo, z toho povstaly rozličné křivolaké, úzké uličky.

pisek

Písek

Možná překvapí, jak málo lidí tu žilo. Ještě na konci 18. století Prahu obývalo na 80 000 lidí, v Brně by se jich sešlo necelých 20 000, další města počítala už jen v tisících: Olomouc zhruba devět tisíc, Cheb sedm a půl, Jihlava šest, Plzeň pět a půl, Beroun přes dva tisíce... A vůbec se dovíme lecjaké další zajímavosti o městských poměrech: třeba o odvádění dešťové vody a splašků, o čištění ulic, o dláždění, kterému předcházely dřevěné hatě, o osvětlení nebo o zřízení suchého záchodu zvaného prevét, i když tento termín původně označoval toaletu s otevřeným ústím, umístěnou v hradních arkýřích, a tudíž jakoby přilepenou na vnější stěně hradu. Nahlédneme do sklepů a dokonce do spleti podzemních chodeb. A co byste řekli, že je prampouch?

Další kapitola probírá, jaké stavby lze ve městech nalézt: v mnohých nalezneme hrady a paláce, ale samozřejmě převažovaly měšťanské domy. Ty se vyznačovaly rozličnými staveními technikami i použitým materiálem: nejstarší byly dřevěné, poté hrázděné, kde se kombinovalo dřevo s jinými materiály, a konečně zděné, které se posléze nejvíce rozšířily. Domy z doby románské sice známe jedině z modelů, avšak gotické stavby - a samozřejmě všechny následné styly - se již dochovaly, obrázky dokládají hlavně jejich zdobná průčelí. Avšak schází přiblížení vnitřního členění domů, nábytku atd., vlastně se příliš nedovíme, jak a v čem lidé vlastně žili, co používali.

Poté následuje seznámení s dalšími stavbami, které se ve městech vyskytovaly, ať již to byly honosné radnice (a další veřejné budovy jako škola, špitál, pošta) nebo třeba pranýř. Vyskytovaly se také stavby církevní, kam patří i morové sloupy a hřbitovy, dále hospodářské budovy (řemeslnické dílny, krámy, krčmy, ale také hampejz) a rovněž pevnostní prvky, dnes již povětšinou zbořené. To platí i pro Putimskou bránu, kdysi se tyčící v Písku (viz letecký snímek) - ačkoli ji Vondruškovi označili za dochovanou, ve skutečnosti si už bezmála dvě století můžeme jen prohlížet místo, kde stávala...

Kniha o vesnici se vyznačuje obdobnou výkladovou strukturou. Stručně načrtne dějinný vývoj, rozložení vesnických osad většinou se pnoucích kolem návsi. Poté se autoři stejně jako v případě měst věnují druhům domů (ze dřeva, hrázděným i zděným) a jejich základním konstrukcím, když osvětlují vzhled jednotraktových až čtyřtraktových usedlostí, které se již vyznačovaly dvorem ze všech stran obestavěným. Domy ovšem nabývaly různého vzhledu - cenný je průřez nejrůznějšími typy podle jednotlivých oblastí. Jinak vyhlížely usedlosti a jejich rozvržení v jižních Čechách (letecký snímek pochází z Putimi) a jinak třeba na Valašsku nebo na Hané. Ale opět schází obšírnější návštěva obytných prostor.

Vondruškovi dodržují schéma předchozí knihy: zevrubně popisují hospodářské stavby přiléhající k zemědělským usedlostem - stodoly, špýchary, chlévy neboli maštale i drobné užitkové stavbičky ať již určené k chování zvířat nebo v případě haltýřů k chlazení potravin. Že určitě netušíte, jak takový haltýř fungoval?

Putim

Putim

Poté následují stavby obecní (rychta jako správní budova, krčma, škola, pastouška původně určená pro pastýře a teprve později zosobňující žebrácký příbytek), církevní, panské i technické, mezi nimiž si nejdříve vybavíme mlýn či kovárnu. Ovšem spíše než v obecních pekárnách ("chlebné pece") se chléb pekl snad v každé usedlosti. Vzhledem k početným rodinám - i přes deset lidí - nejspíš nehrozilo, že by nebyl včas sněden.

Podobně jako ve městech podnikaly řemeslnické cechy, vesnici živilo zemědělství - sely a sklízely se jedlé i užitkové plodiny (naposledy asi brambory), choval se dobytek. A nepochybně atraktivní je jedna z posledních kapitol, přibližující dávno zaniklé způsoby jak obdělávat půdu: fotografie ukazují, jak vyhlížely hák, nákolesník, rozličné typy oradel, obilní kosy. Snad jedině cepy bychom marně hledali.

Všechny nástroje mají společný rys: neskutečnou dřinu, kterou lidé (i zvířata) museli vynakládat. Uvědomíme si důležitou okolnost: ačkoli leccos nabývá až pohádkového půvabu, život v takovém prostředí byl určitě mimořádně těžký. Nemluvě o snadno se šířících nákazách (močůvka volně odtékala prostorem vesnice do potoků a řek), o podvýživě a předčasné sešlosti.

Vondruškovi sepsali své popularizační knihy možná až příliš stručně, heslovitě, avšak většinou postihují vše důležité, co s jednotlivými tematickými okruhy souvisí. Snad lze vytknout jedině to, že téměř nepostřehneme, jak a kde tu po staletí žili němečtí osadníci. Ovšem zájemci, kteří by se chtěli hned dovědět, jak se v popsaných prostředích vlastně žilo, a nechtěli čekat na další svazky, mohou sáhnout po dvou podobně popularizačních pracích Stanislavy Jarolímkové (Co možná nevíte o životě našich předků a Co ještě nevíte o životě našich předků – recenzi viz zde http://www.kultura21.cz/historie/6152-predkove), kde zjistí, jak v minulých staletích člověk vlastně žil - doslova od kolébky až do hrobu.

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Město

mesta

Vydal Vyšehrad, Praha 2013. 200 stran
Hodnocení: 90%

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Vesnice

vesnice

Vydal Vyšehrad, Praha 2014. 200 stran
Hodnocení: 90%

Foto: Vyšehrad, www.icpisek.cz, www.tcpisek.cz

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Banner

Hledat

Mimísek 16

Partneři

Čtěte také...

PAMÁTNÍK TICHA na zdevastovaném nádraží Praha – Bubny

Bubny perexPAMÁTNÍK TICHA je projektem revitalizace nádraží Bubny. Realizátorem záměru je obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha o.p.s. V současnosti jsou jejími hlavními aktivitami vývoj architek...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Klučičí knížky pro začátečníky – Dráček Mráček a Bubáček

altDaniela Krolupperová má tři dcery. Předpokládala bych, že bude psát hlavně holčičí příběhy. Přesto se hlavně v poslední době v její bibliografii víc objevují jako hrdinové kluci. Pro nejmenší čtenáře-začátečníky vydala vloni knížku

Divadlo

Seznamka v divadle aneb Představení pouze pro nezadané

seznamka divadlo 200Zkuste najít novou lásku v divadle a možná už na Valentýna nebudete sami! Divadlo Rokoko pořádá v sobotu 11. února od 17 hodin již tradiční Představení pouze pro nezadané ženy a muže ve věku 25 až 45 let. Akci odstartuje tragikom...

Film

Konfident nás zklamat nemůže

altZlo plodí zlo, a o tom film je.

 

...